Neznámé epizody ze života Pabla Picassa: Byl nařčen z krádeže Mony Lisy, jeho obrazy jsou ale nejkradenější
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Před 145 lety se narodil Pablo Picasso – nejplodnější, a pravděpodobně i nejznámější malíř v dějinách moderního umění. Řada historek z jeho života je však málo známá i jeho největším obdivovatelům. Víte například, díky čemu přežil hned po porodu vlastní smrt? Proč se stal podezřelým v kauze krádeže Mony Lisy? Jakým způsobem od sebe odháněl nudné a hloupé lidi? A co je pravdy na fámě, že jisté krasavici daroval 22 neznámých obrazů výměnou za možnost namalovat její akt?
Pablo Picasso za svůj život dokázal namalovat 13 500 obrazů, vytvořit více než 100 000 tisků a rytin, 300 soch, desetitisíce kreseb a ilustrací, napsal 300 básní a několik divadelních her. Za svou skoro osmdesátiletou kariéru přecházel od realismu, přes abstrakci a kubismus zpět do neoklasicismu a surrealismu. Podobně pestrý byl i jeho život.
Po porodu přežil vlastní smrt
Když se Picasso 25. října 1881 v Malaze narodil, byl v tak špatném stavu, že ho porodní bába považovala za mrtvého. Nechala ho proto ležet na lůžku a věnovala se jeho matce vyčerpané náročným porodem. Život mu zachránil strýc. Použil k tomu ryze španělskou metodu – foukal novorozencovi do obličeje doutníkový kouř, dokud se nerozkašlal a nezačal dýchat.
Při křtu dostal malý klučík předlouhé jméno Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno Crispín Crispiniano María de los Remedios de la Santísima Trinidad Ruiz Picasso. Není tedy divu, že používal pouze jeho první a poslední část. Příjmení přitom patřilo matčině rodině. Otcův rod nesl jméno Ruiz.
První díla
Podle často citované historky bylo první slovo budoucího umělce „piz“. Dětská zkomolenina španělského slova „lápiz“ – tužka. Ve čtyřech letech začal kreslit, v sedmi začal dostávat formální lekce od tatínka, který byl sám malíř a profesor umění. V devíti letech namaloval první obraz „Le Picador“ a ve 13 už byl tak zručný malíř, že tatínek naznal, že ho nemá dál co učit. První velké dílo „Svaté přijímání“, na němž zobrazil svého otce, matku a sestru u oltáře, namaloval v 15 letech. Obraz svou mistrovskou realističností dodnes udivuje každého, kdo má Picassa spojeného s abstrakcemi a kubismem. Picasso později komentoval odklon od klasického malířství slovy: „Když jsem byl dítě, maloval jsem jako Rafael. Trvalo mi ale celý život, než jsem se naučil malovat jako dítě.“
Byl dlouho chudý
Svou dráhu svobodného umělce začal Picasso v Barceloně, odkud se stěhoval do Madridu a Paříže. V Barceloně se v baru „Els Quatre Gats“ (U čtyř koček) seznámil se svým důvěrným přítelem Carlosem Casagemasem. Jeho časná smrt Picassa velmi zasáhla a podnítila jeho „modré období“, kdy maloval v monochromatických modrých odstínech. Díla z tohoto období patří k nejvyhledávanějším sběratelským kusům. Během tvorby je ale malíř nedokázal udat a žil doslova z ruky do úst. Řadu obrazů údajně spálil v kamnech, aby se v zimě ohřál. Jiná díla maloval už na dokončená plátna a jsou dodnes patrná při rentgenových analýzách.
Jeho uměleckou pouť inspiroval Paul Cézanne
Zásadním okamžikem Picassovy kariéry byla návštěva retrospektivy Paula Cézanna pořádané v Salon d'Automne rok po jeho smrti v roce 1906. Až po shlédnutí souborného díla si prý Picasso uvědomil, jak Cézanne dokázal redukovat přírodní výjevy do základních geometrických tvarů. V roce 1907 začal společně s kolegou Georgesem Braquem s Cézannovou technikou experimentovat a o dva roky později se z jejich prací zrodil nový umělecký styl – kubismus. Picasso z Cézannovy tvorby čerpal inspiraci celý život.
Dluhy platil jen díky mecenášům a obdivovatelům
V ranných letech přežíval budoucí velikán umění díky několika málo mecenášům a galeristům, kteří od něj za velmi skromné částky kupovali jeho obrazy. Někteří z nich, například katalánský průmyslník a sběratel Pere Mañach, se ho snažili přimět k návratu ke klasickému, komerčnějšímu stylu. Picasso tvrdohlavě odolával. Když v roce 1905 namaloval na zakázku portrét své velké mecenášky Gertrude Stein, předal jí po více než 90 sezeních obraz, v němž se modelka nepoznávala. Na námitku, že žena na obrazu nevypadá jako ona, Picasso odpověděl: „Ale bude“. Obraz pak Gertrudě Stein věnoval darem.
