Několikrát jsem se v posledních dnech pokusil konzumovat zprávy o rozhovoru, který poskytl princ Harry, vévoda ze Sessexu, a jeho manželka Meghan, bývalá americká herečka a dnes vévodkyně ze Sussexu, hraběnka z Dumbartonu a baronka z Kilkeelu. Možná to je zajímavá a výbušná podívaná pro Brity, ale jinak jsem v tom marně hledal jakoukoli hlubší myšlenku, alespoň malý intelektuální záblesk, něco, co by slavný pár odlišilo od často vyprázdněného světa celebrit. Přišlo mi to celé stejně nezajímavé, jako řádění české konspirátorky a antirouškařky Jany Peterkové.
Princ Harry a jeho žena Meghan se před časem rozhodli, že už nechtějí reprezentovat na veřejnosti britskou královskou rodinu. Jistě, bylo jen otázkou času, kdy v naší uspěchané a roztěkané moderní době udělá někdo něco podobného i v rámci britské monarchie. Protože vytrvalé, konzistentní a odolné typy, jakou je královna Alžběta II., odcházejí do historie. Královské rody ve světě se začínají stále více prezentovat lidmi, které nejsou žádnými autoritami. A nemají být ani proč. Prací královských rodin je už většinou jen tajtrlíkovat před veřejností a být, pokud možno, rádoby šlechetný. Proto ty nekonečné humanitární aktivity, spolupráce s neziskovkami a řeči o udržitelnosti života na Zemi.
Britská královská rodina má ale ve světě zcela exkluzivní postavení, o žádné jiné se tolik nepíše a nemluví. S tím tak nějak Harry a Meghan počítají. Například o novém japonském císaři Naruhitovi (vládne od května 2019) najdeme násobně méně zmínek než pro svět o stokrát méně důležitém princi Harrym.
Navíc Harrymu s Meghan není rozumět. Co vlastně chtějí? Kam míří? Na jednu stranu tvrdí, že se stáhnou do ústraní, na druhou lačně baží po pozornosti. Nechtějí dostávat peníze z královské kasy, ale něco (hovoříme o milionech liber) si vzali. Hovoří o ekologii a udržitelnosti života, ale šlechtické zadečky si vozí v privátních letadlech, emise, neemise. Ta hra je vypočítavá a svým způsobem nechutná.
Meghan a Harry v tom ale nejsou sami. Podobné šarády předvádějí někteří slavní po celém světě. U dvou jmenovaných ale zaráží jiná věc – totální prázdnota, nulová hodnota toho, co už vyprodukovali. Pokud si chce někdo hrát na celebritu globálního řádu, měl by něco v nějakém oboru umět. Jedno v jakém oboru. Příklad: S americkým rapperem Kanyem Westem nemusím souhlasit prakticky v ničem a dnes je už poněkud „prošlé zboží“, ale ve své době zásadně ovlivnil hip-hop. On je celebrita, která něco dokázala. Kdo z vás (nás) to má?
Ovšem Meghan a Harry si pouze hrají na to, že dělali či dělají něco, co by bylo jakýmkoli způsobem podnětné. Vévodkyně byla průměrnou americkou herečkou a zajímavá byla pouze kvůli slušnému scénáři v seriálu Kravaťáci (Suits). Je také kamarádkou slavné tenistky Sereny Williamsové. To je ale sakra málo. Harry to měl v královské rodině samozřejmě složitější, protože není následník trůnu (a proto o ničem nerozhoduje), o matku (lady Dianu) přišel v mladém věku a čekala ho pečlivě vydlážděná cesta myšlenkového kývače a královského střihače pásek. Jenom jeho služba v armádě v Afghánistánu mu dodává nějaký lesk. Jenže to je už dávno.
Je sympatické, že Harry a Meghan se rozhodli odstřihnout od královské rodiny. Ať si žijí život, jaký se jim líbí. Ať nám ukážou, co skutečně umí. Ať nás překvapí něčím jiným než málo podstatnými plky o královské rodině. Ať se pokusí někoho inspirovat prací a nápady, ne nekonečným vzdycháním, jak jim někdo ubližoval a jak je někdo neměl rád. Zatím je to ale jen nuda a šeď. Je to jen hra, jak z ničeho vyrobit krásnou stavbu. Jenže to nejde.
