Velká francouzská revoluce před 230 lety prosadila občanská práva, odstranila šlechtu a feudální výsady | Reflex.cz
nahoru

Velká francouzská revoluce před 230 lety prosadila občanská práva, odstranila šlechtu a feudální výsady

Jaroslav Šajtar14. července 2019 • 15:30
Pád Bastily 14. července 1789
Pád Bastily 14. července 1789
• foto: 
Wikimedia

Prologem povstání ve Francii se stalo svolání generálních stavů do Versailles v květnu 1789, jež mělo rozhodnout o změně daňového systému, cel, reformě soudnictví a omezení stavovských privilegií.

Připomeňme si alespoň v kostce, co jí předcházelo, její průběh a následky. Vždyť jde nesporně o světodějnou událost. Chronologická data jsou zpracována podle knihy Dějiny a slovník Francouzské revoluce 1789–1799 J. Tularda, J. F. Fayarda a A. Fierra, vydané roku 1987 nakladatelstvím R. Laffont.

1789

6. 5. Poslanci třetího stavu odmítají zásadu samostatného zasedání a rozhodování podle komor – šlechty, kléru a třetího stavu. Mají už vyhraněnou politickou koncepci spravedlivějšího uspořádání společnosti a nacházejí podporu u liberálně smýšlející šlechty a duchovenstva.

17. 6. Poslanci třetího stavu se prohlašují za Národní shromáždění.

20. 6. Zasedání třetího stavu je na králův rozkaz ukončeno. Poslanci se scházejí v Míčovně a přísahají, že se nerozejdou, dokud nevydají ústavu.

27. 6. Na králův příkaz se k jednání třetího stavu přidávají i poslanci zbývajících dvou stavů – šlechty a kléru. Generální stavy se nyní jako celek stávají Národním shromážděním.

9. 7. Národní shromáždění se prohlašuje Ústavodárným národním shromážděním.

11. 7. Král Ludvík XVI. odvolává z čela vlády zkušeného bankéře a zachránce státních financí Jacquesa Neckera a funkcí pověřuje krajně konzervativního ministra války barona de Breteuil.

14. 7. Po předcházejících nepokojích dav dobyl Bastilu.

17. 7. Ludvík XVI. přijíždí do Paříže a na radnici přijímá od starosty Jeana Sylvaina Baillyho trojbarevnou kokardu, čímž formálně uznává revoluci.

24. 7. V Paříži vzniká nová městská rada – Komuna –, složená ze 120 členů zastupujících 60 správních distriktů.

4.–5. 8. Národní shromáždění ruší feudální privilegia a povinnosti rolníků vůči vrchnosti.

26. 8. Národní shromáždění přijímá Deklaraci práv lidských a občanských. Vycházela z hesla Volnost, rovnost, bratrství.

18. 9. Král vyjádřil první výhrady k dekretu Národního shromáždění o zrušení feudalismu.

5. 10. List Jeana-Paula Marata L’Ami du peuple (Přítel lidu) uveřejňuje výzvu k povstání proti králi.

6. 10. Pařížané vtrhnou do Versailles a vypudí královskou rodinu do Tuilerií, kam se později přestěhuje i Národní shromáždění.

10. 10. Doktor Joseph Guillotin navrhuje Národnímu shromáždění humánní způsob popravy.

7. 11. Na návrh revolučních kněží přechází nemovitý majetek církve pod kontrolu státu a 2. prosince je zkonfiskován.

19. 12. Jsou vydány první asignáty, umožňující přednostní a zlevněný nákup církevních statků, čímž se má pokrýt deficit státního rozpočtu.

1790

13. 2. Národní shromáždění ruší církevní řády.

28. 2. Vzniká řadová armáda, nepožadující pro hodnosti šlechtický původ.

29. 3. Papež Pius VI. odmítá Deklaraci práv lidských a občanských.

5. 4. Propuká první kontrarevoluční povstání ve Vannes, po němž následují vzpoury v Nîmes, Toulouse, Toulonu a Montaubanu.

22. 5. Národní shromáždění dává lidu právo rozhodovat o válce a míru. Král válku pouze vyhlašuje a mír jenom potvrzuje.

28. 7. Národní shromáždění odmítá povolit průchod Rakušanům při tažení proti Belgii.

18. 8. Kontrarevoluční agitace vrcholí shromážděním 20 000 roajalistů v Jalèsu.

27. 8. Asignáty jsou prohlášeny za bankovky.

21. 10. Trikolóra se stává státní vlajkou.

26. 10. Hrabě de Fersen předkládá Ludvíkovi XVI. tajný plán útěku královské rodiny z Francie.

3. 12. Ludvík XVI. se obrací na pruského krále Fridricha Viléma II. se žádostí o svolání evropského kongresu s cílem obnovit královskou autoritu v zemi.

1791

4. 1. Většina poslanců Národního shromáždění z řad duchovenstva odmítá složit přísahu věrnosti.

23. 2. Princ de Condé je postaven do čela kontrarevoluční emigrantské armády ve Wormsu.

15. 3. Země galského kohouta přerušila styky se Svatým stolcem.

15. 5. Národní shromáždění po týdenní debatě znovu stvrzuje legalitu otroctví.

15. 6. Hrabě d’Artois, bratr Ludvíka XVI., vytváří roajalistický vojenský štáb v Koblenzi.

20. 6. V noci prchá královská rodina na Montmédy, hrabě de Provence se ženou na Mons. Jejich útěk se sice zdaří, ale k ránu 22. 6. jsou Ludvík XVI., Marie Antoinetta a jejich dvě děti zadrženi ve Varennes.

27. 6. Jakobíni z Montpellieru jako první navrhují zřízení republiky.

6. 7. Rakouský král Leopold II. se obrací na všechny panovníky, aby se spojili na obranu svobody a cti francouzského krále.

1. 8. Maximilien Robespierre píše buřičský leták Výzva Francouzům.

27. 8. V Pilnici je podepsána společná deklarace Leopolda II. a Fridricha Viléma II. Na obranu monarchie ve Francii, první otevřená hrozba intervencí.

3. 9. Je schválena první Ústava Francie.

27. 9. Všechny osoby žijící ve Francii bez rozdílu barvy pleti jsou prohlášeny za svobodné. Poprvé v dějinách je francouzské občanství přiznáno i Židům.

1. 10. Poprvé zasedá Zákonodárné národní shromáždění, jež se štěpí na přívržence konstituční monarchie (zastupované feuillanty) a stoupence republiky (zatím představované girondisty a montagnardy).

9. 11. Vyšel dekret Zákonodárného shromáždění proti emigrantům. Těm, kteří se nevrátí do 1. 1. 1792, hrozí zabavení majetku a trest smrti.

25. 11. Královna píše dopis hraběti de Fersenovi, v němž požaduje zahraniční vojenskou intervenci.

28. 12. Zákonodárné shromáždění rozhoduje o zřízení dobrovolnického vojska.

1792

9. 2. Je vydán dekret konfiskující veškerý majetek emigrantů.

20. 4. Francie vyhlašuje válku Rakousku. Prosadili to girondisté.

25. 4. Pierre Rouget de Lisle dokončuje ve Štrasburku Válečný pochod Rýnské armády, později pojmenovaný Marseillaisa.

28. 4. Francouzská vojska pod velením maršála Rochambeaua vpadla do Belgie.

6. 5. Královský německý pluk přechází k protivníkovi. V dalších dnech ho následuje několik žoldnéřských pluků starého režimu.

11. 7. Je vydáno provolání Vlast v nebezpečí. Do Paříže směřují tisíce nadšených vlastenců.

28. 7. Do Paříže dorazil manifest vévody brunšvického, v němž varuje před útoky na královskou rodinu a hrozí srovnáním Paříže se zemí.

3. 8. 47 pařížských sekcí ze 48 odmítá uznat autoritu krále. Hrozba ozbrojenou mocí má tedy přesně opačný účinek.

10.–11. 8. Pařížané obsazují Tuilerie, čímž rozhodují o dalším osudu země. Král s rodinou se uchyluje pod ochranu Zákonodárného shromáždění, jež ho prohlásí za sesazeného a vypíše na základě všeobecného hlasovacího práva volby do nového zastupitelského sboru – Konventu. Srpnovým povstáním, v němž Pařížané spolu s radikální buržoazií (jakobíny a cordeliery) vystoupili proti monarchii, končí první fáze revoluce.

13. 8. Královská rodina je internována v bývalém klášteře Temple.

