Martin Bartkovský: Kdo je slepý, hluchý a kdo hloupý v nové vládě?
Volte Motoristy, nikdo se to nedozví! To byl první slogan pro reklamní kampaň Motoristů, který stvořil Oto Klempíř už jako jejich přiznaný člen. Chvalozpěvy, které o Macinkově straně šířil v televizních debatách předtím, se do kampaně jakoby nepočítaly.
Nyní vstupujeme do nového roku a trio hlavních tváří z plakátu zamířilo do vlády. A kopíruje to i onen vizuál. Macinka mlčí a potichu likviduje úředníky na ministerstvu. Klempíř je slepý k tomu, co s veřejnoprávními médii chystá hnutí ANO. A Filip Turek, zatím stále na trestné lavici, sní o ministerském postu naprosto hluchý ke kritice, která se na něj už několik měsíců snáší. Předvolební plakát odkazoval na tři moudré opice na svatyni Nikkó Tóšógú v Japonsku. Ty zobrazují gesta často překládaná jako „neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo". Nejtvrdší a nejhranatější ministrana ve vládní koalici se tohoto přístupu zuby nehty drží. Jejím druhým sloganem bylo, že „pohlídají Babiše". Zatím ale hlídají maximálně svůj klid na práci. Voliči tak mají dál mlčky sledovat, jak jim vládne premiér ve střetu zájmů, i to, jak Agrofert i nadále dostává státní zakázky.
Oto Klempíř byl v kampani velmi čilý. S grafomanií sobě vlastní popisoval na sociálních sítích, co všechno na kultuře udělá či neudělá. V okamžiku jmenování do funkce ale tenhle kolovrátek ustal. Bývalý spolupracovník StB i J.A.R. se odmlčel. Na rozdíl od ostatních ministrů, kteří makají jako fretky, je v pozadí. Veřejnoprávní média za něj řeší jiní. Patrik Nacher z ANO už má sepsané, jak TV i rozhlas financovat ze státního rozpočtu a tím je zestátnit.
Duo Macinka - Turek za sebou má zatím jeden z největších politických skandálů za posledních 30 let. Na Radě Evropské unie chtěli nechat Česko zastupovat slovenským ministrem (a bývalým kotlebovcem) Tarabou. Což je něco tak nehorázného, že k tomu nakonec nedošlo. Nejprve Macinka tvrdil, že to navrhl Turek. Ten ale k něčemu takovému nemá mandát. Pak tedy Macinka ukázal pověřovací listinu, jenže ani on k tomu mandát nemá, to musí udělat vláda jako celek. Až po několika dnech tak řekl, že se to řešilo v meziresortním řízení. To ale z časových důvodů nemohlo proběhnout, protože se ministři teprve chápali svých úřadů. Česko na jednání zastupoval nakonec stálý zástupce při Evropské unii Štěpán Černý. Mezinárodní ostuda se tak nekonala. Ukázala ale, jak moc nekompetentní Motoristé na svých postech jsou. A to byl teprve druhý den jejich vlády.
Obořil se na ně i Babiš. Protože jejich česko-slovenská rošáda upozornila na jeho vlastní vazby s Tarabou. Slovenský ministr totiž rozhoduje o tom, zda sanace pozemků za stovky miliónů eur kolem Babišových firem na Slovensku zaplatí stát, a ne český agrobaron, toho času i premiér. A takové odkrývání karet je pro šéfa hnutí ANO nepřijatelné. Dál tak nechává Turka koupat se v jeho střetu s prezidentem a Macinkovi omezil jeho resortní škrty. Zatím. Babiš tak musí hlídat Motoristy, nikoli naopak.
A podobné nepříjemnosti se dějí i v SPD. Zatímco Tomio Okamura pouze podržel štafle při sundávání vlajky, za jeho stranu nominovaný ministr Zůna působí na obraně jako pravý proukrajinský jestřáb. Odsoudil Rusko jako agresora a vyjádřil podporu muniční iniciativě. Jako by to nebylo málo, postavil se v tom za něj jak současný prezident Petr Pavel, tak i ten bývalý, Miloš Zeman. A to voličům SPD nadělalo v hlavách pořádný guláš. Polízanici se rozhodl zachránit Jindřich Rajchl, který, patrně inspirován vlastními videi, navrhl, že by sám mohl přesedat z jednoho ministerstva na druhé. Aby se podobné protiruské narativy nestaly v nové vládě standardem. Jenže se ho na to nikdo neptal. Ani Tomio Okamura, který raději svolal koaliční radu a ministru Zůnovi zakázali mluvit. Zatím jen o válce na Ukrajině. To prý může jen Babiš.
A mě zaráží hned několik věcí. Máme asi jediného ministra obrany na světě, který nesmí mluvit o největší válce v Evropě za posledních osmdesát let. Proč nebije na poplach budoucí vládní zmocněnkyně pro svobodu slova Natálie Vachatová? Nebo její domovská Společnost pro obranu svobody projevu? Jim se tohle chování jako líbí? A proč nekřičí Petr Macinka nebo Filip Turek? Vždyť k zahraniční agendě máme celé jedno ministerstvo, o které tolik stojí. Všichni jsou hluší, slepí... Tedy pardon. Místo „slepý" je vhodnější říkat člověk se zrakovým postižením. Místo „hluchý" pak neslyšící. No a místo „hloupý" by se mohlo říkat třeba „kandidát na ministerskou funkci, který na ni není ani nikým navržen".
Tak šťastný a veselý politický rok 2026 nám všem!
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
