Jefim Fištejn: Národ je dnes Letná aneb Duch rudých trenýrek nad Hradem

Jejich jednota je vědomě dočasná, připravená rozpadnout se kdykoli na neslučitelné směry. Přesto je k sobě pudí mocný a reálný cit – hněv, znechucení, odpor k těm, kdo si myslí, že zasedli dějiny neodvolatelně a navždy. Když jim totální lůzři říkají, že jsou lůza, vzniká dokonalý oxymóron. Ti, kdo mají před očima statisíce protestujících, ale tvrdí, že je to ­hrstička ztroskotanců a samozvanců, dokazují, že si zaslouží osvědčení o intelektuální a morální chudobě.

Letná jim nastavuje dokonalé zrcadlo a oni zjišťují, čím doopravdy jsou – hloučkem sedmilhářů a hochštaplerů, kteří po sobě nezanechají nic než sírový smrádek, pár zmrvených, kdesi zaslechnutých bonmotů a zkomolených citátů, jež uklízečka k ránu setře z podlahy mokrým hadrem – toť vše.