Vánoční atmosféru zastínily tragické události. Sociopatický jedinec připravil o život čtrnáct lidí na Univerzitě Karlově, další desítky zranil. Na svědomí má i vraždu otce a dítěte v Klánovickém lese. Jeho lapsus způsobil nejen bolest rodinám a blízkým obětí, ale nastavil zrcadlo celé společnosti.
Ukazuje se, že i když Česko stále patří do desítky nejbezpečnějších zemí světa, není izolovaným ostrovem zcela ušetřeným podobných excesů.
Nechme nyní stranou zjitřené debaty, co všechno mohla policie údajně udělat jinak a jestli v něčem nepochybila. Tyto spekulace přiživují i někteří bývalí kriminalisté, požadující dokonce vyvození personální odpovědnosti. Připomínají však spíš generály po bitvě, přičemž sami nebyli s takovou bezprecedentní situací osobně konfrontováni.
Policie obstála
Většina oslovených expertů postup policie ocenila. Vyzdvihují hlavně jeho rychlost, a to i v porovnání se zkušenostmi ze zahraničí. Vzhledem k arzenálu, kterým disponoval zjevně duševně nevyrovnaný střelec, zásah zachránil životy mnoha dalším lidem. Nejen v budově školy, ale i v jejím blízkém okolí, jakkoli je bilance jeho řádění fatální.
To nic nemění na tom, že policejní zásah prověřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. To je standardní postup, který může odkrýt úzká místa nejen při samotné operaci, ale i v období, jež jí předcházelo. Paušální odsudky ale nejsou na místě.
Nechme stranou i reakce politické scény, jež byla do této chvíle vzácně konsenzuální, a téměř nikdo se z neštěstí nepokoušel vytlouct politický kapitál. S výjimkou poslance Aleše Juchelky, jenž propásl příležitost mlčet a snažil se zviditelnit svou starší iniciativou, míjející ovšem meritum věci. Po vlně kritiky svůj příspěvek smazal a sám ho odsoudil.
Vstřícnost a empatie
Zrůdný čin se současně stal sociologickou sondou do nitra naší společnosti. Odkryl kontrasty dvou světů. Jeden svět nastavuje vstřícnou a empatickou tvář. Mnoho lidí – nikoli poprvé – projevuje sounáležitost s těmi, koho postihly osobní tragédie. O tom svědčí nejen pietní akce a vyjádření spoluúčasti, ale důležitá je i finanční pomoc.
Nadační fond Univerzity Karlovy vyhlásil sbírku na podporu rodin obětí, pedagogů a studentů zasažených střelbou na Filozofické fakultě UK. Avizuje, že veškeré vybrané peníze půjdou na adresnou pomoc zasaženým touto tragédií. K 27. prosinci se za několik dní vybralo více než 47 milionů korun od 39 tisíc dárců.
Ke stejnému účelu byla založena sbírka na dárcovské platformě Znesnáze21. Ke stejnému datu tu bylo vybráno 6 milionů korun, které poslalo 9,5 tisíce dárců.
Na stejné platformě založili sbírku i přátelé rodiny z Klánovic. Původní záměr vybrat 512 tisíc korun byl už mnohonásobně překonán. Téměř 12 tisíc dárců zatím poslalo celkem 9,4 milionu korun.
Shromáždit za tři dny celkem 62,4 milionů korun od 60 tisíc podporovatelů svědčí o obdivuhodném vzepětí solidarity a lidskosti. Sbírky přitom potrvají ještě téměř měsíc a výše vybraných prostředků výrazně naroste.
Rozum zůstává stát
V přímém kontrastu s těmito iniciativami je odvrácená strana chování části populace, nad kterým zůstává rozum stát. Policie oznámila, že se zabývá více než šedesáti případy schvalování a adorování masakru na sociálních sítích nebo šíření poplašné zprávy. Do této chvíle zná jména více než poloviny autorů.
Ani tohle patologické chování není ničím novým. Objevilo se pokaždé, když se podobný čin odehrál v jiných zemích, stejně jako šíření lží, kdo zločin spáchal. Tomu se nevyhnulo ani Česko, kde místní proruská scéna bez jakýchkoli důkazů označila za vraha Ukrajince.
Tady je na místě tvrdý zásah státu. Příliš mnoho uživatelů veřejného online prostoru se domnívá, že svoboda projevu je bezbřehá. Každý pokus o její regulaci označují za totalitu. Tito novodobí „disidenti“, z nichž mnozí paradoxně vyslovují pochopení pro zájmy Putinovy diktatury, se mýlí.
Komentáře schvalující úmyslná jednání vedoucí ke smrti či vážnému poškození zdraví jsou v právním státě nepřijatelné a autorům za ně hrozí trestní postihy. To platí nejen pro schvalování anexe Ukrajiny ruským agresorem, ale jakéhokoli, tím spíše masového zločinu.
„Hrdinové“ sociálních sítí
„V daném případě existuje důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin schvalování trestného činu, jehož podstatou je projev sympatií a souhlasu se spácháním trestného činu,“ říká advokát Aleš Rozehnal. „Forma tohoto schvalování může být různá. Může se tak dít verbálně, ale i graficky či jiným způsobem. Může se jednat i o zesměšňování odpůrců trestné činnosti či obětí trestného činu.“
Schvalování trestného činu, za které hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok, není možné ospravedlnit tím, že je pouze nevhodným komentářem na sociálních sítích, který již společnost bere jako běžný a nikoho nepohoršuje. „Na tyto komentáře není možné nahlížet jinak než na komentáře šířené prostřednictvím tiskových nebo elektronických médií,“ upozorňuje Rozehnal.
Svoboda projevu má i v demokratickém státě své limity a část uživatelů sociálních sítí tyto limity překračuje. Každý z „hrdinů“ zdánlivě anonymního online prostoru by měl domýšlet následky svého jednání. Ve vlastním zájmu.
Policie oznámila, že monitoruje sociální sítě. Některé z autorů příspěvků souvisejících se zločiny vyšinutého střelce už zadržela. Společnost se musí umět bránit proti projevům nenávisti a vyhrožování, které nemají se svobodou slova nic společného.
Kontrasty obou protipólů jsou jen viditelnou špičkou ledovce. Dobrou zprávou při srovnávání těchto vzorků společnosti je skutečnost, že těch, kdo projevují ochotu pomoct pozůstalým obětí v abnormálně těžké životní situaci, je mnohem víc.
