Po rezignaci čtvrtého ministra zdravotnictví Petra Arenbergera znovu přichází Adam Vojtěch. Premiér Andrej Babiš ho zavrhl loni v září, nehodil se mu do marketingové kampaně před krajskými volbami. Dnes ho stahuje zpět, jelikož nikoho jiného vhodnějšího nemá.
Arenberger odchází za velmi potupných okolností. Nelze ani uvěřit, že do vlády může nastoupit člověk obtěžkaný tolika potenciálními problémy. Odcházející ministr si stěžuje na média a dodnes nevnímá, že něco udělal špatně. Nepřiznání bezmála 160 nemovitostí do majetkového přiznání, stejně tak 30 milionů korun z klinických studií, kam odkláněl veřejné prostředky, je pro něj pouhé administrativní pochybení.
Podle Arenbergera je normální pronajímat vlastní soukromé prostory vinohradské nemocnici, kde působil jako náměstek a později ředitel. Je normální nemít bezpečnostní prověrku, ačkoli ji pozice ředitele fakultní nemocnice vyžaduje. Je normální koupit v Praze obecní byt a dostat se do rozporu s podmínkami prodeje. Odejít měl dřív. Babišovo otálení bylo jen projevem bezradnosti nad další personální chybou.
Návrat zavrženého
Na Arenbergerovo místo se vrací Adam Vojtěch, který musel rezignovat loni 21. září. Tehdy premiér předvedl očividné pokrytectví. Nejprve v srpnu zrušil epidemická opatření Vojtěchova expertního týmu, a když se poté začala situace rychle zhoršovat a propadli jsme se mezi nejrizikovější země Evropy, sáhl po jeho výměně krátce před krajskými volbami. Přitom ho do poslední chvíle chválil.
„Chápu, že už toho na něj muselo být moc, že byl znechucený politikou a médii a rozhodl se odejít. Děkuju mu za vše,“ komentoval tehdy Babiš Vojtěchovu vynucenou rezignaci. Nástup tehdy populárního epidemiologa Romana Prymuly měl předznamenat nástup pevné ruky a vojenské štábní kultury.
Vojtěch získal za mimořádnou loajalitu hned dvě trafiky, aniž zasáhli olomoučtí vrchní žalobci Iva Ištvana jako v případě tří exposlanců v červnu 2013. Vláda ho v únoru nominovala na velvyslance ve Finsku. Už na podzim byl dosazen do Krajské zdravotní sdružující šest nemocnic v Ústeckém kraji a v březnu se stal předsedou představenstva. V kraji, kde „shodou okolností“ vládne hejtman Jan Schiller z hnutí ANO.
Personální vyprahlost ANO
Arenbergerova pozice byla neudržitelná, ovšem návrat Adama Vojtěcha svědčí o personální vyprahlosti Babišova týmu. Vojtěch zaujal mnoha excesy, vyvažovanými ukázkovou ohebností a hroší kůží. Nechal se premiérem veřejně zostouzet, což mu nebrání v comebacku, ale manažerské předpoklady pro řízení citlivého resortu neměl.
Loni v lednu ujišťoval sněmovnu, že je vláda připravena na hrozící pandemii, má dostatek zásob zdravotnického materiálu a obviňoval opozici ze šíření paniky. Lhal. Zaváhání při nákupu ochranných pomůcek ohrozilo životy tisíců zdravotníků a seniorů.
Městský soud v Praze loni v dubnu zrušil nezákonná opatření omezující podnikání a pohyb v nouzovém stavu. Měla být vyhlášena podle krizového zákona vládou, nikoli jen ministrem zdravotnictví. Šlo o jasnou snahu vyhnout se placení náhrady škody poškozeným firmám.
Vojtěchův resort trestuhodně zaváhal loni v létě, kdy premiér Babiš slavnostně oznámil vítězství nad covidem-19. Podcenění přípravy chytré karantény a nástupu druhé vlny epidemie brzy srazilo Česko na nejhorší příčky světových žebříčků.
Především ale stále probíhá šetření podezřelých nákupů ochranných pomůcek čínské provenience z loňského jara. Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval dvacetinásobné rozdíly v cenách respirátorů bez jakékoli kontroly a odůvodnění.
Počátkem července proběhla kvůli těmto dodávkám policejní razie. Policie zasahovala při domovních prohlídkách u majitelů a v sídlech několika firem a vyžádala si podklady na ministerstvu zdravotnictví. Začala prošetřovat pochybné okolnosti některých nákupů, zajišťovaných schránkovými firmami bez vlastního kapitálu. Přesto Babiš žádný problém nevidí. O čem to svědčí?
Řídí nás nemehla
Návratem Adama Vojtěcha definitivně končí avizovaná éra odborníků-manažerů, která ani pořádně nezačala. Nejsou lidé ochotní nastavovat kůži za zkompromitovaného premiéra se svérázným zacházením s ministry nominovanými ANO, které považuje za svoje zaměstnance, či spíše poddané.
„V roce 2013 vypukly předčasné volby. Chtěli jsme v kampani vyjádřit to, co nás všechny štve. To, co cítila spousta lidí zklamaných tradičními politiky. A přišli jsme na to: ,Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla',“ psal Andrej Babiš ve své předvolební brožuře O čem sním, když náhodou spím.
Následovala plejáda rozporuplných postav ve vládě, kterou muselo opustit čtrnáct nominantů ANO. Buď selhali a museli rezignovat, nebo ztratili Babišovu důvěru. Na neslavném odstřelu části z nich se podílely i deníky Agrofertu. Je to dlouhá řádka jmen, která nenaplnila slogan o náhradě „nemehel“ odborníky, přičemž někteří se ohřáli ve funkci jen několik týdnů.
Tak si je připomeňme: Antonín Prachař, Dan Ťok, Helena Válková, Robert Pelikán, Taťána Malá, Jan Kněžínek, Tomáš Hüner, Marta Nováková, Martin Stropnický, Karla Šlechtová, Vladimír Kremlík, Adam Vojtěch, Roman Prymula, Jan Blatný, Petr Arenberger…
Jako zaměstnanci Agrofertu
„Nechceme, aby o budoucnosti našich dětí rozhodovali nekompetentní lidé, kteří si v politice řeší vlastní ambice či vlastní finanční problémy na úkor nás občanů,“ uvedl kdysi Babiš v letáku představujícím antisystémové hnutí ANO, a zjevně nemyslel sám sebe. Ve skutečnosti potřebuje hlavně ty, kdo ho poslouchají na slovo, vše ostatní je podružné.
Dnes šéfovi ANO zbývají jen ti nejodolnější a nejpoddanější. Bývalý manažer Agrofertu Richard Brabec, nebo Alena Schillerová, Karel Havlíček a Klára Dostálová, fungující jako by byli zaměstnanci Agrofertu dodnes. Za ministra školství Roberta Plagy, který už z hnutí vystoupil, zůstaly nejdéle zavřené školy v Evropě.
Nyní k nim znovu přibyl Adam Vojtěch. S odborníky to Babišovi nevyšlo, nakonec on sám je svými výkony symbolem popření všech vlastních slibů. Byl to jen prázdný marketing.
