Na půdě Poslanecké sněmovny se už skoro rok řeší zákon, který by měl pomoct obětem domácího násilí.

Na půdě Poslanecké sněmovny se už skoro rok řeší zákon, který by měl pomoct obětem domácího násilí. Zdroj: Pixabay.com

Nedělejme z nového zákona o domácím násilí kulturní válku. Pojďme se postavit na stranu týraných obětí

Na půdě Poslanecké sněmovny se už skoro rok řeší zákon, který by měl pomoct obětem domácího násilí. Iniciativa vzešla z poradních orgánů Úřadu vlády ve spolupráci s neziskovým sektorem. Má podporu vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poměrně velkého počtu koaličních a opozičních poslankyň a poslanců. Už několik týdnů je zákon připraven. Co konkrétně řeší a proč je tak důležité s jeho předložením nečekat?

Ten čas letí. Brzy to bude rok od momentu, kdy jsem se rozhodla po schůzkách s koalicí Nena (neziskové organizace Profem, Rosa a Acorus), že udělám všechno pro to, aby byl prosazen zákon o domácím násilí. Zákon, který by měl řešit různé životní situace přeživších.

Hned na začátek je nutné si uvědomit, že se jedná o oběti. O někoho, kdo je nezpochybnitelnou obětí, o někoho, ke komu dorazí policie, třeba kvůli probíhající tzv. domácí zabijačce, kde dojde k vykázání… o někoho, kdo čelí třeba ročnímu stalkingu. Tedy o případy, kdy nejde pochybovat o tom, zda si to oběť „náhodou nevymyslela”,  nebo kde nejde mudrovat o tom, zda „nepočkáme na rozsudek soudu”. 

Zákon zavádí definici domácího násilí tak, aby si tento patologický jev ve společnosti OSPOD, Policie ČR, soudy, lékařské či nelékařské pomáhající profese a další zapojení v systému nevykládaly jinak než ostatní. K tomu, zda k násilí nedocházelo, se nově bude muset přihlížet při úpravě poměrů k nezletilému dítěti, stejně jako při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů. Takže třeba taková naše Popelka z nedávného komentáře Michaely Studené by měla na víc než na rohlíky pro děti. Třeba i na všechny ty terapie, které musí absolvovat. 

Je v něm spousta velmi užitečných věcí, které praxe potřebuje. Při vykázání násilné osoby bude například nově muset policie zabavit i jeho či její zbraň, střelivo a související doklady. Zní to jako něco, co se už dělá? Někdy ano. Ale ne povinně. A věřte mi, znám neuvěřitelné příběhy, kdy někdo v systému neudělal to, co bychom považovali za samozřejmé… a dopadlo to doslova tragicky. 

Mám starost

Proč to sem všechno píšu? Protože mám starost. Je to dobrý zákon, pomohl by spoustě lidí. A každý den, kdy neplatí, existuje velké nebezpečí, že někomu ublíží současný systém – že nedostane pořádné finanční vypořádání. Že doba vykázání 10 dnů nebude stačit (proto navrhujeme 14). Že bude nařizována mediace mezi dvěma lidmi, kteří si nejsou v rámci svého vztahu rovni, a tomu „dole” to bude ještě víc a víc ubližovat. Ten zákon neřeší výši trestů, neřeší ani znásilnění, on dokonce ani neřeší to, co se děje na začátku celého procesu – správnou identifikaci toho, co se děje. Řeší všechno po tom. 

Mám starost (a moje prohlubující se vráska na čele ve 31 letech tomu budiž důkazem), že z toho bude kulturní válka, a vznikne tak nekonečná debata o tom, co všechno je znásilnění, co všechno je ve vztahu normální. Není to potřeba. Prosím, nedělejme ji z toho. Pojďme pomoct lidem, kteří mají konečně hlas. Pojďme stát na straně zvláště zranitelných obětí tak, jak nám ostatně v rámci trestního řízení ukládají již platné zákony. Spojuji s tím svou politickou budoucnost a je to zvláštní, strach z toho nemám. Poslankyní být nepotřebuji, dotáhnout naopak věc, kterou můžu pomoct ostatním, to teda jo. To chci a potřebuji.

Děkuji za podporu, kterou ve společnosti cítím. 

Autorka je spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem a poslankyně hnutí STAN