Loni v lednu jsme do projektu Hvězdy Reflexu vyhlásili prvních pět nominovaných osobností. Jeho smyslem je celoročně hledat ty, kteří mají na svědomí často nenápadné, a přesto hvězdné chvíle naší země. Podle nás je životně důležité ukázat, že lidé schopní odvážných, užitečných a inspirativních skutků ještě existují, jakkoli to během konzumace denního zpravodajství a sociálních sítí možná tak nevypadá. Letos, 27. února, se hodláme ve Velkém sále Lucerny během Plesu Reflexu našim „celebritám“ poklonit a ještě jednou si připomenout uplynulých dvanáct měsíců, které se i díky nim staly o něco snesitelnějšími, než se původně zdálo. Naši čtenáři u toho samozřejmě nebudou chybět.
Adventních příběhů s dobrým koncem je v dnešní době – alespoň nám to někdy přijde – velice málo. O to vděčnější jsme za ten následující. Řidič tramvaje Josef Chodounský tak jako obvykle projížděl centrem Prahy. Poblíž zastávky Hellichova si povšiml malého chlapce, jak se bezradně pohybuje po ulici. Chodounský zastavil, aby zjistil, co se dítěti stalo. Anglicky mluvící chlapec řidiči sdělil, že mu rodiče nastoupili do předchozí tramvaje a nechali ho omylem na ulici. Pozorný řidič neváhal: chlapce naložil a popojel s ním o stanici dál, na Malostranské náměstí, kde na něj již čekali jeho zoufalí rodiče. Reflex v tomto případě oceňuje lidskou nelhostejnost. Tramvaják si mohl říct: Já jsem v práci, ať si ho všimne někdo jiný. Protože to neudělal, stává se Hvězdou Reflexu.
