Pád ostravské huti Liberty do těžkých potíží pražskými politickými kruhy zatím moc nehýbe. Ale měl by. Nejen že jde o šest tisíc míst přímo v podniku a další desetitisíce v navazujících firmách a firmičkách, ale také o miliardy korun nás všech daňových poplatníků.
V tomto týdnu vstoupila do insolvence společnost Tameh, což není nic jiného než energetika dodávající energie hutnímu podniku, který jí půl roku neplatil a dluží dvě miliardy korun. Energetická firma patří ne moc logicky původnímu vlastníkovi hutí, společnosti Arcelor Mittal. A protože když nedostávala zaplaceno, nemohla ani sama platit. Tudíž bude mít obří závazky vůči dodavateli uhlí, tedy OKD, které patří státnímu podniku Prisko. Takže zde jde o státní peníze.
Liberty tak před svátky zastavila výrobu. Slibuje sice její obnovení po Novém roce, ale zda to bude reálné, nikdo neví. Fakticky je náš největší hutní podnik v těžké insolvenční situaci a bez peněz. A zřejmě spoléhá na nějakou státní pomoc. Přitom státu už nyní dluží minimálně jeden a půl miliardy korun. Zástupci indického vlastníka se přitom do jednání se státem moc nehrnuli. Nakonec se s nimi včera přece sešel ministr průmyslu Josef Síkela.
Majitel celé společnosti Sanjeev Gupta, Ind žijící v Británii a v Dubaji, momentálně nemá dobré období. Nakolik je to smůla a nakolik ho dohnaly ne zcela férové obchodní postupy, zatím nevíme. Je totiž zapleten do obří finanční kauzy společnosti Greensill, která připravila banky s pomocí finančních podvodů o miliardy dolarů. Zkrachovala v roce 2021 krátce poté, co sama půjčila právě Guptově celosvětové skupině Liberty pět miliard dolarů. A v kauze je namočena, byť jen drobkem i ostravská huť, která měla insolvenčnímu správci Greensillu splatit svůj závazek z této transakce, oněch jeden a půl miliardy korun, které nyní dluží státu. Místo Liberty to totiž musela na konci léta zaplatit státní pojišťovna EGAP. Ta za půjčku na řešení vážných problémů s financováním pro ostravskou huť poskytla v roce 2019 ručení. Nyní tuto částku samozřejmě požaduje EGAP po Liberty. Ale těžko ji někdy za současné situace získá.
Pozoruhodné v této souvislosti je, že na počátku roku si Gupta z Ostravy stáhl tři miliardy korun, které před tím poskytl jeho hutní konglomerát firmě jako pomoc v covidové krizi, což nakonec podnik nepotřeboval, protože vyráběl a prodával se ziskem. Ale tyhle původně „nevratně“ půjčené peníze si vlastník stahoval zpět už v době, kdy bylo jasné, že se bude platit konkurznímu správci Greensillu, a i bez toho by v huti chyběly na provoz. Nakonec to dokazuje i skutečnost, že Liberty Ostrava dluží ty dvě miliardy za energie.
Nyní manažeři firmy tvrdí, že mají zakázky snad až za dvě miliardy korun a jsou schopni dosahovat provozního zisku. Dokonce i splatit většinu závazků. Jenže ty nejsou úplně průhledné, stejně jako dobytnost pohledávek, která má ostravský podnik patrně vůči firmám ve skupině svého majitele. Podle Síkely z včerejšího jednání vyplynulo, že jejich objem by měl být kolem sedmi miliard korun.
Mezi podniky Guptova holdingu se totiž běžně přelévá hotovost v obrovských sumách podle zájmů vlastníka. Jednotlivé firmy pak vstupují i do kontraktů, které pomáhají financovat Guptovy akvizice nových podniků, třeba formou různých záruk a garancí. Skutečný objem rizik je tak velmi nejasný. Jak na tom ve skutečnosti Liberty Ostrava je finančně, lze asi zjistit jen s nasazením hluboké kontroly značného množství dobrých právníků. Jakákoli finanční pomoc státu takto podivně hospodařící a nyní fakticky krachující firmě představuje v této chvíli evidentně vyhozené peníze. Jedinou schůdnou cestou je nejspíše provést firmu konkurzem, při němž může normálně fungovat a zároveň najít nového majitele. Vzhledem k regionálnímu významu firmy i tomu, že v ní má stát poměrně značné peníze, by měla být vláda připravena iniciovat nějaké řešení, při němž nepřijdeme o další peníze. Síkela říká, že se vláda o navržení insolvence rozhodne podle toho, zda se začnou do Ostravy vracet vyvedené peníze. Aby už nebylo pozdě.
