Vláda chce překrýt volební debakl útokem na veřejnoprávní média. Ficovský režim je nadosah
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Způsob, jakým vládní koalice prosazuje zestátnění České televize a Českého rozhlasu, nemá s demokracií nic společného. Babiš, Okamura a Macinka bourají parlamentní pravidla a chtějí odvést pozornost od volebního fiaska.
Babišova vláda zvolila celkem průhlednou taktiku. Odložila sporná témata za volby, aby zejména ANO a Motoristé nepodráždili část svých voličů, ale nebylo jim to nic platné. Koalice skončila v Senátu s nulou. ANO oslabilo v drtivé většině statutárních měst a SPD a Motoristé utrpěli v komunálních volbách drtivý debakl.
Sebereflexe podle vlády: Nejlepší obrana je útok
Místo sebereflexe, kterou ovšem nelze od populistů s hroší kůží očekávat, vyrazil Babišův tým do útoku. První na řadě jsou veřejnoprávní média, což avizoval deprimovaný premiér, jenž není zvyklý prohrávat, po druhém kole senátních voleb.
Nepotvrzují se předvolební manipulace šířené v některých médiích, že hnutí ANO couvá, zaleklo se možných reakcí veřejnosti a brzdí ministra kultury Otu Klempíře. Ještě loni v prosinci Klempíř vyhlašoval, že Motoristé neuhnou ze svého programu zachovat koncesionářské poplatky, a dnes je považuje za přežitek.
Vláda má sice změnu financování veřejnoprávních médií v programu, takže se tento krok dal dříve či později očekávat. Jenže strategie, jakou koaliční poslanci zvolili k jeho projednávání, je naprosto nepřijatelná.
Stále se jedná o ten samý Klempířův návrh, který současně ořezává miliardu korun České televizi a 400 milionů Českému rozhlasu. Rozhlas považuje převedení obou médií pod státní kontrolu za „mimořádně závažný a nezodpovědný krok, který ohrožuje jejich nezávislost, finanční stabilitu a schopnost plnit zákonné poslání“.
Zaměstnanci televize a rozhlasu chystají stávky a mají podporu nejen opozice, ale i řady mezinárodních organizací, které situaci u nás sledují. Bezskrupulózní chování vládních poslanců ve sněmovně potvrzuje pochybnosti, že jim nejde o zachování jejich nezávislosti, ale o bezpodmínečné ovládnutí.
Z extrému do extrému
Kluby ANO a SPD v minulém volebním období využívaly parlamentní obstrukce nejmasivněji v polistopadové historii. Opozice obstruovala důchodovou reformu čistého času 67 hodin, rozloženého do několika dní, korespondenční volbu 63 hodin.
Tomio Okamura vytvořil rekord, když řečnil téměř 11 hodin. Když i v těchto případech vládní většina přistoupila k procedurálnímu ukončení debaty, označovala tehdejší opozice její postup za cenzuru a totalitní omezování svobody slova.
Dnes dochází k opačnému extrému. Babišova koalice omezuje parlamentní diskusi jako nikdy předtím a žádné cenzurování názorů opozice se podle ní pochopitelně nekoná. Co se v Poslanecké sněmovně odehrálo?
Předseda klubu SPD Radim Fiala prosadil, aby se návrh na zrušení poplatků projednával přednostně. Nic takového nebylo avizováno předem, jak bývá zvykem, a překvapena byla i část koaličních poslanců.
Koalice v pátek prosadila pevný čas hlasování na sobotu ráno, přičemž současně omezila řečnickou dobu. Vyloučila z řízení schůze opoziční místopředsedy, což se ještě nikdy nestalo. Jednání většinou řídil Tomio Okamura. Stejně tak do této doby nebyly rušeny žádosti opozičních stran o přestávky na jednání klubů, což je standardní nástroj parlamentní rozpravy.
„Vyzývám opozici, aby přestala eskalovat situaci ve společnosti. Žádná válka o nezávislá média se nekoná. Nevede se ani boj o demokracii a nechystá se žádné zestátnění médií. Víte, že lžete, a přesto záměrně hecujete společnost,“ fabuloval premiér Babiš, který eskaluje situaci právě tímto humpoláckým parlamentním „pučem“.
Proč vládě nevěřit ani slovo?
Agresivita vládnoucí garnitury překonala myslitelné hranice. Babiš je všehoschopný demagog, který parlamentní demokracií pohrdá a řídí se jen svými osobními zájmy. Pokud někdo idealisticky šíří, že samotné převedení veřejnoprávních médií pod státní rozpočet neznamená ohrožení jejich nezávislosti, opakuje jen vylhané konejšení Babiše a Klempíře.
Nežijeme ve Skandinávii, ale v zemi babišovské, okamurovské a macinkovské kultury, jež se velmi blíží světu slovenského premiéra Roberta Fica, nejbližšího spojence české vlády. Co si o veřejnoprávních médiích myslí třetí nejvyšší ústavní činitel Okamura?
„Je to tak neuvěřitelně sprosté a nemorální platit za něco, co nepoužívám, a co navíc pracuje proti mým zájmům, proti zájmům mojí země a mého národa. To je opravdu, jak říkají Židé, chucpe,“ stěžoval si ve sněmovně a přihlásil se ke zrušení poplatků jako ke klíčovému bodu programu SPD.
K tomu lze jen dodat, že mnozí mohou mít pocit, že je neuvěřitelně sprosté s nemorální platit ze svých daní Putinovu pátou kolonu v čele s SPD, která by naši zemi klidně zase prodala Rusku. Okamura už dávno načichl autoritářskými manýry, ale není ve vládě sám.
Žijeme v době, kde dva estébáci, „Bureš“ a „Olda“, pracují na likvidaci veřejnoprávních médií jako součásti ovládnutí státu, a kašlou na odkaz 17. listopadu. Není to jejich svátek. Posunuli se už s celým vládním kabaretem jinam, tak ať se potom nediví, že kdo seje vítr, sklízí bouři.