19. 8. Do čela Severní armády je postaven Charles François Dumouriez. La Fayette a Alexandre Lameth prchají k Rakušanům.

23. 8. Prusové dobývají Longwy.

26. 8. Zákonodárné shromáždění povolává do zbraně 30 000 mužů.

2. 9. Verdun kapituluje před Prusy. V následujících dnech kapitulují Thionville a další města a pevnosti.

20. 9. Generál Kellermann vítězí u Valmy. Koná se poslední zasedání Zákonodárného národního shromáždění a první (uzavřené) zasedání Konventu, v němž získávají převahu girondisté.

21. 9. Konvent svým prvním výnosem ruší království a vyhlašuje Francouzskou republiku.

První rok republiky

22. 9. Propukají roajalistická povstání ve Vendée, v Dauphiné a Savojsku.

25. 9. Dekret Konventu prohlašuje Francouzskou republiku za „jednotnou a nedělitelnou“.

3. 10. Francouzi obsazují Basilej, pak Worms a Frankfurt. Prusové vyklízejí dobytá města.

6. 10. Dumouriez poráží Rakušany arcivévody Alberta v bitvě u Jemappes, přičemž Francouzi poprvé použili revoluční taktiky volné střelecké linie a úderu kolon proti lineární taktice početně slabší rakouské armády. Toto vítězství otevřelo Francouzům cestu do Belgie.

13. 11. V Konventu začíná debata o osudu Ludvíka XVI.

14. 11. Francouzi vstupují do Bruselu.

16. 11. Na pařížské radnici vyhlašuje Pierre Gaspard Chaumette cíle zahraniční politiky: „Celá Evropa až po Moskvu bude francouzská, lidová a jakobínská.“

20. 11. V Tuileriích je objevena proslulá „železná skříňka“ obsahující dokumenty o králově jednání s nepřítelem. Montagnardi proto žádají rychlé potrestání, a nikoli soud připravovaný výborem Konventu.

27. 11. Konvent připojuje k Francii Savojsko.

1793

15. 1. Konvent jednomyslně schvaluje 707 hlasy, že Ludvík XVI. se provinil spiknutím.

17. 1. 361 členů Konventu proti 360 hlasuje pro královu okamžitou smrt, girondističtí poslanci proti montagnardům žádají odklad popravy pod záminkou, že tím zabrání válce se Španělskem a Británií.

21. 1. Ludvík XVI. je popraven gilotinou na bývalém náměstí Ludvíka XV., tehdy náměstí Revoluce, nyní Svornosti.

24. 1. Francie přerušuje diplomatické styky s Británií.

28. 1. Deklarace „regenta Francie“ hraběte de Provence vyhlašuje dauphina (dědice trůnu) králem – Ludvíkem XVII.

31. 1. Konvent připojuje Nice k Francii.

1. 2. Francie vyhlašuje válku odvěkému rivalovi – Británii. Do protifrancouzské koalice se postupně zařazuje téměř celá Evropa.

17. 2. Dumouriez vstupuje do Holandska.

3. 3. V Bretani začíná roajalistické povstání.

7. 3. Francie vyhlašuje válku „králi Španělska“.

11. 3. Začíná kontrarevoluční povstání ve Vendée. Bylo potlačeno až v roce 1796. Roku 1916 napsal rakouský vojenský historik a statistik s belgickými předky Gaston Bodart ve svém díle Ztráty na životech v moderních válkách, že se v historii Evropy nevyskytly občanské války takového rozsahu ani před Vendée, ani po ní. Historik Vendée Lacroix soudil, že zahynulo 600 000 lidí. A. Boguslawski ve své knize Válka Vendée proti Francouzské republice 1793–1796, vydané v Berlíně roku 1894, uváděl, že podle nejvyšších odhadů zahynul milión lidí, avšak nejpravděpodobněji půl miliónu. Jenže tato čísla nezahrnují civilní obyvatelstvo, jehož ztráty byly velmi značné, protože válka vylidnila celé departementy. Sovětský demograf Boris Cezarevič Urlanis píše ve svém díle Války a evropské obyvatelstvo, že z půl miliónu zahynulých ve vendejské válce polovina připadla na vojáky a polovina na civilisty. O urputnosti bojů svědčí, že při potlačování povstání Vendejských padlo 13 generálů francouzské armády.

Jsou zřízeny revoluční tribunály (stanné soudy).

18. 3. Porážka Dumourieze v Holandsku.

25. 3. Rusko a Británie podepisují pakt proti Francii.

3. 4. Dumouriez se pokouší o státní převrat vojenským obsazením Paříže, ale jeho pokus je zmařen a 5. dubna prchá k Rakušanům. Téhož dne je zatčen Filip Orleánský, zvaný Filip Egalité.

6. 4. Dekretem Konventu je ustaven Výbor veřejného blaha. Poprvé zasedá revoluční tribunál. Mohuč obsazují Prusové.

15. 4. Starosta Paříže Pache požaduje jménem 35 sekcí metropole uvěznění 22 girondistických poslanců.

23. 4. Jean-Paul Marat se vzdává spravedlnosti, je uvězněn, ale již následujícího dne ho revoluční tribunál zbavuje veškeré viny.

8. 5. Okresní správy provádějí v duchu hesla „Ať platí bohatí“ soupisy potravin a zabavují obilí pro místní trh. Rolníci odmítají prodávat obilí za papírové peníze, jejichž hodnota ustavičně klesá.

20. 5. Konvent schvaluje zvláštní miliardovou daň postihující bohaté.

29. 5. Komuna ustavuje tajný povstalecký výbor proti girondistickému Konventu.

2. 6. Nastává vrcholná, třetí etapa Velké francouzské revoluce, nazývaná Konventem „hory“ nebo též jakobínským Konventem. Na rozdíl od převratu z 10. 8. 1792 se na tomto revolučním povstání významně podílejí jakobíni.

13. 6. Proti pařížským událostem a akcím montagnardů vystupuje 60 departementů.

24. 6. Konvent schvaluje Ústavu roku 1793 či roku I, jež kromě základních práv kodifikuje právo na práci a na pomoc ve stáří či v nemoci. Jde o nejradikálnější demokratický ústavní projekt té doby.

13. 7. Čtyřiadvacetiletá Charlotte Cordayová zavraždila dýkou v lázni Marata, trpícího lupénkou. Byla za to sťata gilotinou.

27. 7. Robespierre se stává členem Výboru veřejného blaha.

1. 8. Konvent posílil vojska ve Vendée a vyhlašuje taktiku spálené země v povstaleckých departementech. Je schválena metrická soustava. Královské hroby v Saint-Denisu jsou barbarsky vypleněny.

4. 8. Ústava roku I, jež nebyla nikdy uplatňována, je ratifikována.

22. 8. Robespierre je zvolen předsedou Konventu.

23. 8. Je vyhlášena mobilizace všech svobodných mužů od 18 do 25 let a vdovců bez dětí. Britové obsazují Dunkerque. Jakobínská vláda válčí na třech bojištích: proti zahraničním interventům (je vyhlášena všeobecná mobilizace – levée en masse), proti vzmáhající se vnitřní kontrarevoluci a proti narůstajícím hospodářským potížím, jimž má čelit zákon o všeobecném maximu (cen i mezd). Hnutí „zběsilých“, po Maratově zavraždění vedené Hébertem, požaduje důsledný revoluční teror.

5. 9. Pod tlakem sansculotů jsou odhlasovány zákony proti podezřelým, jež se stanou právním rámcem jakobínského teroru, na jehož nesmyslnost poukazovala frakce „shovívavých“, vedená Dantonem. Z druhé strany útočí na Výbor veřejného blaha a Robespierra frakce hébertistů, požadující naopak prohloubení teroru. Během Francouzské revoluce si teror podle nejdůkladnějších propočtů vyžádal 16 594 lidských životů, půl miliónu lidí se ocitlo ve vězení a dalších 300 000 dostalo domácí vězení. Nejkrvavějším se stal červen 1794, kdy jen v Paříži skončilo pod gilotinou, která stínala i šest hodin denně, dva tisíce odsouzenců.

Druhý rok republiky

5. 10. Konvent schvaluje revoluční kalendář podle návrhu Fabra d’Églantina.

9. 10. (18 vendémiaire) Během protiofenzívy vojsk Konventu je dobyt Lyon a padlo rozhodnutí zničit ho. Během několika dnů jsou poražena povstalecká vojska i Rakušané.

16. 10. (25 vendémiaire) Je popravena královna Marie Antoinetta, „nenáviděná, necudná a pyšná Rakušanka“, dcera Marie Terezie.

7. 11. (17 brumaire) Generál Jourdan vítězí u Wattignies. Je popraven Filip Egalité.

8. 11. (18 brumaire) Manon Rolandová, významná girondistka, je popravena.

11. 11. (21 brumaire) Revoluční starosta Paříže Bailly je popraven.

28. 11. (8 frimaire) Je popravena skupina feuillantů. Šíří se teror, v Nantes a Lyonu dochází k masovým popravám.

5. 12. (15 frimaire) Vychází první číslo časopisu Vieux Cordelier, redigovaného Desmoulinsem, požadujícím mír uvnitř i za hranicemi země. „Shovívaví“ žádají zmírnění teroru, „zběsilí“ naopak radikalizaci, čistku v Konventu a ve Výboru veřejného blaha.

19. 12. (29 frimaire) Při dobývání Toulonu vojsky Konventu se vyznamenal do té doby zcela neznámý kapitán Napoleon Bonaparte.

1794

13. 1. (24 nivôse) Pro finanční podvody je uvězněn Fabre d’Églantine.

4. 2. (16 pluviôse) Ve francouzských koloniích je zrušeno otroctví.

6. 2. (18 pluviôse) Pětadvacetiletý Napoleon Bonaparte je povýšen na generála. V Nantes je utopeno 5000 vězňů, hlavně duchovních (noyades de Nantes).

13. 3. (23 ventôse) Jakobínský Výbor veřejného blaha vedený Robespierrem dá zatknout vedení klubu cordelierů: Héberta, Momora, Ronsina, Vincenta, v dalších dnech Héraulta, Chaumetta a Condorceta, jenž spáchá sebevraždu. Jakobíni tak likvidují krajně levicové politické skupiny.

24. 3. (4 germinal) Všichni hébertisté jsou odsouzeni k smrti a popraveni.

30. 3. (10 germinal) Stejný osud stihne i „shovívavé““. Jsou zatčeni Danton, Delacroix, Desmoulins a Phelippeaux. Popraví je 5. dubna. Hospodářské a zásobovací potíže, nepřehledná politická situace a popravy oblíbených lidových vůdců způsobily oslabení hybných sil revoluce. Když 27. července zosnují zdiskreditovaní politici v Konventu spiknutí proti Robespierrovi, jehož neúplatnosti se obávají, Pařížané považují popravu vůdce revoluce (28. července) a jeho přátel jen za další dějství revoluce.

Na jaře dosáhly ozbrojené síly Francouzské republiky 1,2 miliónu vojáků. Ze 750 000 mužů, kteří se dali na pochod proti první koalici, bylo nejméně 100 000 vojáky již za monarchie a 150 000 dobrovolníků a branců z první, třistatisícové konskripce strávilo rok až půldruhého roku v nepřetržitých bitvách. Z půl miliónu vojáků posledního odvodu se nejmíň polovina zúčastnila bitev v září, říjnu a listopadu roku 1793, zatímco nejmladší museli celé tři měsíce pobýt ve zbrani, než je poslali do boje. Ozbrojené síly tvořilo 14 armád, z nichž tři byly rozmístěny uvnitř republiky a zbývající bránily její hranice. Síly první koalice čítaly 800 000 mužů, jež proti revoluční Francii postavila většina států feudální Evropy.

1. 4. (12 germinal) Lazare Carnot pronáší v Konventu na Robespierrovu adresu známou větu: „Nešťastná republika, kde se čest jednoho muže stává mírou věcí veřejných!“

7. 5. (18 floréal) Robespierre nechává uzákonit kult Nejvyšší bytosti.

11. 6. (23 prairial) Začíná období „velkého teroru“. Jestliže od 6. 4. 1793 do 10. 6., tedy za 430 dní, revoluční tribunál vynesl 1251 rozsudků smrti, od 11. 6. do 27. 7., tedy za 47 dní, jejich počet stoupl na 1376. Hromadné popravy postihují buržoazii, rolníky i sansculoty a vedou k izolaci robespierrovců v Konventu, mezi jakobíny a ve Výboru veřejného blaha.

26. 6. (8 messidor) Generál Jean-Baptiste Jourdan vítězí nad Rakušany u Fleurus.

8. 7. (20 messidor) Jourdan obsazuje Brusel. Po celý červenec francouzská vojska v Belgii vítězí.

27. 7. (8 thermidor) Thermidorský převrat. Konvent rozhoduje o uvěznění Robespierra, jeho bratra Augustina, Saint-Justa, Couthona a Lebase.

29. 7. (11 thermidor) Poprava 70 členů Komuny provázená křikem davu: „Pryč s maximálními cenami!“

5. 8. (18 thermidor) Jsou osvobozeny osoby zadržené v období teroru.

Třetí rok republiky

12. 11. (22 brumaire) Konvent uzavřel klub jakobínů.

19. 11. (29 brumaire) USA a Británie uzavírají dohodu o námořní blokádě Francie.

1795

23. 1. (4 pluviôse) Po vítězství na Rýně Francouzi dobývají skoro celé Holandsko, jehož loďstvo se jim vzdává.

3. 2. (15 pluviôse) V Holandsku je ustavena Batavská republika.

9. 2. (21 pluviôse) Je podepsán mír s Toskánským velkovévodstvím, první zahraniční smlouva Francouzské republiky.

21. 2. (3 ventôse) Konvent schvaluje svobodu vyznání a odluku církve od státu.

5. 4. (16 germinal) V Basileji je podepsána mírová smlouva s Pruskem, jež uznává anexi levého břehu Rýna Francií.

16. 5. (27 floréal) Je uzavřena mírová smlouva s Nizozemím. Batavské republice je vnucena francouzská okupace.

20.–24. 5. (1er–5 floréal) V Paříži vypuklo další povstání sansculotů, které skončilo vojenským zásahem a vražděním ve čtvrti Saint-Antoine.

26. 6. (8 messidor) V Bretani poblíž Carnaku je vylodilo 4000 roajalistů)

15. 7. (27 messidor) Dalších 2000 roajalistů se vylodilo na poloostrově Quiberon.

21. 7. (3 thermidor) Generál Hoche porazil emigranty na Quiberonu a 748 jich nechal bez soudu zastřelit.

22. 7. (4 thermidor) Francouzská republika podepisuje mír se Španělským královstvím.

15. 8. (28 thermidor) Základní jednotkou měny se stává frank.

22. 8. (5 fructidor) Je schválena Ústava roku III (třetí za revoluce). Konvent nahradila Rada pěti set (Dolní sněmovna), Rada starších (Horní sněmovna) a direktorium jako nejvyšší výkonný orgán. Paříž se stává departementem de la Seine.

31. 8. (14 fructidor) Belgie je rozdělena na devět departementů a fakticky připojena k Francii.

Čtvrtý rok republiky

24. 9. (2 vendémiaire) V Paříži začíná období agitace roajalistů, vedoucí ke kontrarevolučnímu povstání 5. října, při jehož potlačení se vyznamená generál dělostřelectva Napoleon Bonaparte.

11. 10. (19 vendémiaire) Jako základní správní jednotka země jsou ustaveny kantony.

13. 10. (21 vendémiaire) Konvent zastavuje perzekuci montagnardů.

25. 10. (3 brumaire) Poslední dekret Konventu vrací duchovenstvu občanská práva.

26. 10. (4 brumaire) Napoleon Bonaparte, povýšený na divizního generála, se stává vrchním velitelem domácí armády.

31. 12. (10 nivôse) Mezi Francouzskou republikou a Rakouskem je uzavřeno příměří.

1796

4. 2. (15 pluviôse) V Itálii se hroutí ofenzíva francouzské armády.

20. 2. (1er ventôse) USA přerušují diplomatické styky s Francií

2. 3. (12 ventôse) Napoleon je jmenován vrchním velitelem v Itálii.

12. 4. (23 germinal) Bonaparte zahajuje u Montemotte sérii italských vítězství nad Rakušany.

28. 4. (9 floréal) Mezi Francouzskou republikou a Sardinským královstvím je uzavřeno příměří.

5. 7. (17 merssidor) Papež Pius VI. vydává encykliku Pastoralis Sollicitudo, jíž uznává Francouzskou republiku.

11. 8. (24 thermidor) Vrcholí vítězné tažení generála Jourdana Německem.

