Výsledek summitu v Pekingu je rozpačitý: Si Ťin-pching si Trumpa povodil, neshody se maskují jako pokrok

Americká a čínská propaganda za přitakávání některých médií a rádoby odborníků dokázala umně zamaskovat vzájemné neshody, které opulentní jednání v Pekingu nevyřešilo, protože je vyřešit nemohlo. Oba dny summitu proběhly dobře, žádný konflikt jsme navenek nezaznamenali, protože Číňané dokážou být skvělými hostiteli. Za to je pochvalme, ale je to past, do kterého vlákali i pozlátkem omámeného Donalda Trumpa.

Na rozdíl od Západu, a především na rozdíl od rozdivočelého Trumpa, který chce okamžité výsledky v podobě dohod, Čína vždy pracuje s jinou perspektivou, než na kterou jsme zvyklí. To, že Peking oznámí, že si objedná 200 amerických letadel Boeing (svět a Amerika hned u toho naivně tleskají) a že se chystá uzavřít další dohody, bývá jen obvyklým krycím manévrem Pekingu. Čína totiž vnímá domácí i světový vývoj jinak. Je v tom určitá filozofie. Vždy směřuje k dalekým cílům, vytváří si k tomu postupně předpoklady a nechce uhnout z toho, k čemu se odhodlala. Je dnes tak silná, že uhýbat ani nemusí, nikdo jí k tomu nedonutí. Jedna či deset dohod na posledním summitu to nijak neovlivňují.

To snad Trump a jeho vlivní lidé z doprovodu v Pekingu pochopili. Pokud nepochopili, je to chyba Ameriky.

„Zatímco prezident Trump doufá, že Ameriku znovu učiní velkou, „já jsem odhodlán vést čínský lid k národnímu obrození,“ prohlásil v průběhu summitu Si Ťin-pching. V tom je časový rozpor. Trump potřebuje svoji práci dokončit už ani ne za tři roky a možná po podzimních volbách, když uspějí demokraté, bude jeho administrativa v nesnázích. Ovšem čínský plán „obrození“ by měl vyvrcholit v roce 2049. To uplyne sto let od založení Čínské lidové republiky.

Chytí se Babiš, Okamura a Macinka za hlavu? Vládě důvěřuje pouze 25 procent lidí, sněmovně ještě méně

Komentáře

Mimochodem, do zmíněného roku 2049 má dojít k sjednocení čínské komunistické pevniny s demokratickým ostrovem Tchaj-wan. To je čínská doktrína, je to dané a nikdo z toho neuhne, je jedno kdo bude v říší středu vládnout. Proběhne takové sjednocení dohodou? Nebo mezitím Čína Tchaj-wan vojensky napadne? Zničila by ho námořní a vzdušní blokádou za pár měsíců a ani by nemusela vystřelit. Si proto natvrdo Trumpovi řekl, jak to s Tchaj-wanem myslí. Americký prezident veřejně neodpověděl, protože jeho země by kvůli asijskému ostrovu do války s Čínou nešla. To jí ani nenapadne. S Trumpem či bez Trumpa. Zbytek jsou jen fantazie nějakých expertů.

Dalším sporným bodem byl na summitu Írán. S tím Čína Američanům také rozhodně nepomůže. A že se obě strany shodly, že Teherán nemá mít jaderné zbraně a že má být otevřený Hormuzský průliv? To není žádná dohoda, to je konstatování, které opakuje většina zemí světa.

Daleko složitější jsou obchodní vztahy Číny a Ameriky a o těch se jedná na mnoha úrovních celá léta. Pro firmy i globální trhy je proto jakákoli zmínka ze summitu, že situace se zlepší, pozitivní. Jenže problém je daleko hlubší, protože z minulosti víme, co můžeme očekávat. Peking pravděpodobně mnohé věci nedodrží a jednání místo toho využije k maskování pokračujícího směřování ke své dominanci. Podívejme se na příklad, který důvěrně známe, protože se dotýká známých elektromobilů Tesla, jež jezdí i v Česku.

