Konsolidační balíček prošel závěrečným hlasováním ve sněmovně jasnou sto osmičkou, tedy nenašel se jediný koaliční zákonodárce, který by se alespoň zdržel. Zvýšení daní a škrty tedy platí a může s nimi počítat i rozpočet na příští rok, který začne sněmovna už brzy projednávat. Prošel jen s kosmetickými změnami, tak jak byl už mnohokrát popsán a komentován. Když ho zhodnotíme jako celek, můžeme asi střízlivě říct, že jsme si to představovali lepší, ale mohlo to taky dopadnout mnohem hůře.
Musíme být zatím spokojení, že se zadlužování, které nechala Babišova vláda urvat ze řetězu v době covidu, už nezrychluje a deficit se příští rok dostane pod bájná tři procenta hrubého domácího produktu. Jenže spíše tím, že ekonomika už poroste a s ní i výnosy daní. Takzvaný strukturální deficit, který se očišťuje o vliv růstu či propadu ekonomiky, zůstává stále stejný. Na více než čtyřnásobku přijatelných hodnot a v případě, že se z jedné krize propadneme do další, zadlužování zase masivně zrychlí.
Krize sice vysloveně nekyne na obzoru a spíše se občas nenápadně zablýskne na lepší časy, ale zásadním změnám v hospodaření státu se vyhnout nelze. Snad to příští vláda pochopí, byť to tak nevypadá ani v případě, že se tato koalice udrží u moci v příštích volbách. To škrtání činí s velkou nechutí a velmi opatrně, přestože za tvrdší přístup by se na ni už více kritiky sneslo jen těžko. Opozice, která hodlá všechny racionální úspory zase zlikvidovat, pak hrozí ještě větším průšvihem. A láká voliče na již obehranou písničku o špatně vybíraných daních z minulých voleb, kde ANO slibovalo sto miliard jen zabráněním úniků na DPH. A kde nic, tu nic.
Její vůdce Andrej Babiš ve sněmovně křičel, že v hlasování jde jen o zvyšování daní. Vzhledem k tomu, že je v politice již deset let, mohl by tušit, že zatímco daně se musí měnit změnou zákona, a tak procházejí sněmovnou, na škrtání dotací či platů ve státní správě stačí rozhodnutí vlády. A daně se opravdu zvyšují. A děje se to v rozporu s původními sliby vlády a zejména koalice Spolu. Erár vybere od lidí a firem navíc 32 miliard korun. To je ale stejná suma, o kterou tato vláda od svého zvolení už jiné daně snížila či omezila jejich výnosy. Například zvednutím limitu pro povinnost odvádět DPH z jednoho milionu na dva. A tak za to, že nyní kvůli daním dostává po kožichu od svých voličů, si vláda může sama. Stejně tak třeba za to, že vyvolala nepřiměřená očekávání při zvyšování platů učitelů, či valorizaci plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce a nyní na to musí vyškrtat peníze někde jinde.
Ale abychom jen nekritizovali, musíme si všimnout, že přece jen padají některá rozpočtová tabu. Tedy za Babiše zavedené pravidlo, že objemy mezd na statní zaměstnance a jejich počty musí neustále růst a stejným směrem je třeba zadotovat kde co. Z hlediska celkového deficitu rozpočtu se rozsah tohoto škrtání může zdát nedostatečný, ale ono to tak zanedbatelné není. A fakt to není jen přenesení plateb za obnovitelné zdroje energie ze státu opět na domácnosti a firmy, jak také zaznívá. I bez toho jde o desítky miliard a hlavně je to změna trendu, která měla přijít dávno. A naděje, že to může pokračovat a je na co navázat.
Takže na šampaňské pro zodpovědné hospodáře to není, ale jisté oddechnutí a dočasnou mírnou úlevu od obav z nekontrolovatelného růstu dluhů si asi dovolit můžeme. Prostě to mohlo být i horší.
