Minulý týden se v Poslanecké sněmovně udála poměrně překvapivá věc. Všechny strany zde zastoupené byly pozvány na jednání s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a předsedkyní Podvýboru pro problematiku domácího a sexualizovaného násilí Taťánou Malou, aby projednali redefinici znásilnění. Vím, zní to jako velmi nudný začátek velmi nezáživného příběhu, ale je důležitý. Protože tahle debata je v podstatě vyvrcholení dlouholetých snah mnoha lidí napříč politickým spektrem. Snah, po kterých volají odborníci pracující s oběťmi domácího násilí. A nově také ti, kteří jsou v systému zastoupení.
Příběhy, které s Pod svícnem zveřejňujeme, rozsudky, které medializuje advokátka Lucie Hrdá skrz organizaci Bez trestu, to vše říká jednu věc: pokud je v této zemi někdo znásilněn, v některých, a já přiznávám, že extrémních, případech si s tím systém neumí poradit. A z těchto případů jsem vycházela, když jsem na schůzku, kde měla každá strana zastoupení ze svých nejvyšších pater, šla. Protože právě ty extrémní případy musíme řešit a tím systém napravovat, obrušovat, vylepšovat.
Případ číslo 1. Dívka znásilněná ve svých 7 letech učitelem v sobě spojuje hned dva problémy. Nízký trest (podmínka) pro učitele, přestože fyzické následky na dívce nedávaly prostor k tomu, aby kdokoliv zpochybnil její tvrzení. Navíc, a to si opakujme pro jistotu pořád dokola a dokola, podmíněný trest neznamená nevinu, vždyť ten člověk vinen je. Jen nebyl shledán důvod pro to, aby šel do vězení. S čímž já prostě nemohu souhlasit, to ať se na mě soudní soustava nezlobí. Znásilnění je podle odborníků druhá nejhorší věc, kterou jinému člověku můžete udělat. A udělat to malému dítěti, které s vámi mělo být v bezpečí…?
Znásilnění z podstaty
A teď otázka. Za co byl ten člověk souzen? Za pohlavní zneužití, což je paragraf, který by měl být používán pro případy, kdy je jeden z partnerů příliš mladý, ale sex chtěl. Jenže tam chybí to násilí, to překonávání odporu, což tedy musíte prokázat, že se stalo. Tím jsme se dotkli druhého problému, který se za mě musí řešit, a řešitelné to je: tzv. znásilněním z podstaty. Vymezením okruhu osob, se kterými když budete mít styk, bude to vždy před zákonem znásilnění. Extrémně malé děti, které vlastně ani nevědí, že se mají bránit a mají říct ne, protože ten, který jim to dělá, na ně byl hodný. To samé lidé s mentálním postižením třeba. Případ číslo 2, o kterém jsme psali v tomto komentáři.
Případ číslo 3. Dlouhodobě vysvětlovaná situace, která se doopravdy děje. Oběť zamrzne. Není schopna se bránit, jak fyzicky, tak slovem. Je to přirozený obranný mechanismus, protože vaše tělo reaguje na bezprostřední ohrožení. Nevědomě. Buď utíkáte, nebo bojujete, nebo zamrznete, ať už na vás útočí had, medvěd nebo člověk. A i podle odborných studií je u sexuálně motivovaného trestného činu zamrznutí nejčastější. A to nejen proto, že se už od pravěku takhle naučilo naše tělo chovat, ale taky proto, že nejčastější znásilnění bývá v rodině. Takže někdo, kdo je jeden z vašich nejbližších, zajišťuje vám bezpečí, vytváří domov, vám jde takhle ublížit… Na začátku je šok, nevíra.
Třeba ani nevíte, k čemu to všechno dospěje, jak moc daleko zajde, nedokážete tomu uvěřit. A ano, nová definice by měla tyto případy zohledňovat.
A pak je tu systém. Citlivost při nahlášení. Aktivní pomoc, pokud přeživší vyhledá nejdříve lékaře. Poučený advokát, který ví a umí pomoct. Jak jsem psala už na začátku, i ten systém už si uvědomuje, že se něco musí změnit, a to je fajn. A pokud tohle všechno změníme, věřím, že už nebude racionální důvod, aby se někdo musel bát jít tento trestný čin nahlásit. Nyní máme těch racionálních důvodů až hanba.
Autorka je spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem a poslankyně Parlamentu České republiky za hnutí STAN.