Jedním z nejvýraznějších (jak jinak) členů Trumpovy delegace v Pekingu byl Elon Musk, majitel Tesly. V Číně má obří automobilovou továrnu v Šanghaji, která zaměstnává na 20 tisíc lidí. Musk v minulých letech poskytoval Číňanům odborné znalosti v oblasti elektromobilů (učinil tak dobrovolně, ale byl také obětí kybernetické krádeže), ale nyní čelí velmi tvrdé globální konkurenci ze strany silně dotované čínské automobilové bestie, kterou sám pomohl vytvořit. Podobný příběh chamtivého Západu, a ještě chamtivějších a bezskrupulózních Číňanů, se v různých podobách opakuje desítky let. A tak Musk, který sám sebe označuje za „fundamentalistu svobody projevu“, nechal svoje principy a řeči zaparkované doma. Asi ve své Tesle… V Pekingu poslušně poslouchal, co se po něm chce. Sám nejlépe ví, že čínské „otevřené ekonomické dveře“ mají mnoho podmínek. Lze je otevřít a hodně vydělat. Zavírají se ale podle vrtochů čínské komunistické strany, ne podle hospodářských principů. I na to Trumpova delegace v Pekingu narazila.

Proč Babiš neovládá partnery ve vládě? Jdou mu na ruku a SPD chce „zrušit“ jeho střet zájmů

Komentáře

Jenže čínský stále bohatnoucí trh s 1,5 miliardou spotřebitelů je obrovský. Je lákavý. Navíc asijská velmoc disponuje vzácnými zeminami, které jsou potřeba pro výrobu technologicky vyspělých produktů, a také Amerika je na nich závislá. Vyskakovat si proto na summitu v Pekingu nemohl ani Donald Trump.

Americký prezidentský exhibicionista přesto před summitem sliboval, že Číně ukáže, kdo je ve světě šéfem. Neukázal. Nemohl. Jednání by zkrachovala. Peking dokonce na summitu otevřeně tvrdil, že globální dominance Ameriky odchází. Ale že by zatím za určitých podmínek připustil, že si Čína a Spojené státy „rozparcelují svět“. Putin bude u toho jen ocasem a s Evropou se ani nepočítá.

Summit v Pekingu sice přinesl jen malé výsledky, ale pro obě supervelmoci důležitý byl. Vždyť americký prezident nebyl na oficiální návštěvě Číny od roku 2017. Čínský vůdce nebyl na podobné cestě v USA od roku 2015. Situaci bylo potřeba zklidnit a říct si, co bude dál. Jak to dopadne, to nevíme, ale slyšeli jsme kolem toho hodně vstřícných slov.

Prezident Si po summitu prohlásil: „Začíná budování nové vize konstruktivního čínsko-amerického vztahu strategické stability, dosáhli jsme shody na hlavních bilaterálních a globálních otázkách, vedli jsme hlubokou komunikaci a při několika příležitostech se zapojili do vřelých interakcí.“ No bodejť. Věřit ale vůdci Si nemůžeme. Řekne cokoli, co mu vyhovuje. Nerozpakuje se lhát a za rohem vydírat.

Ani prezident Trump toho moc konkrétního neřekl, protože nebylo co. Opakoval, že se Si Ťin-pchingem mají „fantastický vztah“, že je to „skvělý vůdce“ a tvrdil, že „je mi ctí být vaším přítelem“. Vztah mezi Čínou a USA bude podle něj lepší než kdykoli předtím. Alespoň to.

Pokud se vztahy Ameriky a Číny zlepší, je to pro svět pozitivní. I když konkrétní výsledky posledního summitu jsou rozpačité. Jsou takové, jak to chtěla Čína. A to je pro Západ důležitá zpráva, která by měla vyvolat i určité znepokojení. Dominance Ameriky, která je demokratickým státem, byla a bývá sice občas nepříjemná, ale dalo se to vydržet. Globální vliv totalitního čínského režimu je ovšem perspektiva, které by se mělo čelit. Nikdo ale zatím nepřišel na to, jak. Nezjistil to ani Donald Trump na summitu v Pekingu.

Izraeli závidíme jeho dějiny. Češi měli strach o Gazany i izraelská rukojmí

Padni komu padni

Dvorecký most bez aut přepraví daleko víc lidí než většina mostů s auty. Jak je to možné?

Komentáře