Krutá smrt mistra Jana Husa: Speciálně upravená hranice prodloužila agonii upálení

Krutá smrt mistra Jana Husa: Speciálně upravená hranice prodloužila agonii upálení Zdroj: Profimedia

Jan Hus na hranici.
Jan Hus na hranici.
Kostnice.
Rodiště Jana Husa
Nedaleko evangelického kostela na Komenského náměstí v Novém Městě na Moravě odhalili 5. července bronzovou sochu mistra Jana Husa odlitou podle modelu, který vytvořil tamní rodák Jan Štursa.
9
Fotogalerie

Mistr Jan Hus: Plodný autor, z něhož by feministky omdlely. Před 605 lety skončila na hranici velká osobnost

Mistr Jan Hus, český myslitel, kazatel a vůdčí postava reformního hnutí, se podle různých údajů narodil buď v roce 1370, nebo 1372 v Husinci u Prachatic. Nelze ovšem vyloučit ani Husinec u Prahy. O jeho dětství a mládí máme jen kusé informace.

Na radu rodičů se v roce 1390 zapsal na pražskou univerzitu, kde roku 1396 obdržel titul mistra svobodných umění. Roku 1400 ho vysvětili na kněze. Na artistické fakultě vyučoval a v letech 1401 až 1402 zastával funkci děkana. V roce 1404 se stal bakalářem teologie. Byl zpovědníkem královny Žofie Bavorské, druhé manželky Václava IV.

V nemilosti

Jan Hus navázal na staročeskou reformní školu, káral nedostatky feudální společnosti a svou kritickou palbu soustředil hlavně na vysoké duchovenstvo. Čerpal z díla svého předchůdce, anglického teologa a filozofa Jana Viklefa, jež dále rozvíjel (pojetí církve, princip Božího zákona jako závazné normy pro všechny, učení o právu poddaných na odpor proti vrchnosti).

Od roku 1408 se dostal do sporů s arcibiskupem. V červenci 1412 na něj uvalili novou, zostřenou klatbu, vztahující se i na všechny Husovy spolupracovníky. Mistr Jan proslul plamennými kázáními v Betlémské kapli. Poté, co nad hlavním městem Českého království Prahou, ovšem kromě Vyšehradu, vyhlásili interdikt, což znamenalo, že dokud se kazatel podezřelý z kacířství nacházel v této metropoli, platil zákaz vykonávání jakýchkoli církevních obřadů a úkonů, tedy nejen mší, ale také křtů a pohřbů, Hus Prahu opustil. Neshodoval se totiž ani s králem Václavem IV., silným alkoholikem, ohledně prodeje odpustků. Uchýlil se na venkov, působil v Kozím Hrádku, Sezimově Ústí a v Krakovci a odvolal se k zemskému soudu, jenž však pro posouzení jeho pře postrádal kompetence.

Plodný autor, z něhož by však feministky omdlely

V letech 1412 až 1414 Hus napsal řadu stěžejních děl: De ecclesia (O církvi), Postila, Knížky o svatokupectví, O šesti bludech, ze starších spisů lze uvést Výklady víry, Desatera a Páteře, Komentář k Sentencím Petra Lombarda. Latinským spisem De orthographia bohemica zjednodušil český pravopis.

Kromě těchto prací, jež zná – nebo by alespoň měl znát – každý školák, je rovněž autorem textů, v nichž radí mužům, jak nakládat s provinivšími se manželkami. Po jejich přečtení by možná nejedna dnešní horlivá feministka či obecně lidé hlásající genderovou vyrovnanost šli povalit Šalounův pomník Husa na pražském Staroměstském náměstí, nebo ho přinejmenším polít červenou barvou a opatřit „vysvětlujícími“ nápisy, jak je v dnešním, globalizačním zidiotšťováním módní. Považte, co ten propagátor domácího násilí hlásal:

„Jestli tvá žena něco zaviní, trestej ji tajně a tiše, aby nevzniklo pohoršení. Kdyby na to reptala, čehož tě Bůh uchraň, pak ji potrestej nikoli kyjem, ale metlou. A velmi pilně se vystříhej toho, aby ti tvá žena nenasadila uzdu, jak se to stalo od Dalily Samsonovi.“

Koncil a mučednická smrt

V říjnu 1414 se Hus vydal dobrovolně i s doprovodem do Kostnice, ležící u Bodamského jezera. Vybaven spoustou ochranných a doporučujících písemností od české šlechty, a dokonce i glejtem Zikmunda Lucemburského, zaručujícím kazateli svobodný pohyb na říšském území, ale nevztahujícím se na sféru kanonického práva, hodlal mistr Jan Hus obhájit své názory na církev a její nápravu.

Jak to dopadlo, všichni víme. Dne 6. července 1415 skončil odvážný reformátor v plamenech na hranici. K jeho odkazu se hlásil František Palacký, obrozenci, první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a po převzetí moci také komunisté, kteří ho ovšem předělali k obrazu svému. Jejich výklad husitské epochy nejlépe vystihla Vávrova sice výpravná, ale tendenční filmová trilogie z let 1954 až 1956 Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, čerpající z děl Aloise Jiráska. Po sametové revoluci se občas projevoval opačný extrém, kladoucí důraz především na zhoubné následky husitských válek. Naštěstí se v poslední době objevily špičkové práce, jež uvádějí věci na pravou míru.

Kdybyste náhodou dnes večer nevěděli, co dělat, pusťte si na ČT2 snímek Jan Hus. Kdyby nic jiného, účinkuje v něm celá plejáda našich tehdejších nejlepších herců.