Poslanec za ANO Doksanský recykluje komunistický blud: Za srpnovou okupaci podle něj mohou Ukrajinci
Nové koště dobře mete, což platí v případě poslance ANO Denise Doksanského dvojnásob. Vycházející „hvězda“ hnutí ovšem tentokrát hodně přestřelila, když opakuje vyvrácené bludy, že za okupaci Československa údajně mohou Ukrajinci. Vedle koho se zařadil?
Denis Doksanský není neznámou tváří, přestože v celostátní politice působí po svém zvolení poslancem za hnutí ANO od loňského října. Patří mezi mediálně nejagilnější představitele ANO. Jako osvědčený diskutér je často vysílán do televizních soubojů, přičemž agresivitou a podlézavostí svému šéfovi překonává většinu matadorů Babišova hnutí.
Ukrajinská okupace?
Poslanec zřejmě touží po pozornosti nejradikálnějších vrstev společnosti, když se nyní na sociálních sítích ohradil proti pořádání oslav Dne nezávislosti Ukrajiny v Praze ve stejný den, kdy Česká republika „slaví“ 58. výročí zahájení sovětské invaze. Jak odůvodnil své znepokojení a výzvu k vysvětlení ukrajinskému velvyslanectví?
„V den, kdy si připomínáme velké trauma naší historie, tedy 21. srpen 1968 a invazi ‚spřátelených vojsk‘ ze socialistických zemí, v nichž velmi výraznou část tvořila vojska z Ukrajiny, která byla součástí SSSR, mj. tzv. 1. ukrajinský front, se mi nezdá vhodné, aby se v Praze konala velká slavnost Dne nezávislosti Ukrajiny,“ napsal Doksanský
„To představitelům ukrajinského velvyslanectví tyto souvislosti vážně nedochází?!? Nebo je prostě ignorují…?!?“ uzavřel poslanec svůj pohoršený příspěvek, jímž otevřeně naznačuje, jako by měla Ukrajina zásadní podíl na okupaci Československa.
Poslanci Doksanskému zase nedochází, že opakuje už mnohokrát vyvrácený hoax, který u nás poprvé výrazněji rozšířil bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip v srpnu 2018. Vojtěch tehdy poskytl rozhovor britskému deníku Guardian, kde prohlásil, že „historie roku 1968 je ze sta procent zfalšována“.
Filipova „zfalšovaná historie“
„V sovětském politbyru byl v té době jediný Rus, který hlasoval proti. Brežněv byl z Ukrajiny. Hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci,“ řekl šéf komunistů, jimž tehdy narostl hřeben po Zemanově instalaci Husákových pohrobků do Babišovy vládní koalice.
Vojtěch se zcela odbrzdil, ale tuto lživou demagogii před ním šířil už po anexi Krymu předseda sdružení Přátelé Ruska v České republice Jiří Vyvadil. „Ne ruské tanky v roce 1968, ne Rusáci, ale Ukrajinci nás v roce 1968 okupovali,“ uvedl v roce 2014.
Vyvadil mimochodem už v té době poslal ruskému velvyslanci dopis s rétorikou, kterou dodnes používají současní přátelé Ruska, mimo jiné Václav Klaus, kryptokomunistické hnutí Stačilo, blok SPD a někteří poradci ministra zahraničí Petra Macinky.
„Původci a organizátoři této krize, představitelé EU a USA, využili radikalistických polofašistických a nacionalistických sil a společně uskutečnili státní převrat, při kterém odstranili legálního prezidenta,“ napsal tehdy Vyvadil. Jeho výše uvedená krevní skupina opakuje tyto kremelské bláboly dodnes.
Konspiraci o údajné okupaci Československa Ukrajinou opakovali další současní koaliční činitelé, především z extremistického spolku Trikolora v čele s předsedkyní Zuzanou Majerovou, dnes poslankyní klubu SPD, a prvním místopředsedou Petrem Štěpánkem.
