Držte se, s Andrejem Babišem zažijeme pořádný fičák. Zastavit ho může jediný člověk, a tím je on sám
A jednoznačným vítězem se stává – Andrej Babiš. I tak by se dal shrnout uplynulý rok v české politice. Hnutí ANO, jehož předsedou je právě Babiš, s převahou vyhrálo volby do Poslanecké sněmovny. Babiš byl 9. prosince už potřetí jmenován premiérem, což se v době existence České republiky zatím nikomu jinému nepodařilo. A web Politico ho zařadil mezi 28 nejvlivnějších lidí, kteří budou v nadcházejícím roce utvářet evropskou politiku. Co můžeme od předsedy vlády čekat? Jaké jsou jeho silné a jaké slabé stránky?
Zdá se, že českého premiéra teď může v jeho tažení zastavit jen jeden člověk – a tím je samotný Andrej Babiš.
Na část voličů totiž už nefunguje takzvaný AntiBabiš, kdy jeho soupeři míří své výstřely především proti osobě předsedy ANO. Voliče tohoto hnutí neodrazuje ani dotační skandál Čapí hnízdo, který předsedu vlády léta provází. Ani to, že firmy z Babišova holding Agrofert pobíraly miliardové dotace. Překážkou pro jeho volbu nebylo pro třetinu těch, co přišli k urnám, ani jeho někdejší členství v předrevoluční totalitní komunistické strany či spolupráce s tajnou policií StB. V posledním sněmovním hlasování moc nezabralo ani tvrzení, že některé jeho postoje mohou nahrávat ruské propagandě.
Přestože je premiér podle protokolu v Česku čtvrtým v pořadí ústavních činitelů za prezidentem a předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny, ve skutečnosti je to on, kdo je největším hybatelem moci a kdo má největší vliv.
Předseda ANO navíc získal od voličů i nejsilnější mandát ze všech politiků, kteří byli v říjnu zvoleni do nové sněmovny. Babiš dostal v Moravskoslezském kraji 72 119 preferenčních hlasů, nikdo z kandidátů neměl v žádném kraji více. Jeho ANO získalo 34,51 procenta hlasů, což byl druhý nejlepší výsledek ve sněmovních volbách od vzniku samostatného Česka v roce 1993. Více měl jen v roce 2006 Mirek Topolánek, který s ODS zaznamenal rekordních 35,38 procenta. Ovšem letos mělo ANO o něco větší celkový počet hlasů. A to 1 940 507 oproti 1 892 475, které dostala ODS ve zmíněném roce 2006. Babišovo hnutí je velmi vlivným hráčem na politické scéně od voleb v roce 2013, protože od té doby dvakrát vyhrálo sněmovní hlasování a dvakrát bylo těsně druhé. Hnutí má rovněž dostatečné finanční zdroje (ano, je to řízeno jako firma) a vybudovalo si v jednotlivých regionech silné zázemí. Ostatně v říjnu vyhrálo kromě Prahy všude.
Vláda, jmenována 15. prosince, je sice koaliční, složená z ANO a ministrů, které navrhla Okamurova SPD a Motoristé, jenže Babišovo hnutí v ní má ze šestnácti lidí devět svých zástupců. Premiéra a osm ministrů. Pokud bude potřeba něco přehlasovat a protlačit, tak Babiš bude mít k tomu dostatečné možnosti. Navíc, například na rozdíl od Okamury, se bude moci premiér na své ministry a dvě ministryně zcela spolehnout. Jsou to skutečně jeho lidé. Andrej Babiš tak může v průběhu příštích let křesly v kabinetu zahýbat, pokud to bude potřeba.
Co uvidíme teď?
Už od prvního zasedání nové vlády vidíme, že máme co dělat s kabinetem, který bude provádět velké změny. Budou jak ideologické, tak politické i praktické povahy. A budou se týkat domácí i zahraniční politiky. Projeví se to rovněž ve způsobu a stylu práce. Jak se lidově říká – Babiš je jinej sekáč, ten se nezakecá.
Pokud současná vládní koalice vydrží celé volební období, má ve sněmovně dostatečný počet mandátů, který jí v případě potřeby umožní opomíjet opozici. S tou současnou, kam patří koalice Spolu, Starostové a nezávislí a Piráti, se nová moc rozhodně nebude párat. Babiš a spol. nebudou chtít ztrácet čas či energii nějakým dlouhým vysvětlováním, nebo se zabývat často složitým, a tím otravným, parlamentním vyjednáváním. Budou chtít jít rovnou k věci. Ne se s něčím mořit, piplat nebo zdržovat. Na to není Andrej Babiš stavěný.
Mohlo by ho v tom, co zamýšlí, vlastně něco brzdit?
Co se ještě vyřeší?
Vláda požádá 13. ledna Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Tu dostane.
