Pavel neuhnul, tak se Macinka mstí: Jeho dětinský útok na prezidenta zavání protiústavním debaklem
Vládní poslanci předložili návrh posilující pravomoci ministra zahraničí na úkor prezidenta při jmenování vedoucích stálých misí v zahraničí. Nepochybně jde o součást Macinkovy „extrémní kohabitace“, jež je s největší pravděpodobností v rozporu s Ústavou.
Do Senátu dorazil kontroverzní zákon o státních zaměstnancích, který ruší dosavadní služební zákon a umožňuje rychlé a plošné čistky ve státní správě. Horní komora už avizovala, že ho jako neopravitelný vrátí do Poslanecké sněmovny. Pokud ho sněmovna ovládaná koaliční většinou znovu schválí, narazí nejspíš na veto prezidenta - nejen kvůli sporné předloze zákona jako celku, ale i kvůli pokusu ponížit jeho pravomoci.
Sporný „čistkový“ zákon
Rozporuplná je samotná konstrukce nového zákona, předloženého koaličními poslanci Radkem Vondráčkem (ANO), Zuzanou Ožanovou (ANO), Liborem Vondráčkem (SPD) a Renatou Veseckou (Motoristé). Skandální je už způsob, že je takto citlivá norma prosazována mimo standardní připomínkové řízení.
Zásadní změnou je přesun státní služby ze služebního poměru do klasického pracovního poměru podle zákoníku práce, přičemž se výrazně oslabuje ochrana státních zaměstnanců před politickými vlivy. Kritici varují před „personálními revolucemi“ při každé změně vlády, výrazně přesahující dosavadní zvyklosti.
Legitimní je obava, že návrat k flexibilnějšímu pracovněprávnímu režimu, jak normu hájí předkladatelé, může ve skutečnosti ještě víc oslabovat profesionalizaci státní správy. Kolik odborníků ze soukromého sektoru bude ochotno za těchto okolností vstoupit do služeb státu, když je mohou při každém střídání vlád nahradit nekompetentní, ale vysoce loajální loutky?
Mimochodem, v této souvislosti je podivné, že se proti tomuto zákonu, zásadně oslabujícímu postavení státních zaměstnanců, hlasitěji nebouří a nevyhlašuje stávky Českomoravská konfederace odborových svazů v čele s Josefem Středulou.
Za minulé vlády velmi aktivní Středula stojí v čele nesilnější odborové organizace, ale dnes se chová tak, jako by si nechtěl pálit prsty. Pokud dnes odbory nechává v klidu takto zásadní destrukce zaměstnaneckého systému, ztrácejí smysl existence. Kdyby byly zítra rozpuštěny, nikdo si toho nevšimne - kromě několika desítek skvěle placených papalášů v čele se Středulou.
Kontroverzní přílepek
Součástí materiálu je další sporný bod, podle něhož by prezident přišel o ústavní pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Pozměňovací návrh předložil v březnu Libor Vondráček, který spolu se svým jmenovcem Radkem Vondráčkem (ANO) podepisuje většinu kontroverzních poslaneckých iniciativ.
Návrh předložila koalice v době, kdy premiér Andrej Babiš veřejně prohlašoval, že „od svého nástupu dělá vše pro dobré vztahy s Hradem“. Nemyslel to vážně, o čemž svědčí postupné vyhrocování vztahů související se summitem NATO v Ankaře.
Toto „zpřesnění“ pravomoci prezidenta, jak o návrhu tvrdí autoři, se týká stálých misí Česka například při NATO, OSN, EU, OECD a dalších mezinárodních organizací. Nově by ji měl mít ministr zahraničních věcí a prezident by byl z tohoto procesu úplně vyloučen. U velvyslanců zůstává prezidentova ústavní role zachována.
Hlavní procedurální výhradou je skutečnost, že se jedná se o typický přílepek k nesouvisejícímu zákonu, jelikož se jím novelizuje zákon o zahraniční službě. Slabý je návrh formálně podepsaný Vondráčkem i věcně.
Ústava v článku 63 říká, že „prezident pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí“. Současně jde o pravomoc, která je kontrasignována předsedou vlády nebo jím pověřeným členem vlády. Za takové rozhodnutí tedy politicky odpovídá vláda a prezident Pavel se podivuje, proč tento zaběhnutý model zbourat.
Protiústavní změna
„Máme tady už několik desítek let ústavní zvyklost, kdy vedoucí stálých misí a velvyslance navrhuje vláda, schvaluje prezident. Já nevidím důvod, proč by se ta praxe měla měnit,“ reagoval Pavel. Ústavní právníci Jan Kysela a Ondřej Preuss jsou toho názoru, že je navrhovaná změna protiústavní.
Ústava totiž u pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí nerozlišuje, zda jde o diplomaty vyslané do různých států nebo k mezinárodním organizacím. Takovou změnu nelze učinit obecným zákonem, ale ústavní většinou změnou Ústavy.
„Zákon není určen k tomu, aby zužoval ústavní kompetence. Pokud by to prošlo, pravděpodobnost, že se buď prezident republiky nebo nějaká skupina poslanců či senátorů bude domáhat přezkumu před Ústavním soudem, se mi zdá být velmi vysoká,“ shodují se Kysela s Preussem. Někteří opoziční poslanci už nyní avizují, že podají ústavní stížnost.
Možnost, že zasáhne Ústavní soud, připouštějí i předkladatelé, takže vzniká otázka, co tím vlastně sledují. Bylo by to totiž poprvé v polistopadové historii, kdy se parlament pokouší osekat pravomoci prezidenta, o což se pokoušela i vláda vyšachováním prezidenta Pavla z delegace na summit NATO.
Malicherný šprajc
Důvod zbývá jediný. Pokračuje série malicherného okopávání a šprajců prezidentovi, jenž je zcela nepochybně jiné krevní skupiny než jeho předchůdci Miloš Zeman a Václav Klaus, s nimiž by si Babišova vláda jistě rozuměla mnohem lépe.
Poslanecká iniciativa nápadně zapadá do strategie vyřizování účtů s prezidentem Pavlem kvůli jeho stále prozřetelnějšímu nejmenování Filipa Turka členem vlády, a také jeho „opovážlivosti“, že si dovoluje vyslovovat vlastní názory.
„Pravicoví“ Motoristé selhali a nevědí, kudy kam. Babiš je potřebuje jen k prosazování svého populismu a krytí střetu zájmů. Dětinské souboje Petra Macinky s Hradem jsou jediné politické karty, které Motoristům za kolegiálního svícení koaličních partnerů zbývají. Nutno dodat, že se jim ta „hrozná“ hra daří čím dál míň.
