Zpěvák Daniel Hůlka, dlouholetý kamarád a podporovatel Miloše Zemena, napsal otevřený dopis, ve kterém se důrazně vymezuje proti chování prezidenta během koronavirové krize. Nazývá ho v něm bývalým přítelem a doporučuje mu, aby přestal urážet lidi a raději byl pro národ oporou.
Prezident si ze zpěváka v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes utahoval za to, že nesouhlasí s nošením roušek a veřejně kritizuje protikoronavirová opatření. Hůlkovi vzkázal, aby si dal raději na hlavu mokrý hadr. V dopise, který Hůlka zveřejnil na Facebooku, vzkazuje Zemanovi totéž a chce mu 28. října vrátit státní vyznamenání.
"I u těch nejlepších přátel se může stát, že nastane situace, na níž má každý z nich opačný názor. Opravdoví přátelé, kteří k sobě mají vzájemný respekt, spolu o věci diskutují a třeba se i pohádají. Opravdový přítel však nikdy veřejně svého kamaráda nezesměšní,“ píše mimo jiné Hůlka.
Zpěvák zmiňuje také to, že v dnešní těžké době je více než důležité, aby lidé slyšeli od svého prezidenta slova útěchy a podpory, namísto urážek. "Tobě nehrozí nic, Ty o nic nepřicházíš. A právě v této době, kdy národ, který Tě demokraticky zvolil prezidentem své země, od Tebe očekává pomoc či slova útěchy, si Ty naopak ještě přisadíš. Řekneš lidem, že jsou neschopní, nevzdělaní a zaslouží si zkrachovat, potažmo skončit na ulici. Proč to děláš?", ptá se Hůlka svého bývalého přítele.
Celý otevřený dopis Daniela Hůlky:
Vážený pane prezidente, příteli, kamaráde, milý Miloši,
donedávna jsem žil v domnění, že Tě mohu nazývat přítelem. I u těch nejlepších přátel se může stát, že nastane situace, na níž má každý z nich opačný názor. Opravdoví přátelé, kteří k sobě mají vzájemný respekt, spolu o věci diskutují a třeba se i pohádají. Opravdový přítel však nikdy veřejně svého kamaráda nezesměšní a nevzkazuje mu prostřednictvím médií, že si má dát mokrý hadr na hlavu, jen proto, že má odlišný názor. V demokracii má každý názor stejnou hodnotu. Tvůj, stejně jako ten můj nebo názor kohokoli jiného. Pokud ovšem ještě žijeme v demokratické zemi…
Zklamal jsi mě, Miloši. Zklamal jsi mě jako člověk. Zklamal jsi mě jako přítel. Ale to vlastně není tolik důležité, to je věc nás dvou a našeho končícího přátelství. Ty jsi mě však zklamal také jako prezident naší země, a to už vůbec není pouze naše věc.
Žijeme v těžké době, v níž je mnoho našich spoluobčanů na pokraji osobního nebo firemního bankrotu, a to v žádném případě vlastní vinou. Tito lidé se bojí o svoji budoucnost a o budoucnost svých dětí. Jde jim v podstatě o život. Tobě nehrozí nic, Ty o nic nepřicházíš. A právě v této době, kdy národ, který Tě demokraticky zvolil prezidentem své země, od Tebe očekává pomoc či slova útěchy, si Ty naopak ještě přisadíš. Řekneš lidem, že jsou neschopní, nevzdělaní a zaslouží si zkrachovat, potažmo skončit na ulici. Proč to děláš? Co Tě k tomu vede? Co si to k nám, normálním lidem, vlastně dovoluješ? Ty nejsi o nic víc než my, jsi taky jenom člověk, i když si to asi nemyslíš. Ale hlavně: Proč jsi se obrátil proti svému národu, proti obyčejným normálním pracujícím lidem? Proč se k nám chováš sprostě, agresivně, nenávistně, egoisticky, egocentricky, narcisticky a naprosto bohorovně?
Takže, jak se říká: „Na hrubý pytel, hrubá záplata“. Děkuji Ti za poslední lekci, kterou jsi mi dal na rozloučenou s naším přátelstvím. Ukázal jsi mi svou pravou tvář, a tím jsi mě donutil zachovat se následovně:
Ve státní svátek 28. října 2020 Ti přijdu na Pražský hrad vrátit vyznamenání, které jsi mi udělil. Nemohu si ponechat toto ocenění, které jsem obdržel z rukou člověka, jakým ses ukázal být. Musel bych se za sebe stydět. A k tomu Ti vzkazuji to samé, co jsi přes média vzkázal Ty mně: „Miloši, dej si prosím studenej mokrej hadr na hlavu a stáhni se do soukromí “. Bude to lepší pro Tebe a pro nás všechny. I přes to všechno Ti přeji hlavně zdraví a nepřeji Ti rozhodně nic zlého.
S pozdravem
Tvůj bývalý přítel Daniel Hůlka
