Skutečné případy rady Vacátka: Mumie z Malé Strany. Rok žili v jedné místnosti s tělem zavražděného | Reflex.cz
nahoru

Skutečné případy rady Vacátka: Mumie z Malé Strany. Rok žili v jedné místnosti s tělem zavražděného

Dan Hrubý16. února 2020 • 07:00
Skutečné případy rady Vacátka: Mumie z Malé Strany. Rok žili v jedné místnosti s tělem zavražděného
foto: Archív

Předobrazem literárního a posléze i filmového rady Vacátka se stal spisovateli Jiřímu Markovi vládní rada Josef Vaňásek, jenž vedl do své smrti v roce 1938 IV. bezpečnostní oddělení pražského policejního ředitelství, takzvanou čtyřku, v Bartolomějské ulici. Vyšetřoval v podstatě všechny těžké zločiny, které se v oblasti Velké Prahy odehrály. O jeho skutečných případech vypravuje tento seriál.

Toto je příběh touhy po penězích a bezstarostném nočním životě provázený hysterií a mimořádnou psychickou okoralostí, když vrah či vrazi dokázali přebývat v malé místnosti s mumifikovaným tělem déle než rok. Odehrává se v letech první republiky v půvabných kulisách Malé Strany.

Bylo pondělí 14. května 1934, krátce po osmé ranní, když se na ředitelství pražské policie v Bartolomějské ulici dostavila třicetiletá Marie Vyleťálková. Službě u vchodu oznámila, že chce ohlásit vraždu. Hlídkující policista vytočil linku IV. bezpečnostního oddělení vedeného vládním radou Josefem Vaňáskem, do jehož kompetence nejtěžší zločiny spadaly. Ženu vzápětí vyslechl jeden z nejschopnějších a nejzkušenějších pražských kriminalistů, Dr. Zdeněk Borkovec, a to, co v následujících chvílích uslyšel, ho šokovalo.

Žena rozechvělým hlasem vyprávěla, že k vraždě, kterou jde oznámit, došlo už před rokem – přesně 22. března 1933. Vrahem byl její muž Jaroslav Vyleťálek a zavražděným její otec – Josef Kajetán Tyl. Od té doby ležela mrtvola ve výklenku za kamny v kuchyni bytu, v němž manželé na Újezdě (v čísle popisném 408/21) bydleli.

„Jak byl ten prostor velký?“ zajímal se Dr. Borkovec.

„Hluboký asi sedmdesát centimetrů a vysoký tak metr,“ odpověděla Marie Vyleťálková.

„Jak jste otce do tak malého prostoru vměstnali?“

„Šla jsem napřed a muž za mnou. Klekla jsem si u výklenku, ale nejdřív jsem ho vyklidila. Byla jsem těsně u otevřených dvířek a můj muž držel mrtvolu vzadu za nohy. Po hlavě jsme ho strkali do výklenku, muž tlačil na nohy. Musely být skrčené, jako by ležel v posteli, a potom jsme ho natočili doleva, aby se tam vešel,“ vykládala nyní Vyleťálková.

Nato manželé výklenek zavřeli a zamaskovali proutěným košem. Mrtvola tu vydržela déle než rok – do 4. dubna 1934. Marie Vyleťálková polévala otcovo tělo lyzolem (tehdy běžně užívaným dezinfekčním roztokem), aby bylo co možná nejméně cítit. Přesto zápach tlejícího masa pronikal přes dvířka do celého bytu, v jehož pokoji žily tři podnájemnice Vyleťálkových. Jakkoli se to zdá téměř nemožné, dívky uvěřily, že jde o pach starého prádla složeného v koši u kamen, z odpadní roury záchodu, případně má jejich bytná nemocný žaludek a koná potřebu do kyblíku odstaveného u dveří.

Teprve když se Marie Vyleťálková musela z bytu na Újezdě vystěhovat (manžel ji předtím opustil, bude o tom řeč), nechala otcovo tělo zabalené do hadrů a peřin převézt v dřevěných neckách do podzemí Provaznické ulice na Starém Městě.

Své tetě Františce Zemanové (sestře zavražděného), od které si sklepní kóji půjčila, namluvila, že potřebuje schovat staré krámy. A malostranský špeditér Oldřich Heinz netušil, co ve skutečnosti stěhuje. Věřil, že jde o velký a těžký lustr. Za namáhavou práci obdržel 40 korun.

Vrchní komisař Borkovec mlčky naslouchal vyprávění třicetileté ženy. Prohlížel si její nezdravou a vyhublou, nervozitou těkající tvář a bylo mu jasné, že musí ze všeho nejdřív fantastické vyprávění ženy ověřit. Opravdu mohl mít někdo déle než rok v bytě, v němž žilo několik osob, mrtvolu zavražděného muže?

Nález v podzemí

Policistům trvala cesta z Bartolomějské do Provaznické ulice sotva deset minut. Po prudkých schodech sestoupili do temného podzemí domu v Provaznické č. p. 385/3 a v nejzazším koutě sklepní kóje, která patřila Františce Zemanové, skutečně objevili velké necky. Byly zaházené starým harampádím, jakého se najde v každém sklepě spousta. Odřezali provazy, kterými byly necky převázané, strhali peřiny, po nich i hadry, které necky zakrývaly. U jednoho z konců pak nadzvedli kus pytloviny a spatřili – byl to děsivý pohled – dvě svraštělé a vysušené nohy, navíc bílé od vrstvy vápna, v němž celé tělo očividně leželo.

Ne, Marie Vyleťálková nelhala.

Alespoň tentokrát.

Vyslaní policisté podali zprávu do Bartolomějské ulice. Na místo vzápětí dorazila výjezdová skupina čtvrtého oddělení, včetně soudních lékařů, kteří hned ve sklepě potvrdili i další část ženiny výpovědi. Totiž, že mrtvola staršího muže je stará nejméně rok. Tělo je účinkem horkého vzduchu vyschlé a ztvrdlé, prakticky mumifikované, až zkamenělé (při pozdější pitvě ho patologové budou muset rozřezávat pilou).

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější