Největší válečná potupa britského námořnictva. Před 80 lety Němci potopili slavný bitevník Royal Oak | Reflex.cz
nahoru

Největší válečná potupa britského námořnictva. Před 80 lety Němci potopili slavný bitevník Royal Oak

Jiří Štefek14. října 2019 • 17:20
Největší válečná potupa britského námořnictva. Před 80 lety Němci potopili slavný bitevník Royal Oak
foto: Wikimedia

Jedinou věcí, která mi kdy naháněla strach, bylo ponorkové nebezpečí. Tato slova pronesl po konci 2. světové války britský premiér Winston Churchill. Důvodů pro ně měl více než dost. V prvních letech nejničivějšího světového konfliktu hrozila britským ostrovům námořní blokáda a německé ponorky potápěly ve vodách severního Atlantiku stovky a tisíce lodí, které vezly izolovaným ostrovům životně důležitou pomoc. Teprve až rozluštění německého šifrovacího přístroje Enigma a vývoj hlubinných bomb zvrátil německou převahu na vodě ve prospěch spojenců.

O tom, že německá Kriegsmarine a především její nejmladší složka – ponorkové loďstvo – bude mimořádně smrtící zbraní se přesvědčila Velká Británie již v prvních týdnech války. Největší potupou pro Royal Navy bylo potopení bitevní lodi Royal Oak v přísně střeženém kotvišti na základně Scapa Flow na Orknejích. Od tohoto kousku, při kterém „proslul“ německý námořní důstojník Günther Prien, uplynulo v noci z 13. na 14. října rovných 80 let. Tento čin vydobyl německému ponorkovému loďstvu až fanatickou úctu, Prien byl po návratu ze své mise oslavován jako národní hrdina a Adolf Hitler mu v Říšském kancléřství osobně připnul Rytířský kříž.

Günther Prien se narodil 16. ledna 1908 v Osterfeldu. Na moři působil již od svých 16 let. Tehdy sloužil u obchodního loďstva. Do Reichsmarine vstoupil v roce 1931, poté se plavil na lehkém křižníku Königsberg. Po vypuknutí 2. světové války byl jedním z předních velitelů německých ponorek a brzo jej čekal významný úkol. V říjnu 1939 dostal rozkaz od velitele ponorkového loďstva, admirála Karla Dönitze, aby pronikl do Scapa Flow - hlavní základny britského Královského loďstva.

V noci z 13. na 14. října 1939 proplul Prien průlivem Kirk Sound do zálivu. Kotviště hlavních sil bylo prázdné, ale v severní části zátoky kotvila bitevní loď Royal Oak a hydroplánová loď Pegasus. Kolem půlnoci se Prien přiblížil na 3 600 metrů, odpálil tři torpéda, ale ani jedno nezasáhlo cíl. Prien provedl obrat a vypálil torpédo ze záďového torpédometu. To také nezasáhlo cíl. Prien musel znovu nabít přední torpédomety, což trvalo celých 24 minut. Poté vystřelil v čase 1:16 ze vzdálenosti 2 200 metrů další tři torpéda. Dvě z nich zasáhla Royal Oak. Torpéda zasáhla muniční sklady na lodi, následovala exploze a plavidlo šlo během půl hodiny ke dnu. Zahynulo 833 námořníků včetně velitele 2. eskadry bitevních lodí kontraadmirála Blagrova. Po vystřelení posledních torpéd a zásahu Günther Prien okamžitě odplul ze Scapa Flow.

Když tato zpráva vešla ve známost, byla nacistická generalita včetně samotného Hitlera štěstím bez sebe. Dönitzův životopisec Peter Padfield uvádí, že při návratu do Německa čekaly na posádku samotné špičky německého námořnictva, včetně vrchního velitele Ericha Raedera. Když loď přistála, vešli Raeder a Dönitz na palubu a Raeder všechny členy posádky osobně vyznamenal Železným křížem. Prien a jeho posádka pak odletěli speciálním letadlem do Berlína a poté jeli ulicemi města do Říšského kancléřství, kde je očekával samotný Führer. Ten si nechal nastoupit celou posádku, pronesl k ní řeč plnou chvály a poté Priena vyznamenal Rytířským křížem.

Potopení Royal Oak sice mělo malý dopad na námořní převahu Royal Navy v těžkých lodích, ale velký dopad na válečnou morálku. Nacistická propaganda úspěchu využila a z Günthera Priena se stal válečný hrdina. Útok také poukázal na zranitelnost základny ve Scapa Flow a podnítil stavbu takzvaných Churchilových bariér, což byl systém okolních hrází, které zde ve 40. letech vystavěli především italští váleční zajatci.

Günther Prien v dalších válečných letech plnil různé bojové úkoly, ve kterých byl většinou úspěšný. Za svou kariéru potopil se svou posádkou 30 lodí o výtlaku 164 952 BRT. Konce 2. světové války se však nedožil. Zahynul s celou svojí posádkou 8. března 1941 v severním Atlantiku. Jeho čin, kdy potopil pýchu britského námořnictva přímo v jejím kotvišti, patří mezi legendární momenty celého ničivého konfliktu a je dodnes vnímán jako ostudný okamžik, na který by Britové nejraději zapomněli.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější