Babišův fond nebude slepý a vypadá spíše na nepovedenou kličku před zákonem
Když Andrej Babiš před nedávnem prohlásil, že svůj střet zájmů vyřeší tím, že svůj Agrofert vloží do slepého trustu, jak je obvyklé v řadě zemí, zejména anglosaských, vypadalo to, že tentokrát to myslí vážně a volí z právnického pohledu dobrou cestu. Jde ve světě o celkem běžně používanou pojistkou proti konfliktu zájmů u politiků. Celá operace spočívá v tom, že politik předá své akcie, nemovitosti, podíly ve firmách atd. do správy nezávislého správce (trustee), který je profesionálním finančníkem a správcem aktiv. Sám přitom ztratí informace, co se s jeho majetkem děje. Správce ho může zcela podle vlastního uvážení třeba prodat a koupit jiný bez konzultací s původním vlastníkem. Babiš přitom tvrdil, že předání je nevratné a majetek z fondu získají děti až po jeho smrti.
V českém právním řádu slepý trust neznáme, a tak se dalo předpokládat, že fond bude založen podle britského, či amerického práva a Babiš zvolí jako zakladatele fondu nějakou renomovanou zahraniční instituci. Nyní se ukázalo, že je to všechno jinak a Babiš jde tradiční originální a neověřenou českou cestou svěřenského fondu RSVP TRUST, který již v pondělí zapsala do rejstříku svěřenských fondů poradenská společnost Roklen. Ten je čistě tuzemskou firmou, nepochybně renomovanou, nicméně nepatřící mezi největší.
Ta vybrala za správce fondu původem rakouského manažera a finančníka Wilfrieda Reinharda Elbse, který v Česku působí od devadesátých let a zastával vysoké funkce v České spořitelně a skupině Erste.
A zároveň zapsala do rejstříku, že: „Účelem svěřenského fondu je správa a zachování majetku představovaného vyčleněným majetkem a jeho mezigenerační předání příslušným potomkům zadavatele tak, aby bylo zajištěno dlouhodobé naplňování jejich materiálních potřeb, a zajištění nezávislé správy po dobu, kdy bude zadavatel vykonávat funkci člena vlády České republiky.“ To vyvolává dojem, že Babiš si bude moci svůj majetek po skončení politické kariéry vyzvednout zpět, což ve svém původním tvrzení popíral. Babiš má Agrofert do fondu převést 8. ledna.
Otázkou také je, zda a jak bude zajištěno slibované oslepnutí fondu, když Babiš asi dobře zná mnohé aktéry transakce přinejmenším od vidění. Především kancelář DBK, který radila se založením fondu Roklenu založil mnohaletý právník společnosti ČEZ Ondřej David a s kanceláří spolupracuje i advokát Eduard Bruna, který Andreje Babiše zastupuje v kauze Čapí hnízdo.
Protektorem fondu, který bude dohlížet na správce je auditorka Věra Výtvarová, která působila roky v mezinárodní významné konzultační společnosti PwC. Do roku 2024 řídila PwC na Slovensku, kde má Agrofert rozsáhlé obchodní aktivity. Do roku 2021 byla rovněž členkou dozorčí rady protikorupční organizace Transparency International.
V případě potřeby vyměnit protektora tak činí tzv. elektor, kterým je Patrik Bureš. Ten je rovněž spojený s polostátním ČEZ, kde dělal šéfa právního oddělení celé společnosti v letech 2016 až 2022, tedy v době, kdy byl Babiš ve funkci premiéra.
Nicméně pravdou je, že dvorek českého byznysu není velký a většina jeho účastníků se navzájem zná. Je pak ale otázkou, nakolik status fondu, případně další dohody, dokáží omezit kontakty svých funkcionářů s Babišem a nakolik budou ve svém jednání nezávislí. Status je však neveřejnou listinou, takže se to jen tak nedozvíme.
Další vážnou otázkou je, co se stane se společností SynBiol, která spravuje investice do nemovitostí, přes společnost IMOBA a soukromé investice prostřednictvím fondu Hartenberg. Ten investuje také do reprodukčních klinik, nemovitostí, potravinářství a oděvních značek, ovládá síť květinářství Flamengo či e-shopy Ovečkárna.cz a Sportobchod.cz. Podstatné z hlediska konfliktu zájmů jsou právě reprodukční kliniky, které získávají prostředky z veřejného zdravotního prostředí a rozsah úhrad zásadně ovlivňuje ministerstvo zdravotnictví kde sedí Adam Vojtěch, Babišův blízký spolupracovník. O osudu SynBiolu Babiš vytrvale mlčí.
Takže pochybností o možném dalším pokračování střetu zájmů v rozporu s českými zákony a evropskými pravidly s rostoucím počtem informací o řešení spíše přibývají než že by mizely.
