Náčelník pražského Scotland Yardu, tak mu říkali novináři. Vyřešil dlouhou řadu případů, ale zůstaly po něm i dvě neobjasněné vraždy, jejichž pachatelé nebyli nikdy dopadeni.
Když začátkem února 1938 vládní rada Josef Vaňásek zemřel, zaznamenaly to navzdory záplavě zpráv o chystaném pohlcení Rakouska Hitlerovou třetí říší všechny významné listy v tehdejším Československu. „Včera prožilo pražské bezpečnostní oddělení chmurný den. Dveře do pracovny zemřelého šéfa vládního rady Vaňáska byly otevřené a uvnitř bylo podivné ticho. Na pracovním stole ležela pod černým flórem kytice červených růží. Stroj nástěnných hodin se zastavil. Nedaleko ležela žlutá aktovka s nedokončenou prací,“ popisovala ve čtvrtek 10. února 1938 smutné chvíle v kancelářích IV. bezpečnostního oddělení (tzv. čtyřky) na policejním ředitelství v Bartolomějské ulici Národní politika.
Onu aktovku tu vládní rada Josef Vaňásek nechal ani ne před týdnem – v pátek 4. února. To ještě pracoval, jakkoli trpěl velkými bolestmi. V neděli se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, takže mu na klinice profesora Prusíka musela být provedena krevní transfúze. V úterý upadl do agónie a o den později v půl jedenácté večer přednosta všeobecné kriminální ústředny v Praze zemřel. Bylo mu pouhých šedesát let. Udolala ho rakovina jater a žlučníku. Sám Vaňásek o svém beznadějném zdravotním stavu podle všeho nevěděl. Bolesti považoval za důsledek nedávno překonané otravy masem (pravděpodobně botulotoxinem). Také tehdy mu šlo o život, avšak díky své robustní tělesné konstituci prudkou otravu překonal.
Vrátil se k práci. Dnes bychom řekli, že byl workoholik. Zdůrazňovaly to také dobové nekrology – občas až bizarním líčením: „Vládní rada Josef Vaňásek byl ve službě až příliš svědomitý, ani ve své těžké nemoci si nedopřál odpočinku… a tak se stalo, že musil býti od svého pracovního stolu zvedán a odváděn.“
Policejní a kriminalistická práce naplňovaly celý jeho život. „Nevím, dovedl-li své myšlenky přepnout i na něco jiného krom policejní práce, a domnívám se, že i ve snu luštil své těžké případy,“ psal po jeho smrti redaktor Národních listů.
Josef Vaňásek měl dvě děti – Adélu (1909) a Josefa (1912). Ale soukromý, rodinný život jako by v jeho případě snad ani neexistoval…
Fenomenální paměť a empatie
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
