nahoru

Skutečné případy rady Vacátka: Český Masakr u Paříže

Dan Hrubý27. ledna 2020 • 09:20
Skutečné případy rady Vacátka: Český Masakr u Paříže
foto: Archív

Na tuhle cestu se dlouho připravovali, a hlavně těšili. Francie! Paříž! V červnu 1927 se trojice mladých mužů z Prahy ubytovala v pařížském Hôtelu de Nantes na dnes již neexistující Rue de Vaures a vydala se poznávat krásy města nad Seinou. V Paříži byli týden, když na Montmartru zaslechli rodný jazyk. Jakýsi muž se tu bavil s českým malířem. Oslovili ho, netušili, že v té chvíli rozhodli o svém osudu.

Kdo vlastně byli oni mladí muži, kteří vyrazili do Paříže na dosud největší cestu svého života? Ani ne dvacetiletý František Müller, absolvent reálky (gymnázia zaměřeného na živé jazyky a praktické dovednosti), nastoupil po škole jako elektrotechnický elév k Pražskému radiožurnálu. Jeho otec, poštovní úředník z Vinohrad, mu dal na cestu 1200 franků a dalších 800 korun, rodinné úspory za mnoho let.

Stejně starý Ladislav Klika vyrůstal bez rodičů u svého strýce a podobně jako jeho kamarád pracoval jako elektrotechnický elév. Konečně teprve devatenáctiletý absolvent vinohradské reálky Na Smetance Otto Macharovský dokončil nedávno kurs státního účetnictví na právnické fakultě. Do Paříže ho poslala matka, aby si tu našel místo a zlepšil se ve francouzštině.

Krajanem, kterého na Montmartru potkali, byl tehdy jedenatřicetiletý strojní montér Rudolf Skalský. Rodák z Přední Lhoty u Poděbrad. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Prostějově, poté pracoval v Uhrách, na Slovensku a ve Vídni. Ve Francii žil od roku 1923, momentálně byl však bez práce. Jenže to trojici Čechů neprozradil. Naopak nabídl jim, že je provede městem, a kdo by takovou nabídku od zběhlého Pařížana odmítl. Zbytek odpoledne strávili prohlídkou památek, na další den si naplánovali výlet za Paříž.

Sešli se brzy ráno. A protože k Paříži té doby, či alespoň středoevropské představě o ní, patřil absint (v Praze o tom ostatně psal i Jaroslav Seifert), dali si v nádražní restauraci hned několik skleniček pelyňkového likéru. Kolem poledne vystoupili v Louvres, tehdy jen malé obci, ležící dnes v těsném sousedství pařížského letiště Charlese de Gaulla. Zašli do hostince pana Lambina, tady poobědvali a vypili láhev vína. Nemalou útratu 27 franků a 50 centimů zaplatil Skalský.

Číšník v Lambinově restauraci později vypoví, že Skalský mu byl od počátku nápadný tím, jak se snažil při objednávání i placení skrývat. „Měl hlavu stále sklopenou, patrně, aby mu nebylo vidět do obličeje.“ Důvodem byla podle všeho temná skvrna pod levým okem, vrozené znaménko, které činilo Rudolfa Skalského snadno zapamatovatelným. Navíc byl neobvykle malé a drobné postavy, i to číšníka zaujalo. Z restaurace odešla čtveřice Čechů kolem třetí.

Muži se vydali směrem k sousední vsi Fontenay. Naposledy je spatřila majitelka kavárny Cuminová, když vyhlížela z prahu svého domu. Ta také potvrdila, že kolem půl sedmé se k ní do podniku vrátil nyní již osamocený Rudolf Skalský. „Přišel, vypil dvě sklenice, zaplatil a ptal se na první vlak jedoucí k Paříži,“ vypověděla.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější