Bouře kolem návštěvy předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu zastírá jednu zásadní věc v narušených vztazích mezi Českou republikou a Čínou. A tou je, že dlouholetá podbízivost některých českých politiků a pročínské lobby si Peking vyložil jako ustupování a slabost. Proto teď reaguje agresivně, cítí se ponížený, oklamaný a do boje nasadil nepřijatelné argumenty, které většina české společnosti nemůže zkousnout. Servilní pročínská politika prezidenta Miloše Zemana a garnitury politiků ČSSD nese hořké plody.
Čínská vláda a její pofiderní velvyslanec v Praze opakovaně vyhrožují některým našim politikům a vůbec u toho neberou v potaz názory široké české veřejnosti. Papouškují nesmysly a domnívají se, že zastrašování bude na demokratickou společnost fungovat. Opak je pravdou. Tlak ve svobodné zemi logicky vyvolává názorový protitlak. Což se v případě cesty Miloše Vystrčila děje ještě daleko více, než jsme si dokázali představit. Ten, kdo v Pekingu píše tamním představitelům a oficiálním médiím v této kauze notičky, je úplně vedle. Žije na jiné planetě. Proto to nemůže a nebude fungovat.
Navíc kdyby nebyl prezident Miloš Zeman v posledních letech tak servilní k nejvyšším čínským představitelům a celému čínskému totalitnímu režimu, kdyby mu nepomáhali u toho zástupci vládní ČSSD (Jan Hamáček, Milan Štěch, Bohuslav Sobotka, i někdejší ministři této strany Jan Kohout či Jaroslav Tvrdík), tak si cesty Vystrčila v podstatě nikdo nevšimne. Ovšem když někoho nesmyslně a dlouhodobě kritizujete a obrátíte k němu veškerou pozornost, zaměří se na to i média, sociální sítě a veřejnost, která předtím většinově ani netušila, kde se nějaký Tchaj-wan nachází. Čínským posluhovačům v Česku se za výrazné podpory z Pekingu bezuzdnou kritikou Vystrčilovy cesty podařil naprostý opak toho, co chtěli. Vztahy s Čínou jsou teď skutečně poškozeny.
K tomu přispělo i nabubřelé slibování obrovských investic z Číny, které se nekonají (jinak čínské investice celkově klesají v Evropě už od roku 2016, starý kontinent v tomto není pro nejlidnatější zemi světa prioritou). Čínský poradce Miloše Zemana byl dokonce ve své vlasti zadržen, podle všeho obviněn z korupce a zmizel neznámo kam. To také devastuje názory české veřejnosti na Čínu.
Zajímavé je, že podobně nesmyslně postupují i ti, kteří obhajují v Česku ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho autoritářský režim. Nemůže a nebude to fungovat.
Otázkou ale je, co teď s tím? Jak pokračovat dál ve vztazích s Čínou a Tchaj-wanem?
Na chvíli klid
Přestože je Tchaj-wan demokratická a nezávislá země, přestože politika takzvané jedné Číny, jak jí popisuje Peking, je fikce, a přestože je Tchaj-wan významným investorem v Česku, česko-čínsko-tchajwanským vztahům by teď na čas prospěl klid zbraní. Měli bychom si ho ve vlastním zájmu naordinovat.
Nemá cenu upírat se pouze k Tchaj-wanu, musíme ekonomicky spolupracovat i s Čínou. Ostatně v dnešním globalizovaném světě nám ani nic jiného nezbývá. Jistě, musí se tak dít bez čínského vyhrožování, to je naprosto nepřijatelné. Měla by se ale konečně dostat ke slovu skutečná diplomacie, vášně by měly jít stranou.
Mělo by také přestat podbízení se, které předvádějí v případě Číny prezident Zeman, politici sociální demokracie, ale například i expremiér za ODS Petr Nečas. Nic dobrého to nepřineslo. Národní zájmy České republiky to v konečném důsledku směrem k Číně dokonce oslabilo. Českou společnost to dál rozdělilo. Prostě všechno špatně.
Až bouře po cestě Miloše Vystrčila na Tchaj-wan ustane, musí se začít pracovat s Čínou jinak. Ne tak, jak to chce pročínská lobby v Česku a pekingská totalitní moc. To vztahy pouze zhoršuje. Teď politické a může být ovlivněna i spolupráce ekonomická. To ale snad nikdo nechce. Proto byznys ano, politikaření ne. A vše bez výhrůžek, bez nátlaku a v klidu.