„K roku 1968 - objektivita by měla být vždy a ke všemu. Roku 1968 nás vlastně okupovali Ukrajinci. Pliveme po Rusech - vytýkáme jim okupaci v r. 1968, přitom zástupce Ruska byl při rozhodování politbyra jediný a to ještě proti,“ opakovala Filipovy lži naposledy před dvěma lety.
Ukrajina nebo SSSR?
Do této sestavy se nyní zařadil Denis Doksanský a je úplně vedlejší, jestli jde jen o osobní iniciativu, nebo o cílený záměr rozkročeného hnutí ANO oslovovat snadno manipulovatelné spodní proudy společnosti – zejména elektorát, který nespatřuje hrozbu v ruské rozpínavosti, ale z původu svých problémů viní ukrajinské uprchlíky.
Proč se Doksanský a jeho názoroví blíženci mýlí? Ukrajina v roce 1968 nebyla samostatným státem, ale součástí Sovětského svazu, tedy diktátorského útvaru, jehož rozpad považuje za tragédii současný vládce Kremlu Vladimir Putin, který spustil vojenskou agresi na Ukrajinu.
V invazních jednotkách skutečně sloužili Ukrajinci jako součást mnohonárodnostních sil, ale podléhali sovětskému velení v Moskvě. Nešlo tedy o „ukrajinskou armádu“, které by bylo možné ani náznakem přisoudit okupaci Československa. Jen některé z těchto jednotek byly dislokované na území Ukrajiny, což ani v tomto případě neznamená, že všichni jejich vojáci byli ukrajinského původu.
V sovětském politbyru nebyl v roce 1968 jediný představitel ruské národnosti, ale pět rodilých Rusů, tři Ukrajinci, jeden Bělorus a jeden Lotyš. U generálního tajemníka Leonida Brežněva je jeho národnost sporná, protože se narodil na území Ukrajiny ruským rodičům a v různých dokumentech je uváděna ruská i ukrajinská národnost. Tvrzení o „většině Ukrajinců“ v čele SSSR tedy neodpovídá skutečnosti.
Navíc nelze národnost členů politbyra jednoduše zaměnit za národní odpovědnost. Šlo o vedení Sovětského svazu, nikoli o ukrajinský orgán. Podle stejné logiky by šlo z rozpoutání druhé světové války vinit Rakušany, neboť Hitler byl původem Rakušan, a za normalizaci v Československu by podle původu Gustáva Husáka mohli Slováci.
Doksanský v dresu SPD
U Doksanského je ještě další problém: „1. ukrajinský front“ v roce 1968 neexistoval jako invazní jednotka. Je to geografické vojenské označení sovětské formace z druhé světové války, nikoli etnické označení armády. Jeho současné použití je proto velmi zavádějící.
Ukrajinu nelze ani hypoteticky vinit z rozpoutání invaze do Československa už jen proto, že není nástupnickým státem Sovětského svazu. Tím je Rusko, které Ukrajinu okupovalo od roku 2020. Teprve v srpnu 1991 po rozpadu sovětského impéria znovu získala nezávislost, jejíž 25. výročí si chce letos připomenout.
S výročím zahájení okupace sovětských vojsk to nemá společného vůbec nic – kromě jediné zásadní souvislosti. Ukrajinu měl před čtyřmi lety čekat podobný osud jako Československo po srpnové invazi tisíců tanků v roce 1968. Moskva ji chtěla okupovat a dovést zpět do postsovětského tábora, ale Ukrajinci její diktát odmítli a dodnes za cenu obrovských ztrát bojují za svoji svrchovanost.
Možná to poslanec Doksanský skutečně cítí jinak, v souladu s ruskou propagandou a v rozporu s realitou, což by svědčilo o jeho mentálním rozpoložení. S touto výbavou by se lépe vyjímal v klubu SPD, i když rozdíly mezi vládními stranami se dnes často smývají.
