Ráno po střelbě na Filozofické fakultě UK jsem napsal text s názvem „Je jen jedna věc, kterou potřebujete vědět o vrahovi z Filozofické fakulty UK“. V perexu píšu, že „Jediná informace, kterou o střelci potřebujete vědět, je, že to byla zbabělá nula. Odsouzeníhodný člověk. Nic víc.“ Nehodnotím v něm přístup ostatních médií ani společnosti, pouze přístup naší redakce. Přesto se po 10 dnech od zveřejnění textu vyrojilo několik politiků, bývalých politiků, filozofů, bývalých policistů, novinářů a bývalých novinářů, aby interpretovali moje slova. I když většina došla jen k titulku. Nechci reagovat na každého zvlášť, a tak činím prostřednictvím tohoto textu.
Chápu, že ta informace je až ve druhém odstavci nepříliš dlouhého textu, ale pro jistotu ji napíšu tentokrát už v prvním. Reflex s dalšími texty ke střelci počká až na závěry policie. Veřejnost se z našich textů dozvěděla vše podstatné – kolik zanechal obětí, že je po smrti, že neměl další komplice na místě činu, že se jednalo o občana české národnosti a že nebyl součástí teroristické skupiny. Jednalo se o osamělého střelce, jehož řádění trvalo 21 minut. Bylo by na místě mluvit o obětech, kvůli přáním rodin se ale nebudeme pouštět ani do tohoto.
Hlavním argumentem, proč se v té události teď pitvat, je, že lidé to prostě potřebují vědět. Potřebují znát motiv a důvody přerodu z „hodného kluka“ na masového vraha. Nemám pocit, že když jiná média vyjela okamžitě do místa bydliště „pitvat“ osobnost střelce, vyzpovídala sousedy, lidi v hospodě, učitelky, pošťáky a starosty, že by přinesla nějaké světlo do motivu tohoto brutálního činu. Jak jsem ostatně ve svém textu psal. A jak praví bolestná zkušenost z USA. Stejně tak zpovídání zraněných přeživších či psychicky zhroucených studentů, kteří si z fakulty vyzvedávali své věci.
Další poznatky nepřineslo ani zvaní různých pseudoodborníků, kteří komentovali stále nedošetřený policejní zákrok a spíše si přes média vyřizovali staré spory. Jeden z kolegů mi na to řekl, že ti lidé se z toho prostě potřebují vypovídat. Souhlasím. V tom případě mají vyhledat odborníka na duševní zdraví, a ne novináře s mikrofonem. GIBS zákrok vyšetřuje a podrobnou interní analýzu si dělá i ministerstvo vnitra. Až bude zveřejněna, tak se na ni detailně podíváme.
Střelec po sobě údajně zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém se doznal i k vraždě v Klánovicích. Reflex z tohoto dopisu nikdy citovat nebude. Je výborným zdrojem informací pro policii a odborníky, kteří se zabývají psychikou těchto zločinců. Tam to může pomoct do budoucna. Veřejnosti to nedá absolutně nic. Jen to ukojí touhu po žhavých informacích. Tady si ale dovolím kreslit hranici, za kterou já osobně jít nechci.
Je zcela legitimní zpovídat policii a všechny složky, které se na zákroku podílely. ALE AŽ BUDE UKONČENO INTERNÍ VYŠETŘOVÁNÍ. Tomu se Reflex samozřejmě věnovat bude, a vyvstanou-li nové otázky, budeme na ně chtít znát odpovědi. Zpochybňovat zákrok pár hodin poté, navíc v době, kdy sama policie nemá všechny informace či je nemůže z dobrých důvodů sdělit, je jen šíření strachu. Právě těchto závěrů některých médií se chopila dezinformační scéna i proruské síly, které divokými spekulacemi vycházejícími z těchto textů zásobují veřejnost na sociálních sítích.
Komické mi přijdou některé stesky, že v 90. nebo nultých letech by novináři reagovali úplně jinak. Ano, to je bezesporu pravda, ale ne vše, co se odehrávalo v těch časech, bylo dobré. Opět opakuji, že v této situaci vytvářejí současná média precedent. Ohrazuji se proti nálepkám, že jsem „správce veřejného prostoru“, majitel „jediného správného prostoru“ či „morální maják“. Od novinářů mě to překvapilo, většinou mě podobnými nálepkami častoval Jindřich Rajchl a jemu podobní. Snažím se jednat podle vlastního svědomí, s maximální mírou empatie vůči pozůstalým a s odkazem na zahraniční praxi v podobných případech pouze v rámci textů Reflexu. Ostatní média a novináři si musí svůj postup zodpovědět sami před sebou a svými čtenáři. Nic víc, nic míň. Mezitím Policie ČR musela řešit více než 60 případů, kdy se někdo odhodlával tento hrůzný čin napodobit, nebo jej na sociálních sítích schvaloval.
V tištěném Reflexu vám už tento týden přineseme analytické texty k bezpečnosti na školách i v celém Česku. Věnujeme se incidentu i z pozice psychiatra a nabídneme přehled hlavních dezinformací, které se u nás vyrojily, a povíme si, jaké zájmy na nich má Rusko. V dalším týdnu se budeme zabývat zbraňovou legislativou. Samozřejmostí je pak debata nad pečí o duševní zdraví, jejíž podfinancování by se mělo akutně řešit. A jen čtenáři nám dají vědět, jestli je naše cesta správná.
