Spisovatelka Hadj Moussa: Inspirace je všude. Poslouchám konverzace jiných lidí a domýšlím k nim příběhy

Spisovatelka IVA HADJ MOUSSA „Nevadí mi spolucestující v metru, kteří hulákají do telefonu. Poslouchám úryvky konverzací a domýšlím k nim příběhy.

Spisovatelka IVA HADJ MOUSSA „Nevadí mi spolucestující v metru, kteří hulákají do telefonu. Poslouchám úryvky konverzací a domýšlím k nim příběhy. • Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Občas ze sebe prostě potřebuju setřást tíhu světa, na to jsou metalové koncerty skvělé.
Do vyrovnanosti zenového mistra mám pořád daleko, ale určitě jsem víc spokojená a smířená sama se sebou
2 Fotogalerie
Marie Bordier
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Rukopis svého nejnovějšího románu Krávy právě představila zahraničnímu publiku na Frankfurtském knižním veletrhu. IVA HADJ MOUSSA (*1979) je autorka řady čtenářsky úspěšných knih (Šalina ze stanice touha, Démon ze sídliště, Havířovina, Těžké duše, Mořská Eva) a kromě toho taky psycholožka. Pomáhá dětem, které se potýkají s různými problémy: s osamělostí, se šikanou nebo nefunkčními rodinnými vztahy. I hrdinové a hrdinky jejích knih se často perou se životem, jak se dá. A když se jim obzvlášť nedaří, vždycky je tu sebezáchovný humor. Anebo pořádný heavymetalový nářez.

Jak jste reagovala na zprávu, že byl rukopis vašeho nového románu Krávy anonymně vybraný v soutěži Moravské zemské knihovny na Frankfurtský knižní veletrh?

Nebudu lhát, měla jsem ohromnou radost. Pro mě jako člověka neustále pochybujícího to bylo určité potvrzení, že je ten text dobrý. Jak zmiňujete, vybíralo se anonymně, o to větší radost jsem měla. Jsou i okamžiky – proč to neříct –, kdy jsem na sebe pyšná.

Jaké zážitky si z Frankfurtu přivážíte?

Bylo to velkolepé, už samotné zahájení mělo naprosto fantastickou atmosféru, Jediným stínem bylo vystoupení Oty Klempíře, který se nezdráhal mluvit o utlačovaných umělcích za komunismu. Vzhledem k jeho estébácké minulosti, ale především k tomu, jaký je jeho přístup ke kulturní politice, kdy umění spíš škrtí, než aktivně podporuje, jsem se přidala k těm, kdo se v sále hlasitě ozvali. Byla to spontánní, neplánovaná reakce. Řekla bych, že většina českých umělců v publiku chtěla původně držet dekorum, ale vůči takové ­náloži nehoráznosti a arogance prostě nešlo mlčet.  

Jak reagovalo německé publikum na vaši novinku Krávy?

Rukopis jsem spolu s dalšími finalistkami soutěže, Ludmilou Svozilovou a Veronikou Opatřilovou, představila publiku, které se skládalo převážně z novinářů a nakladatelů. Reagovali vstřícně, tak uvidíme, zda to přinese konkrétní výsledky. Veletrh mě nadchl, a i kdyby z překladů takzvaně nic nekáplo, nelituji jediné vteřiny, kterou jsem tam strávila.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi

Články z jiných titulů