Dnes se slaví Mezinárodní den mužů, o který nestojí ani samotní muži.

Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Mezinárodní den mužů existuje a slaví se právě dnes, 19. listopadu. Ví o něm ale málokdo a oficiálně ho neuznává ani OSN.
- V dnešní podobě ho v roce 1999 založil historik z Trinidadu a Tobaga Jerome Teelucksingh. Datum vybral podle narozenin svého otce.
- Pokusy o mužský svátek sahají až do šedesátých let. V devadesátých letech ho zkoušel prosadit profesor z Kansas City, akce ale po pár ročnících zanikla pro nezájem.
„A proč se neslaví taky Mezinárodní den mužů?“ zaznívá pravidelně v online i reálném prostoru 8. března, kdy se v kalendáři objeví svátek známý pod zkratkou MDŽ. Uražená manosféra si, stejně jako i v ostatních případech údajné diskriminace, stěžuje zbytečně. Mezinárodní den mužů totiž existuje a slaví se právě dnes, 19. listopadu. Ví o něm ale málokdo a slaví ho ještě méně lidí, protože je to svátek veskrze zbytečný.
Stejně jako spousta dalších zbytečností, i volání po Mezinárodním dni mužů má své kořeny v Sovětském svazu. I zdejším soudruhům bylo poněkud stydno oslavovat samotné mužství.
Roli mužského svátku proto jakousi tichou dohodou převzal 23. únor, na nějž v SSSR připadal Den Rudé armády. V kontextu sovětské společnosti to dávalo smysl, protože kvůli všeobecné branné povinnosti byl každý muž i vojákem. Pánové si tedy užili svůj den coby příslušníci armády, zatímco ženy oslavovaly MDŽ 8. března.
Námitky pana Harrise
Prvním nenechavcem, který v tomto konsenzu začal šťourat, byl novinář John P. Harris, dopisovatel kansaského deníku Salina Journal. V článku věnovaném Mezinárodnímu dni žen píše, že nechce ani v nejmenším zlehčovat těžký život sovětských žen (dokonce se pozastavuje nad tím, že v SSSR vykonávají i tradičně mužské profese, pročež má mnoho z nich „robustní postavu“). Nemůže ale přehlédnout, že oslavy MDŽ odhalují vážný nedostatek komunistického režimu, a to nevyváženost přístupu k oběma pohlavím.
„Režim se chlubí rovnými právy, která dává oběma pohlavím. Ukazuje se však, že ženy si jsou rovnější,“ píše Harris. „Muži svůj Mezinárodní den nemají, což je podezřelé. V SSSR se muži lopotí ve svých zaměstnáních, vykonávají vše, co jim jejich vláda a jejich ženy poručí (…) Připadá mi to jako nevysvětlitelná diskriminace a nespravedlnost. Alespoň jeden den v roce by měl Ivan Ivanovič zažít, jaké to je dostat snídani do postele a vyrazit si do města s kamarády za peníze své manželky.“
Den mužského volna
Argumentace zní jako vystřižená z tweetů Elona Muska. Pan Harris ji ale napsal v roce 1968. Trvalo pak skoro čtvrtstoletí, než se utlačovaní muži chopili jeho výzvy a začali se ze svého područí vzmáhat. Prvním odvážlivcem byl Thomas Oaster, ředitel Missourského centra pro mužská studia a docent na University of Missouri v Kansas City. První mužský svátek uspořádal v únoru 1992 a jeho první ideou bylo vyhlásit v ten den mužskou stávku. Patrně se ale obával, že by si jeho nečinnosti v Centru pro mužská studia nikdo nevšiml, a změnil tedy název na Den mužského volna (Man’s Day Off). Jak byl na svůj nápad hrdý dokazuje fakt, že si jméno nechal zaregistrovat jako ochrannou známku.
Oasterův Den mužského volna se dočkal neuvěřitelných tří ročníků, během kterých se do oslav a diskuzí o „mužských záležitostech“ zapojili spříznění maskulinisté z USA, Austrálie a Malty. Ročník 1995 skončil pro nezájem fiaskem a Oaster to vzdal. Prapor mužské rovnoprávnosti pak nesli dál pouze osamocení bojovníci z Maltézského sdružení za práva mužů. Ti slavili svůj únorový svátek ještě dlouho po roce 2000. Teprve v roce 2009 se přidali k listopadovému termínu, který mezitím vznikl na druhém konci světa.
Tatínek má narozeniny
Nápad obnovit Mezinárodní den mužů se zrodil na místě snad ještě méně očekávaném, než je příchod španělské inkvizice. V roce 1999 s ním přišel pan Jerome Teelucksingh, vyučující historie na University of the West Indies na Trinidadu a Tobagu. Za cíl si vytkl oslavovat mužské zásluhy, vlastnosti a připomínat si vzory opravdového mužství. Jelikož byl pro pana Teelucksingha ideálem pozitivního mužství jeho tatínek, rozhodl se ustanovit Mezinárodní den mužů na 19. listopad, den jeho narozenin. Druhým důvodem bylo, že 19. listopadu 1989 sjednotili zemi fotbalisté Trinidadu a Tobaga ve snaze postoupit na mistrovství světa.
Ačkoliv se Mezinárodní den mužů nikdy nedočkal oficiálního uznání OSN, slaví se v řadě zemí dodnes. Jeho komise si stanovila jako hlavní program „šest pilířů“. Patří mezi ně propagace mužských vzorů z řad obyčejných mužů, a nejen filmových a sportovních hvězd.
Péče o mužské zdraví a fyzickou, duševní, sociální i duchovní spokojenost. Úsilí o bezpečnější svět, o lepší genderové vztahy a rovnost mezi muži a ženami. S takovými pilíři se asi lze ztotožnit. Předsedové MDM ale měli bohužel zapotřebí přidat do programu i „oslavu pozitivních mužských skutků přínosných pro společnost“ a „šíření povědomí o diskriminaci mužů“.
Pravda, kterou se bojíme vyslovit
Při pohledu na materiály komise MDM se ukazuje, že se bojovníci od dob pana Harrise nikam neposunuli. Z jejich požadavků a proklamací stále zaznívá otravné fňukání, že „ženy mají 13 svátků, tak proč nemůžou mít muži aspoň jeden“. Toto tvrzení je opravdu prvním bodem akčního programu MDM vyhlášeného pro rok 2026. Můžete si ho přečíst na stránce https://internationalmensday.com/, kde je k nalezení i spousta dalších kvalitních materiálů.
Najdete zde například videa s názvy nápadně připomínajícími témata přednášek Jordana Petersona. Namátkou se dozvíte, že „Muži jsou dobří: Pravda, kterou se bojíme vyslovit“ nebo že „Mužská krize je větší, než si myslíte“. V záhlaví stránky se skví video upozorňující na letošní Mezinárodní den mužů. Je vygenerované na AI a robotický ženský hlas v něm upozorňuje, že mnohé maminky vychovávají syny, a obávají se proto feminismu.
Oficiální YouTube kanál Mezinárodního dne mužů má jen asi tisíc odběratelů, z čehož lze usuzovat, že o celý projekt není příliš velký zájem. Což dává smysl. Mezinárodní den žen se slaví 8. března mimo jiné na památku dne, kdy v Petrohradě vyšly do ulic vyhladovělé textilačky a dožadovaly se chleba a míru. Iniciátoři Mezinárodního dne mužů si svůj svátek chtějí vytrucovat na 19. listopadu, protože v ten den slavil narozeniny pan Teelucksingh starší a v roce 1989 se odehrál jeden fotbalový zápas.


















