Babiš chválil telefonát s Trumpem. Jejich spojenectví ale má trhliny a vyvolává otazníky
Andrej Babiš se pochlubil, že mu telefonoval Donald Trump. Podle premiéra je to dobrá zpráva, nicméně za kulisami vstřícných slov vypadá obraz reálné politiky jinak. Nakolik je tento soulad věrohodný, v čem je problematický?
Premiér Babiš oznámil, že o vánočních svátcích hovořil s prezidentem Trumpem. Probírali prý válku na Ukrajině a její dopady na Evropu, migraci, Visegrádskou čtyřku. Šlo jen o běžnou zdvořilostní konverzaci, nebo měl šéf ANO důvody o některých jejích konkrétních aspektech pomlčet?
Drahé a zbytečné letouny
„Je skvělé vidět Andreje Babiše opět jmenovaného premiérem ČR,“ přivítal Trump návrat šéfa ANO. Staronový český premiér byl potěšen, nicméně už nezdůrazňuje, že od něj americký prezident očekává „fantastické věci, včetně letounů F-35“.
Babiš před volbami nákup nejmodernějších letounů páté generace zpochybňoval. Označoval ho za zbytečný, příliš drahý a špatně načasovaný. „Jsou to bojová letadla. My nechceme bojovat, my se chceme bránit. Pokud tam přijdeme, zavolám Netanjahuovi a řeknu: dej mi 65 miliard, ať ti ušetřím,“ hlásil letos v červenci.
Později svůj nesmyslný nápad opustil, dnes jen chce zkontrolovat smlouvy. Svým voličům ovšem vysílal jasný signál, že armáda tyto „předražené“ stíhačky nepotřebuje, což je zcela v rozporu s Trumpovými transakčními cíli.
Muniční iniciativu zrušíme?
Nelze vyloučit, že Babiš poruší další předvolební slib. Američané na něj mají v poslední době tlačit, aby pokračoval v české muniční iniciativě. Považují ji za důležitou pro udržení zásob munice na frontě, dokud se válčí. ANO přitom kategoricky prohlašovalo, že ji zruší. Je prý netransparentní a předražená, což nikdo z dárců nepotvrdil.
Touto formou zhruba patnáct západních zemí financuje dodávky velkorážové munice ukrajinské armádě. Dosavadní počet přesahuje tři miliony nábojů v objemu 100 miliard korun, pro příští rok je připravený další milion. Česko vystupuje jako koordinátor této pomoci, nic na tom finančně netratí, a získalo si respekt mezi spojenci v celém světě.
Americká podpora muniční iniciativě souvisí s jeho širší transatlantickou strategií, že Evropa má zajišťovat mnohem větší podíl vlastní obrany, zatímco americká pomoc bude omezenější. Na pokračování muniční iniciativy naléhají i další západní diplomaté.
Také v tomto případě Babiš v roli premiéra couvá, chce se s iniciativou nejdřív seznámit. Tím jen přiznává, že ji torpédoval bez důkazů, že je s ní něco zásadně špatně, pouze v rámci politického boje s Fialovou vládou. ANO však oslovuje jiný typ voličů, kteří o takový respekt země v mezinárodním měřítku nestojí. Veletoči rozkročeného Babiše problémy ve vládě nekončí, ale začínají.
Výsadek Kremlu ve vládě
Pro administrativu Bílého domu je pod rozlišovací schopností sledovat, co se u nás odehrávalo v kampani, a zřejmě i co se děje dnes. Včetně „detailů“, jak je složena vláda, co si premiér skutečně myslí o Trumpových názorech, a co bude prosazovat zítra.
Pro Putinovu pátou kolonu, preferující okamžitou a bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny, je posilování Severoatlantické aliance a jakákoli pomoc Ukrajině překročením červené linie. Její voliči by to nerozdýchali. Babišova odpovědnost spočívá v tom, že faktický výsadek Kremlu v podobě bloku SPD pozval do své vlády, jež je na jeho podpoře existenčně závislá.
Jak se tato konstelace projevuje v praxi, předvedlo odpudivé divadlo kolem ministra obrany Jaromíra Zůny nominovaného SPD. Generál podle Okamurova společenství pochybil, když označil Rusko za agresora, a naznačil pokračování v nákupu F-35 a muniční iniciativě, i když za určitých podmínek.
Vzápětí musel svoje názory odvolat a je mu protiústavně zakázáno hovořit o zahraničně-bezpečnostní oblasti, která neodmyslitelně patří k jeho resortu. Neodchýlil se od povolební opatrnější rétoriky ANO i Motoristů, což je ovšem oheň na střeše elektorátu SPD.
Výsledkem je nejen Zůnova cenzura, ale pokyny sekretariátu SPD, aby připravil variantu vypovězení smlouvy letounů F-35. Okamura ji považuje za příliš drahou a zbytečnou, stejně jako Babiš před volbami. Zároveň má připravit ukončení muniční iniciativy, což vyvolává otazníky o jejím osudu. Její vyvedení do struktur NATO je neproveditelné a chaos kolem dodávek nahrává Rusku.
Nikdo dnes netuší, co se bude v této věci ve vládě odehrávat, a jestli bude nalezena její jednota. Jak budou vypadat konkrétní rozhodnutí, jež nejsou součástí programového prohlášení vládní koalice, a jak budou reagovat její zradikalizovaní voliči.
Trumpovo očekávání
Rozdíly s Trumpovými záměry se najdou i v dalších oblastech. Babišova vláda odmítá postupné zvyšování výdajů na obranu na pět procent HDP do roku 2035, protlačené americkým prezidentem na červnovém summitu NATO. Jejich schválení bylo jednomyslné s výjimkou Španělska, jemuž Trump hrozí vyhazovem z Aliance.
Letos v lednu šéf ANO prohlašoval, že by „Donaldu Trumpovi, pokud by byl premiér, vysvětlil, že pět procent je nereálných, že dvě procenta jsou pro nás dostatečná“. Lze vážně pochybovat, že mu teď něco takového vysvětloval.
Trumpovo očekávání „fantastických věcí“ s Babišem přichází v době stále výraznějšího ochlazení vztahů Spojených států s Evropskou unií. Potvrzuje to i nová Národní bezpečnostní strategie USA, fakticky označující EU za protivníka, přičemž předvídá její rozpad. Dokonce naznačuje, že tomu chce napomoci podporou krajně pravicových stran i s proruskou orientací, kam lze zařadit Alternativu po Německo.
Je potřeba si přiznat, že oslabení či vážný rozkol Evropy je v zájmu nejen Putina, ale i Trumpa. Nevyplývá proto jeho očekávání spolupráce s Babišovou vládou, pokud mluvili o obnovení vztahů s Orbánem a Ficem, i z těchto pragmatických pohnutek? To ukáže čas, ale nikdo by se tomu nemohl divit.
