Válka o veřejnoprávní média začala. Okamura si prosadil svou, Babiš ale riskuje
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Vláda jde po veřejnoprávních médiích. Návrh na zrušení koncesionářských poplatků protlačila Sněmovnou prvním čtením, a to za cenu bezprecedentně vyhroceného jednání.
- Babiš hraje riskantní hru. Zatímco nejvíc bodů sbírá Okamurova SPD, premiér riskuje ztrátu umírněných voličů i další oslabení politického citu
- . Opozice chystá obstrukce, pracovníci médií protesty a občanská společnost se mobilizuje. Právě její síla může vládní plány ještě zkomplikovat.
Špičky vládní koalice v pátek překvapily opoziční politiky i své vlastní poslance rozhodnutím o předřazení bodu o zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. Vládě nakonec ve schválení návrhu ani přes chaotické jednání sněmovny nic nebránilo v tom návrh schválit v prvním čtení, má ostatně ve sněmovně pohodlnou většinu. Klíčová ale v období dalšího projednávání nebude jen síla vládní mašinérie, nýbrž i intenzita reakce opozice a občanské společnosti. Právě ta totiž může ještě hodně věcí ovlivnit.
V pátek dopoledne byli tímto krokem ve sněmovně překvapeni skoro všichni. Předsedové vládních stran a šéfové jejich poslaneckých klubů konali na přímý pokyn premiéra, se svými poslaneckými kluby se však o tom, že sněmovna bude jednat s velkou pravděpodobností i o nadcházejícím víkendu, vůbec nebavili. Opozice ihned vytáhla do boje: politiky všech stran bylo vidět na spontánně svolané demonstraci na Malostranském náměstí. Ta skončila, stejně jako hlasování samotné, až v sobotu nad ránem. 4:36, to je ten čas, na který vládní koalice napevno zařadila hlasování. A přesně z tohoto času tak sama udělala symbol, se kterým budou odpůrci návrhu do budoucna pracovat.
Vládní koalice měla hned několik důvodů spěchat. Na zařazení bodu už před komunálními volbami tlačila SPD. Tomio Okamura si sice nakonec musel počkat, dnes však víme, že ne příliš dlouho. Debakl vládních stran právě v těchto volbách vše pomohl urychlit. Andrej Babiš už na první povolební tiskové konferenci slíbil svým voličům, že veřejnoprávní poplatky jeho poslanecká většina zruší co nevidět. Mnozí ale jeho slova často neberou dostatečně vážně, protože se jedná o politika emocionálního a ve svých vyjádřeních čím dál tím víc impulzivního. Z pohledu vlády je dobrý nápad se do této agendy pustit co nejdříve, dá se totiž očekávat, že její projednávání skrz tři čtení ve sněmovně a následné legislativní kolečko zahrnující Senát i prezidenta nějakou dobu potrvá.
Zároveň celý průběh schůze, která se protáhla do noci kvůli silné vůli vládních poslanců věc sněmovnou nechat prohlasovat „na sílu“, ukázal, že hybatelem událostí se stala Okamurova SPD. Není divu – jeho strana utrpěla ze všech vládních debakl největší, když musela vyklidit pole z velké části radnic v největších městech. Předseda sněmovny je navíc pod neobvyklou palbou kritiku i zevnitř vlastní partaje, která volá po změnách. Potřeboval ukázat svaly. A to se mu povedlo – ovšem za cenu porušování standardních sněmovních zvyklostí i nervů, které mu po celý pátek vytékaly.
Vyviňovat z průběhu schůze premiéra Andreje Babiše by ale byla chyba. Nejenže SPD protentokrát nechal volnou ruku v prosazení agendy i v tom, jak ostudné jednání vypadalo. Do nezáviděníhodné situace ale dostal všechny poslance hnutí ANO, kteří ještě udržují alespoň elementární kontakty se svými opozičními kolegy. Babiš se nočního hlasování sám neúčastnil, v sále byl v době projednávání vidět jen sporadicky. To znovu nasvěcuje reflektory na jeho nebetyčnou slabost.
Schvální bodu přichází v relativně vhodnou dobu pro celou koalici. Nikdy už nebude tak daleko od příštího volebního testu, třebaže tím dalším bude výběr hlavy státu. Jestli chce dělat nepopulární kroky, je na ně čas právě teď. Debata i chystaná stávka pracovníků médií veřejné služby navíc zakryje projednávání zákona o státním rozpočtu. To se hodí hlavně menším koaličním partnerům, kteří v uplynulých týdnech nedokázali najít žádný způsob, kterak svým voličům vysvětlit enormně vysoký deficit. Politici všech tří populistických stran navíc hodně dají na průzkumy veřejného mínění. A nejen, že musejí být notně nervózní z „tvrdých“ volebních dat, stagnují nebo mírně klesají i v celostátních měřeních. Co na tom, že sociologické průzkumy naznačují, že pro voliče ANO rušení poplatků veřejnoprávních médií není – na rozdíl od voličů SPD – tak klíčové téma. Babiš ukázal, že pro osobní mstu a emocionální výlev tohle není překážka. A po vzoru slovenského premiéra Roberta Fica ve chvíli, kdy mu teče do bot, vytáhl z klobouku zástupnou kulturní válku, místo aby řešil reálné problémy svých voličů.