30. 8. (13 fructidor) Rakouské vojsko pod velením hraběte Dagoberta Wurmsera potřetí vtrhlo do Itálie, ale 4. 9. je poraženo u Rovedera a 8. u Bassana.

9. 9. (23 fructidor) Povstání Babeufových stoupenců, vyvolané agenty policie na Grenellu, ztroskotalo a vůdce Spiknutí rovných je zatčen.

Pátý rok republiky

5. 10. (14 vendémiaire) Spojenec Francie Španělsko vyhlašuje válku Británii.

10. 10. (19 vendémiaire) Vojenský soud odsuzuje k smrti 32 spiklenců z pařížského povstání na Grenellu.

2. 11. (12 brumaire) Rakušané počtvrté vtrhli do Itálie, 6. 11. zvítězili u Bassana a 12. 11. u Caldiera, avšak 17. 11. jsou poraženi v Arcole.

15. 12. (25 frimaire) Francouzské invazní vojsko pod velením generála Hoche vyplouvá do Irska, avšak 23. 12. flotilu rozehnala bouře a o den později se většina lodí vrátí do Brestu.

1797

7. 1. (18 nivôse) Další rakouská vojska překročila hranice Itálie, 14. 1. jsou poražena u Rivoli a poslední zbytky kapitulují před Napoleonem 2. 2.

20. 1. (1er pluviôse) Polský generál Dąbrowski vyzývá své krajany k povstání a podpoře Francie a direktoria.

19. 2. (1er ventôse) Papež podepisuje s Bonapartem mír a odstupuje Cispadánské republice severní území papežského státu.

20. 3. (30 ventôse) Napoleon útočí přes Tarvisio na Tyrolsko, 22. 3. dobývá Bolzano, 23. 3. Terst a Brixen a 28. 3. vstoupí do Klagenfurtu (Celovce).

18. 4. (29 germinal) V Loebenu je podepsán předběžný mír, v němž se Rakousko zříká nároků na Belgii.

2. 5. (13 floréal) Napoleon vtrhne do Benátské republiky, kde 12. 5. vypukne povstání stoupenců revoluce.

27. 5. (8 prairial) Ve Vendôme je popraven Babeuf.

14. 6. (26 prairial) Bonaparte ustavuje na janovském území Ligurskou republiku.

4. 9. (18 fructidor) Pod velením generála Augereaua dochází v Paříži k převratu. Barthélemy, Pichegru a další roajalisté jsou uvězněni.

Šestý rok republiky

17. 10. (26 vendémiaire) V Campo Formiu je uzavřen mír s Rakouskem, které získává Benátky, Francie zase Jónské ostrovy, Belgii a levý břeh Rýna. Direktorium Napoleonův mír ratifikuje 26. 10. Válka první koalice proti Francii (1792–1797) stála podle Bodarta Rakousko 200 000 padlých a raněných. V zajetí se ocitlo 150 000 Francouzů a padlo 37 generálů revoluční armády.

1798

3. 1. (14 nivôse) Obyvatelé Mylhúz se v referendu vyjádřili pro připojení k Francii.

11. 2. (23 pluviôse) Generál Berthier vstupuje do Říma.

6. 3. (16 ventôse) Francouzi obsazují Bern.

22. 3. (2 germinal) V Aarau je svoláno zasedání Helvetské konfederace a 21. 4. je vyhlášena Helvetská republika.

9. 6. (21 prairial) Francouzské invazní loďstvo obsazuje Maltu.

1. 7. (13 messidor) Napoleon přistává u Alexandrie a 2. 7. ji obsadí. Po vítězstvích nad „mameluky“ 10., 13. a 21. 7. vstoupí 24. 7. do Káhiry.

1. 8. (14 thermidor) Francouzské loďstvo je poraženo a z větší části potopeno v bitvě u Abúkíru.

22. 8. (5 fructidor) Bonaparte zakládá v Káhiře Egyptský institut. Francouzské invazní vojsko generála Humberta přistává v Irsku, kde 24. a 27. 8. vítězí nad Brity. Téhož dne je vyhlášena Irská republika. Osmého září je francouzské vojsko obklíčeno britskou přesilou a 15. 9. se vzdává, čímž zaniká Irská republika. Jedenáctého října skončí porážkou na moři další francouzský pokus o invazi do Irska.

