Hlasování o důvěře vlády by nebylo na škodu, ale nic krom škody by nevyneslo. Prověřilo by semknutost Babišovy koalice a ukázalo v plastičtější podobě, v jakém stádiu rozkladu vládní koalice právě je. Výsledek takového hlasování by se obrátil proti tomu, kdo by se o něj pokusil, ne proti Babišovi. I s vyslovenou nedůvěrou, což je nepravděpodobné, by vláda zůstala. Zeman by ji jmenoval znovu a znovu. Slibuje to už teď. Oporu a vlastně i pravdu by teď měl ve výsledku posledních voleb do sněmovny. Hnutí ANO jiného lídra nemá a ani by žádného nenabídlo. Na to se může Babiš spolehnout.
Předčasné volby by nepřišly. Do roka přijdou tak či tak volby řádné. K nim by se Zeman prošavloval levou zadní. Pád vlády by vyvolal ještě větší zmatek a chaos, než jaký máme teď. Strůjce toho pádu by byl (pro mnoho voličů věrohodně) obviňován, že vrazil kudlu do zad boji proti covidu-19. Pád by posílil pozici Babiše jako muže, kterého zradili v nejtěžší chvíli boje, což je politický kýč, který má veřejnost ráda.
Pravým neštěstím by pád vlády byl pro opozici. Především by ji klasifikoval jako bandu nezralých amatérů, kteří se opilí prvními politickými úspěchy vrhají do velké a nesmyslné záhuby. Na převzetí moci, což je ambice každého seriózně myšleného pádu vlády, opozice zatím nemá. Není na to politicky zralá, ani organizovaná, ani dost sebevědomá, či dokonce programově stmelená. Že si tyto politické kvality osvojila, dokáže, až bude tvrději a jasněji čelit chaosu současné vlády a nutit ji, aby přejímala opoziční návrhy boje s virem a hrozícím hospodářským i sociálním rozkladem. Má necelý rok na přípravu a na vlastní růst. Bojištěm budou příští parlamentní volby a případné vzpoury prezidenta proti ústavě, kterými už nyní vyhrožuje.
A hlavně, hlasování o důvěře či nedůvěře vlády snad nikdo nechystá ani jím nehrozí. Každý ví, co je výše popsáno. Jediný, koho by to mohlo napadnout, je sám Babiš. Mohl by dát demisi a vyvolat tak masové škemrání věrných, aby ji vzal zpět, aby zůstal, aby nás dál zachraňoval. Dělával to tak Fidel a statisíce pod tribunou padaly na kolena, ať neodchází, ať jim odpustí, že se polepší. A on tedy odpustil. Ofrňovat se nad tím nemusíme, náš lid je stejně dobrý jako ten kubánský.