V opozičních lavicích vyvolal návrh pochopitelně vlnu nevole. Sněmovní matador a předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda už avizoval rozsáhlé obstrukce, s velkou pravděpodobností přijdou s dalším projednáváním. Něco málo už se projevilo o bouřlivé noci: opozičním poslancům se dokonce v jednu chvíli povedlo revokovat vládou protlačené usnesení o pevném zařazení bodu. Vládní politici se těm opozičním smáli, že nechodí do práce, aby museli rychle nakráčet do sálu, protože se v nestřežený okamžik nechali přehlasovat. Sněmovní většina tuhle „chybu“ samozřejmě rychle „napravila“, i to však ve zjitřené atmosféře lze počítat za malé opoziční vítězství.
Co je horší, celé projednávání dává rozhodující ránu zbytku víry v to, že by se v organizačních orgánech sněmovny mohla vládní koalice s opozicí napříště na něčem domluvit. Už po druhé volební období sledujeme, že je plánování programu složité, Babiš a jeho spřátelené poslanecké kluby žádné dohody nedodržují. Tento pátek a sobota ráno stvrdily, že to v nejbližší době nebude jinak. Naopak, situace ve sněmovně se díky tomu, co rozjel Tomio Okamura, zásadně zhorší. Vyloučit se nedá ani blokování standardních zákonů nebo obstrukce v takové formě, která nemá po roce 1989 obdoby.
Přes velkohubá prohlášení vládních politiků, kteří mají pocit, že vyhráli, to budou následující hodiny, které rozhodnou o dalším vývoji zákona. Dosavadní „úspěchy“ ministra kultury Oty Klempíře i vůle některých politiků z hnutí ANO věc urgentně řešit byly značně pochybné. Někdy to dokonce působilo, že koalice chce, aby se vlk – antisystémový volič – nažral, a koza přitom zůstala celá. Pátečním vyhrocením situace se však zdá být čím dál jasnější, že na to už dál spoléhat nelze. Babiš se rétoricky i myšlenkově přiblížil k radikální pravici, která ho ve vládě obklopuje, natolik, že už není schopen realisticky oddělit to, co už může jeho snaze po tom udržet si svoji „catch-all“ voličskou koalici uškodit. Jeho mocenský instinkt a touha všechno ovládnout netakticky přebily strategická rozhodování. V tom je jeho hlavní slabost. Je totiž v křeči a dělá chyby, které si nemůže dovolit. A to zejména proto, že umožňují zasvítit jeho menším koaličním partnerům, kterým jinak nemá důvod dávat cokoliv zadarmo.
Klíčové bude ale také sledovat dění uvnitř veřejnoprávních médií samotných. Poslední dny ukázaly, že ani Česká televize není ve všem vnitřně jednotná. Pochybovat se dá i o tom, zda její vedení skutečně stojí o to, aby zůstala takovou institucí, jakou dnes je. Pokud se objeví trhliny ve vnitřní jednotě, boj je prohraný. Iniciativa Veřejnoprávně mezitím vyhlásila celodenní stávku na úterý 3. listopadu, její formu ale prozatím neupřesnila. Ta přitom bude velmi důležitá. Celkem logicky by se mělo polemizovat i nad tím, jestli to není pozdě a jestli zvolená forma už není v tuto chvíli neadekvátní.
V neposlední řadě je potřeba vzít do úvahy i reakci veřejnosti. I tady rozhodnou příští hodiny, ona „horká fáze“. Milion chvilek pro demokracii již oznámil, že chystá velkou protestní akci na neděli. Vrcholní představitelé vládní koalice sázejí na to, že s takovou překotností budou možnosti k masové mobilizaci limitované. Už samotný večer a dění před sněmovnou však ukázaly, že tento kalkul je mylný. Neděje se často, aby se lidé na protest scházeli spontánně. Navíc i Milion chvilek v uplynulých měsících i letech dokázal často překvapit. Oznamováním demonstrací s ne příliš velkým předstihem si navíc v minulosti pokoušel otestovat reakci přesně pro takové situace, které čelí dnes. Síla občanské společnosti je však – a je to na některých konkrétních krocích předsedy vlády celkem jednoznačně doložitelné – něčím, co dokáže donutit vzít zpátečku i Andreje Babiše. A bude se tak hrát nejen o čas, ale i o sílu a reálnou podobu bouří. Premiér je nyní agresivnější než dřív. Demonstrace, ve které může jeho aktivita – nebo spíš pasivita ve vztahu ke kolegům z SPD – před důležitými výročími státu přerůst, to může být hořká pilulka i pro něj samotného.
Andrej Babiš se pustil do politického hazardu. Z agendy, kterou si tolik bere za svou, totiž budou těžit primárně jeho koaliční partneři. Riskuje demobilizaci a ve střednědobém horizontu i ztrátu svých umírněných voličů. Příliš si to neuvědomuje, protože zjevně ztrácí politickou intuici důležitou pro každodenní práci. Ta je nahrazena emotivní intuicí mocenskou. To je špatná zpráva – vzhledem k tomu, jakou ústavní funkci nyní zastává. Ale zdaleka nejen pro něj.
