Babišova vláda ztrácí respekt, podporu a důvěru veřejnosti každou hodinou. Premiérův dosavadní styl vládnutí a komunikace přestává ve vypjatých chvílích stačit. Političtí představitelé by se měli postavit na stranu zodpovědnosti a jednat. Co bude dál? Demise vlády?
Člověk má neodbytný dojem, že tohle už někdy zažil. Ano, před 31 lety v době sametové revoluce. Příklad: otevřený dopis zpěváka Daniela Hůlky prezidentu Miloši Zemanovi. Vzkazuje mu, že kvůli jeho sobotnímu rozhovoru pro MF Dnes, kde se vyjádřil o lidech, kteří jsou ruinováni kvůli covid opatřením, jako o zkrachovalcích, s ním přerušuje přátelství. Hůlka se také ptá, proč je tak arogantní a jde proti „pracujícím lidem“? A oznamuje, že mu na státní svátek 28. října vrátí státní vyznamenání. Připomíná to zasloužilé a národní umělce, kteří vraceli Husákovi metály na protest kvůli policejnímu zásahu studentů na Národní třídě v listopadu 1989.
Projev premiéra Andreje Babiše během sobotní tiskovky v průhonické sokolovně zase připomněl posledního komunistického šéfa státu Milouše Jakeše a jeho blábolivé vystoupení na Červeném Hrádku, které mezi lidmi kolovalo řadu měsíců a vedlo k definitivnímu pádu autority tehdejšího komunistického vedení.
Ve hře jsou nakonec i ti vysokoškolští studenti, kteří se kvůli pondělním vládním rozhodnutím musí odstěhovat z kolejí. Proti tomu se jako první postavila rektorka brněnské Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, která přesně popsala situaci: na koleji má několik desítek sice bezpříznakových, ale covid pozitivních studentů, kteří odmítají jet domů a převzít riziko, že nakazí rodiče. Malá ukázka toho, jak opatření vlády mohou být epidemiologickou hrozbou sama o sobě.
Tohle všechno nejsou důvody pro pád vlády, jsou to ale symptomy, které vypovídají o jejím stavu. V posledních dnech jsme totiž svědky pomalého rozkladu státu vinou chaotických rozhodnutí vlády. A to už na demisi je.
U konce s dechem je jednoznačně „esemeskový management“ Andreje Babiše. Tedy způsob, jímž řídí „svou“ vládu, „své“ firmy a „svoje“ média a nakonec i epidemiologickou krizi v zemi. Zná to každý, který s ním kdy pracoval: chaotické těkání, překvapivé noční a ranní telefonáty a to všechno protkané množstvím SMS zpráv. Za ním velký chaos a dojem nasazení, vlastně „makání“ a „práce pro lidi,“ jak to často označuje.
Nikdy to nedemonstroval lépe než v sobotu v Průhonicích. Celému světu oznámil, že on, premiér státu volá v říjnu 2020, osm měsíců po vyhlášení prvního nouzového stavu, šéfům českých bank a žádá po nich pracovníky pro call centra. Mimoděk tak prozradil, co řada lidí věděla už měsíce – systém chytré karantény a trasování je v troskách. Navzdory tomu, že dostával od svého poradního orgánu (NERV) už v dubnu 2020 doporučení, aby urychleně přijal do call center 1800 nových zaměstnanců na trasování.
Vrcholem jeho veřejného vystupování byla včerejší tiskovka vlády s jakešovskými obraty typu „chyby se staly“. Chyby se však nedějí, ale dělají je lidé nebo skupiny lidí a někdo za ně nese odpovědnost. V tomto případě politickou. Když ji nepřijme, ztrácí důvěru. To ostatně nedávno potvrdily výsledky voleb.
Je řada signálů, které svědčí o tom, že Babišova vláda tuto důvěru ztrácí každým dnem. Jak jde z této situace demokraticky vyjít? Jsou dvě cesty.
Jednak se musí změnit současné poměry hlasů v Poslanecké sněmovně. Například ČSSD nebo KSČM přestanou podporovat tuto vládu. V tom případě by mohla vzniknout na základě dohody parlamentních stran nějaká širší vláda národní důvěry, třeba do předčasných nebo i řádných voleb.
Druhou cestou by bylo, kdyby sám prezident Zeman tuto cestu inicioval a ve shodě s politickými stranami garantoval vznik nějaké pobabišovské vlády. Jsou prostě okamžiky, kdy vlády přichází, ale i odchází před řádným termínem. To je přesně dnešní situace. Nic jiného než demise Babišovy vlády nemůže být na stole.