Byl podezřelý z krádeže Mony Lisy
V roce 1911 otřásl Paříží skandál. Z galerie v paláci Louvre se ztratil slavný Leonardův obraz a policie si se zločinem nevěděla rady. Když vypsala odměnu za poskytnutí jakýchkoliv informací, přihlásil se Honore-Joseph Géry Pieret – bývalý sekretář spisovatele Guillaume Apollinaira. Detektivům prozradil, že prostřednictvím svého šéfa prodal Picassovi několik malých španělských sošek odcizených z Louvru (Picasso podle nich namaloval obličej jedné z postav na slavném obraze Avignonské slečny). Apollinaire i Picasso byli zadrženi pro podezření, že si objednali i krádež Mony Lisy. Po výslechu ale byli propuštěni a vyvázli pouze s varováním.
Sám byl nejokrádanější umělec v historii
Jelikož nikdo neví, kolik přesně děl Picasso vytvořil, nedá se ani přesně určit, kolik jich bylo ukradeno. Počet se nicméně pohybuje v řádech tisíců a stoupá dodnes. Největší loupež proběhla v roce 1976, kdy z papežského paláce zmizelo hned 119 obrazů. Krátce nato lupiči zcizili dalších 125 Picassových děl z galerie v Paříži. Nejčerstvější kauzou je krádež pěti velkých obrazů z Muzea moderního umění v Paříži z roku 2010. Když policie lupiče (přezdívaného Spiderman) zatkla, překupník údajně zpanikařil a obrazy za více než 100 milionů dolarů vyhodil do popelnice. Série, do níž patři i vzácný kubistický Holub se zeleným hráškem (Le Pigeon aux petits pois), skončila ve spalovně. Je ale možné, že si překupník historku vymyslel a obrazy visí v soukromých sbírkách ropných miliardářů.
Sláva díky píli
Za Picassovým úspěchem i obrovským objemem tvorby stojí jeho příslovečná pilnost. Maloval a tvořil takřka bez přestání. Vstával ve čtyři ráno, maloval do pozdního odpoledne, kdy si na hodinu zdřímnul a noc trávil opět u plátna. Práci přerušoval pouze kvůli pauzám na oběd nebo při procházkách, když čerpal inspiraci na nové dílo.
Za dob své největší slávy byl Picasso neustále obklopen davem obdivovatelů. Komplimenty a oslovování „mistře“ měl sice v oblibě, nesnášel ale podlézavé hlupáky a nudné intelektuály, kteří ho nekonečnými debatami o smyslu umění zdržovali od práce. Měl dokonce ve zvyku nosit u sebe revolver nabitý slepými náboji a neodbytné fanoušky odháněl střelbou do vzduchu.
Na konci života byl údajně posedlý chorvatskou krasavicí a věnoval jí 22 aktů
Zvláštní historka ze závěru Picassova života je zachycena ve slavné filmové eseji Orsona Wellese „F For Fake“. Picasso byl celý život známý jako sexuálně náruživý muž a obdivovatel ženské krásy. Touhy ho neopustily ani v pokročilém věku, kdy se údajně zamiloval do chorvatské intelektuálky, herečky a spisovatelky Ojy Kodar. Ta dlouho odmítala jeho naléhání, aby se od něj nechala portrétovat nahá a souhlasila až pod podmínkou, že jí Picasso hotové akty věnuje. Picasso svolil, vymínil si ale, že obrazy nebudou nikdy vystaveny na veřejnosti.
K jeho pobouření začala po několika měsících umělecká kritika pět chválu nad úžasnou výstavou série aktů v Paříži a oslavovala začátek nového Picassova období. Když se do galerie vydal, zjistil, že vystavené obrazy jsou jen dokonalé kopie namalované dědečkem Ojy Kodar. Originály měl celoživotní a nikdy neodhalený padělatel spálit. Wellesova filmová esej je však celá věnovaná podvodům, lžím a roli důvěry v autentičnost uměleckých děl ze strany publika. Sám režisér se po dokončení vyprávění otočí do kamery a prohlásí: „Posledních sedmnáct minut jsem vám lhal do očí“.
Poslední slova byla přípitek
V 90 letech se Picasso stal prvním umělcem, který se ještě za svého života dočkal retrospektivní výstavy ve Velké galerii muzea v Louvre. O rok později Picasso zasedl s přáteli k večeři ve svém venkovském sídle na jihu Francie. Pozvedl sklenici a vyzval spolusedící: „Připijte mi. Pijte na mé zdraví. Vždyť víte, že já už víc pít nedokážu.“ Po večeři se odebral do ateliéru, kde do pozdní noci maloval, pak ulehl do postele a už z ní nevstal. Místem posledního odpočinku velkého umělce je jeho château ve vesnici Vauvenargues na jihu Francie. Zámeček leží na úpatí vápencového hřebenu Mont Sainte-Victoire – oblíbeného námětu obrazů Picassova milovaného Paula Cézanna.