9. 9. (23 fructidor) Turecko vyhlašuje válku Francii.

Sedmý rok republiky

27. 11. (7 frimaire) Neapolská vojska obsazují Řím, 28. 11. se v Itálii vyloďují Britové, 5. 12. generál Championnet poráží neapolská vojska u Civita Castellana a následujícího dne obsazují Francouzi celý Piemont. Čtrnáctého prosince jsou znovu v Římě a neapolský král prchá na Sicílii.

1799

23. 1. (4 pluviôse) Francouzi vstoupili do Neapole, 26. ledna je vyhlášena Neapolská republika, známá též jako Parthenopská.

1. 2. (13 pluviôse) Po bitvě u Asuánu je celý Horní Egypt v rukou Francouzů.

10. 2. (22 pluviôse) Bonaparte vytáhne proti Sýrii, 25. února obsadí Gazu a 7. března Jaffu. Devatenáctého března poprvé zaútočí na Akku, 24. dubna ztroskotá jeho třetí útok, 1. května čtvrtý a 10. května pátý.

1. 3. (11 ventôse) Generál Jourdan překročil Rýn a táhne do Podunajské nížiny. Druhého března překročí Rýn i generál Bernadotte.

3. 3. (13 ventôse) Poslední bašta Francouzů na Jónských ostrovech padne. Ostrov Korfu se vzdává rusko-tureckému loďstvu.

12. 3. (22 ventôse) Direktorium vyhlašuje válku Rakousku a Toskánsku.

25. 3. (5 germinal) Generál Jourdan prohrává bitvu u Stockachu a Dunajská armáda začíná ustupovat.

14. 4. (25 germinal) Ruský generál Suvorov zahajuje tažení na italské půdě a 27. dubna poráží Francouze u Cassana. Podle Miljutinových Dějin války Ruska s Francií v době panování cara Pavla I. v roce 1799, vydané v Petrohradě roku 1852, si Suvorovova kampaň vyžádala 4157 ruských vojáků padlých, 1190 zemřelých na zranění a 10 016 raněných.

5. 7. (17 messidor) Generál Joubert je postaven do čela armády v Itálii.

25. 7. (7 thermidor) Napoleon poráží Turky u Abúkíru.

15. 8. (28 thermidor) Joubert je poražen u Novi a umírá v bitvě.

23. 8. (6 fructidor) Bonaparte tajně odplouvá z Egypta. Podle Desgenettových Zdravotnických dějin Východní armády, vydaných v Paříži roku 1830, si Napoleonova výprava do Egypta v letech 1798–1799 vyžádala z jeho 30 000 mužů 3614 padlých v boji, 854 zemřelých na zranění, 4157 zemřelých na nemoci a 290 při mimořádných událostech.

Osmý rok republiky

9. 10. (17 vendémiaire) Napoleon přistává v Saint-Raphaëlu, 16. října přijíždí do Paříže a 17. jej přijímá direktorium.

23. 10. (1er brumaire) Car Pavel I. stahuje ruská vojska ze západní Evropy.

1. 11. (10 brumaire) Napoleon a Sieyès uzavírají tajnou dohodu o státním převratu.

9. 11. (18 brumaire) Rady rozhodnou přesunout své sídlo z Paříže do Saint-Cloud. Bonaparte je jmenován velitelem pařížské posádky. Direktoři Barras, Roger Ducos a Sieyès podávají demisi. Gohier a Moulin mají domácí vězení.

1. 11. (19 brumaire) Na Bonapartův rozkaz vojsko rozhání Radu pěti set, čímž vyústí peripetie thermidorského a direktoriálního vývoje. Za konzuly jsou zvoleni Bonaparte, Sieyès a Ducos.

12. 12. (21 frimaire) Napoleon je jmenován prvním konzulem.

Podle některých údajů si série francouzských revolučních válek v letech 1792–1802 vyžádala ztráty 434 000 Francouzů a 15 000–30 000 po jejich boku bojujících Irů, 201 800 Rakušanů, 9000 Prusů, 44 100 Rusů, 20 340 Britů, 7700 Sardiňanů, 7500 Španělů a 6000 Nizozemců. Výše citovaný Urlanis uváděl počet obětí francouzských revolučních válek v letech 1792–1799 ve výši 1,1 miliónu vojáků.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější