Podnikatel a miliardář Andrej Babiš má sen: se svou gramaticky deficitně sepsanou webovou výzvou ANO 2011 zaplní do dvou let Václavské náměstí, v roce 2014 usedne s tímto cirkusem v parlamentu a stane se novým Vítem Bártou, jen s méně strašidelným účesem.
I já mám sen: Babiš do dvou dnů usedne v nějakém lékařském zařízení, kde se mu dostane profesionální péče. Viděl jsem ho totiž v posledních Otázkách Václava Moravce a upřímně se začínám vážně bát. Agresivní majitel Agrofertu blábolil ještě hůř než politici, které chce nahradit, protože prý nejsou schopni řídit zemi a navíc ještě kradou jak – politici.
Nic proti tomu, svatá pravda. Jen si nejsem jist, že je správnou medicínou někdo, jehož programem jsou desky s novinovými výstřižky o politických skandálech. Je to stejné, jako kdyby nás místo lékařů chtěli smrtelných chorob zbavovat lidé, kteří si z encyklopedie vypsali jejich názvy a symptomy. Zakrátko bychom dost pravděpodobně vyřešili demografický problém téhle země.
„V Česku zaměstnávám ve svých firmách tisíce lidí, platím stovky miliónů korun na daních a jsem naštvaný jako vy,“ píše Babiš v úvodu svého manifestu. Řekl bych, že ne úplně jako my. Nevím proč, ale nemůžu se zbavit dojmu, že je Babiš ve skutečnosti naštvaný proto, že nemůže zaměstnávat ještě víc tisíc lidí a platit na daních o pár stovek milionů korun míň. A tak chce do politiky.
Vít Bárta, jenž snil před časem podobný sen, si po pár lahvích bordeaux vytkl cíl deseti procent ekonomického vytěžení politiky. Babiš prý není jako on, srovnání s bezpečákem v roláku, co špehuje lidi, ho dost nebezpečně popuzuje. Fajn: může se spokojit s devíti. Někdo musí s šetřením začít.
Babiš je možná talentovaný byznysmen. Možná taky ne: díky svému otci, prominentovi komunistického režimu pracujícího na Západě, stál totiž v roce 1989 pár metrů – řekněme zhruba tisíc - před většinou z nás, takže během privatizace zbohatl dávno předtím, než si většina z nás všimla něčeho divného v očích Viktora Koženého. Ostatně komunistou a prominentem byl i mladý Babiš, ne že ne.
Sám se s tím krásně vyrovnává ve svém vlastní rukou psaném životopise. „Moje matka byla motorem rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly,“ píše Babiš. Takže přinesla srdečnou oběť a pracovala v Ústavu marxismu a leninismu. A podobně její syn: ten pro změnu vstoupil do KSS. Pro mladší: do slovenské komunistické strany.
Teď chce Babiš přinést oběť pro nás všechny. Budeme mu psát, jak si představujeme Česko, jaké chceme politiky a po jaké státní správě toužíme. On sám nebude kandidovat, bude to celé jen platit. A my budeme něco jako jeho další zaměstnanci. Myslím, že už se hlásím!