Mezitím se bude řešit problém s Filipem Turkem. Je zřejmé, že to není vhodný kandidát na vládní křeslo. Je ale jedno, zda nakonec bude či nebude ministrem, Babiše a kabinet samotný to nezadrží v jejich postupu. A Motoristé kvůli Turkovi z vlády neodejdou, ani kdyby v ní jejich čestný prezident nebyl. Pokud by to udělali, tak by najednou byli z Motoristů chodci.
Zdá se, že i spolupráce mezi prezidentem Petrem Pavlem a Andrejem Babišem by mohla normálně fungovat. Jistěže si v mnoha věcech nerozumí a mají jiné názory, ale mohli by to „společně“ zvládat poměrně dobře. Pokud tedy Motoristé kvůli Turkovi proti Pavlovi nevystartují a nebudou chtít Pražskému hradu třeba osekat rozpočet, pokud by Turek zůstal neministrem.
Rozlet vlády může ještě občas omezit Senát, který pořád ovládá dnešní opozice. Ten by mohl vrátit do sněmovny některé zákony. Jenže bude pak znovu přehlasován, tak by měl zvážit, jaký to bude dávat smysl a do čeho se pouštět.
Téměř stoprocentně sněmovna nevydá ke stíhání ani Andreje Babiše, ani Tomia Okamury, takže jejich kauzy na pár let usnou. Ale uvidíme k tomu na půdě parlamentu ostrá vystoupení opozice a služebnické projevy ze strany vládní moci.
Jak bude či nebude fungovat a jak naplňuje či nenaplňuje zákony nový svěřenský fond RSVP Trust, do kterého má do 8. ledna vložit Andrej Babiš svůj holding Agrofert, to jen uvidíme. Bude potřeba to sledovat a analyzovat.
Co udělá Babiš?
Vlivný web Politico, který podrobně popisuje dění v Evropě a evropských institucích, představil v druhém listopadovém týdnu „28 nejmocnějších lidí, kteří budou v nadcházejícím roce utvářet evropskou politiku“. Pod číslem 21 se v přehledu objevil Andrej Babiš. Dostal se tak do skupiny lidí, kterou tvoří i Trump, Putin, Merz, Macron, Meloniová, Frederiksenová, Orbán, von der Leyenová, Farage. Le Penová, Starmer, Rutte či Zelenskyj. Tedy těžké politické váhy. Kromě jiného se v textu o českém premiérovi píše: „Babiš, který byl kdysi po korupčních skandálech a volební porážce v roce 2021 odepsán, se pozoruhodně vrátil. Jednasedmdesátiletý miliardářský premiér, přezdívaný ´český Trump´ pro svou kombinaci nacionalismu a populismu, se vrací k moci právě v době, kdy se evropský centristický konsenzus rozpadá. Pro Brusel to znamená, že se v místnosti objevil starý protivník… Pro bruselský establishment je Babišův návrat víc než jen domácí drama v Česku… On a jeho spojenci mají na mušce klíčové politiky EU v oblasti klimatu, včetně aktualizovaného systému obchodování s emisemi bloku a zákazu nových spalovacích motorů od roku 2035. Vyzval také k omezení podpory Ukrajině – což je prudký odklon od vlády, která prosazovala evropské úsilí o dodávky munice Kyjevu.“
Na evropské půdě ale může hrát Andrej Babiš dvojroli. Doma bude proti některým politikám EU vystupovat velmi tvrdě a v Bruselu bude více konsenzuální, zejména pokud to bude vyhovovat jemu samotnému i záměrům jeho koaliční vlády.
A co Babišovo soukromí?
Každého premiéra samozřejmě ovlivňují i věci, které se týkají jeho zdraví či rodiny. Andreji Babišovi je jedenasedmdesát let a je nejstarším předsedou vlády v Evropě. Ovšem pořád má dostatek energie a zdá se, že věk nebude žádnou překážkou při výkonu funkce.
Loni v dubnu pak oznámil změnu v osobním životě, kdy se rozešel s manželkou: „Po třiceti společných letech plných vzestupů, pádů a nezapomenutelných zážitků jsme se s Monikou rozhodli, že naše cesty se nyní rozdělují. Jako rodiče dvou úžasných dospělých dětí si nejvíce přejeme zachovat rodinnou harmonii,“ napsal v dubnu 2024 Babiš na svých sociálních sítích. Protože se občas dál rodina objevuje společně, snad to i nějak tak funguje. Vedle Babiše se ale často objevuje jeho spolupracovnice Aneta Zicklerová. Ta ovšem popírá, že by byl mezi ní a premiérem jiný vztah než ten pracovní. Něco podobného jsme už od některých bývalých premiérů slyšeli, ale pak to bylo jinak. A někdy to ovlivnilo, jak vysokou státní funkci vykonávali.
I v tomto případě je to především v rukou samotného Andreje Babiše. V každém případě se připravme na to, že nám premiér nedá ani chvilku vydechnout. Držte se! Občas to bude jízda po tobogánu.
