Kde jsou ty časy, kdy se Andreji Babišovi dařilo, na co sáhl? Byl to kujón, ale měl kliku. Nyní se mu všechno tak nějak sype pod rukama. Kam pohlédneš, všude samý průšvih, krach a morová rána. V lidu se rozhostil pocit, že jeho vláda mele z posledního. Nic neladí, nic nehraje unisono, zvuky, které vyluzuje tento truchlivý orchestr, připomínají spíše Chopinův Pohřební pochod.
Je to zatím jen pocit, zato tak neodbytný, že nemůže nemít politickou dohru. Jako by Andrej Babiš ztratil pověstnou kliku, opustila ho přízeň bohů. Zcela nečekaně přiletěla černá labuť a způsobila hotovou pohromu. Tak nepatrné změny v poměru přilnavosti a zemské tíhy vyvolávají lavinu a nikdy nelze s jistotou říct, co konkrétně ji spustilo.
Třeba takovou titěrnou maličkostí bude odchod z hnutí nějaké zakládající a nyní znechucené osobnosti, jako byla nedávno jihočeská Radka Maxová. Nebo rezignace dalšího přetíženého ministra či náhlý rozpad koalice v důsledku vystoupení sociální demokracie z nerovného svazku – dle zásady „zachraň se, kdo můžeš!“.
Případně nějaký další zcela banální korupční skandál, který definitivně zesměšní spolek mafiánských bojovníků proti zlodějině. Anebo nakonec mezinárodní ostuda v podobě závazné rezoluce EU s požadavkem odstranění střetu zájmů.
Někdo namítne: do řádných voleb zbývá celý rok a všechno se může změnit mávnutím kouzelného proutku. Pojďme si společně vymyslet, jaké podoby by musela mít štěstěna, aby změnila v opak tristní nálady ve společnosti a pohřební pochod obrátila ve slavnostní fanfáry. Vymizení pandemie? Jenže její průběh v celém civilizovaném světě je tak očividně synchronizován, že ani tak obdařený kouzelník jako Babiš si nedokáže připsat celosvětové oslabení viru na vrub svému vládnutí vnímanému jako mimořádně chaotické a živelné.
Jen těžko bude dokazovat, že svými roztřesenými kroky zachránil před nemocí obyvatelstvo Evropy a světa. Nebo že by obnovil pověst pana Štístka díky nevídané ekonomické konjunktuře a neobyčejnému hospodářskému vzedmutí republiky – to všechno v době do příštího podzimu? Ani to nepřipadá v úvahu vzhledem k napáchaným stomiliardovým dluhům a očekávanému ekonomickému útlumu. Přinejmenším v příštích dvou letech nikdo rozumný nepočítá s ekonomickým boomem. A právě na tu dobu připadají pro Babišovu vládu osudové volby. Sotva lze počítat s nějakými nebetyčnými průmyslovými objevy a kulturními výdobytky, které by byly pevně svázány s jeho jménem.
A to je realita, kterou nepřekoná žádný marketingový mág. Neexistuje slib, který by současný premiér mohl dát občanům republiky, a tím vymazal dlouhý řetězec neúspěchů a propadů posledních měsíců. Vzdálený zemětřas se vždy ohlašuje skoro nepatrným chvěním půdy a to je právě ten pocit nadcházející změny, který zažívají i ti, co ho neumějí zatím přesně definovat. Jak říkali staří marxisté: „Myšlenka, která ovládne masy, se stává materiální silou.“ Aspoň v tom měli pravdu.
