Osobní dopis poslanci Miroslavu Ševčíkovi: Mirku, nebuďte zbabělý, omluvte se a přestaňte prasečit
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Vážený pane poslanče Ševčíku, chtěl jsem Vám napsat vzkaz nebo říct pár slov po telefonu k Vaší menopauze. Tedy slovu, kterým jste počastoval v Poslanecké sněmovně svojí kolegyni, šéfku poslaneckého klubu STAN Michaelu Šebelovou. Nakonec jsem se rozhodl Vám napsat dopis. Volím starosvětskou formu dopisu z několika důvodů.
Dlouhé zprávy na WhatsAppu se totiž nečtou dobře a výkřiky na sociálních sítích ztrácejí relevanci hodinu po svém zveřejnění. Pane poslanče, protože si celý život hrajete na intelektuála, tak víte, že dopisy byly po staletí výjimečným prostředkem komunikace, někdy měly neuvěřitelnou moc. Některé dopisy dokonce zahájily nebo ukončily války. Některé pak byly velkým vyznáním lásky a touhy mezi dvěma lidmi. To samozřejmě není náš případ. Dopisy měly také tu výhodu, že byly dílem, které odesílateli umožňovalo strukturovat své myšlenky způsobem, který není vhodný v běžné řeči.
Bude to dopis o zbabělosti, vykrucování, neschopnosti přiznat chybu i prasáctví. Všechny tyto věci se týkají Vás osobně a vašeho výroku o menopauze, který jste adresoval paní Šebelové.
Pane poslanče, jsme zhruba stejně staří, snad několik výtek od jiného dědka zvládnete.
Aby bylo mezi námi jasno hned na začátku – nejsem fanoušek paní poslankyně Šebelové, ani se v mém srdci neuhnízdilo hnutí Starostové a nezávislí, které reprezentuje. Mám raději pravicové názory, a těmi STAN rozhodně neoplývá. À propos, kdysi jsem souhlasil s některými vašimi pravicovějšími ekonomickými názory, jenže Vy jste emigroval do vládního poslaneckého klubu SPD, který soudě podle katastrofického státního rozpočtu, je založen na rozhazování, vykazuje jasně levicové prvky.
Vraťme se ale k Vaší menopauze.
Pane poslanče, Váš výkřik ve sněmovně na adresu čtyřiačtyřicetileté ženy dokazuje, že německé slovo Kinderstube, které je v českém prostředí dobře známé a označuje dobrou výchovu a slušné chování, je Vám cizí.
Možná to byl z Vaší strany toho pozdního večera při vypjatém jednání Poslanecké sněmovny nějaký myšlenkový zkrat, nebo jste se snažil být za každou cenu zajímavý a vtipný. O to poslední se občas pokoušíte, mnohdy to ale nevychází.
Já si myslím, že to byla tentokráte z Vaší strany čirá neomalenost. Pokud byste něco takového řekl mé manželce, popadnu Vás pod krkem. Abyste mě nechytal hned za slovo, to není vyhrožování, je to konstatování. Poslankyně Šebelová byla naopak mírná, jen do Vás v reakci trochu šťouchla a požadovala omluvu. Vy se od té doby projevujete jako naprostý zbabělec. Neomluvil jste se, okamurovsko-rajchlovsky kličkujete, verbální selhání maskujete planými řečmi.
Vážený pane poslanče, pamatuji si dobu, kdy jste spoluzakládal Liberální institut a v devadesátých letech jste byl jeho ředitelem. Institut přinášel dobré texty, prezentoval podnětné názory, tak důležité v době zásadních změn, které demokratická a svobodná republika zažívala. Liberální institut, přestože jeho názory zdaleka nesdílel každý, byl think tankem s určitou noblesou a úrovní. Kam to u Vás zmizelo? Poslanec přece nemá být utržený z řetězu. Politické soupeření nemá být prasáctvím.
Vy například opakovaně připomínáte minulost prezidenta Petra Pavla. V předrevoluční části jeho životopisu skutečně najdeme věci, na které nemůže být stávající hlava státu hrdá. Že prezidenta Pavla ale peskuje za tyto věci člověk, který v roce 1984 vstoupil do totalitní Komunistické strany Československa, to je chucpe. Abyste to pochopil – chucpe pochází z jazyka jidiš a je to specifický druh drzosti či opovážlivosti.
Jestli vede k ukojení Vašeho politického chtíče jen to, že se s někým hádáte a něco mu vyčítáte, dělejte to prosím na nějakém vyšším levelu. Doporučoval bych v rámci toho sebevzdělávání. Třeba knihy o etických kodexech někdejších evropských rytířů nebo japonských samurajů. Ti měli překvapivě podobné ideály, přestože je dělily tisíce kilometrů. Vyjmenuji jen dva – sebeovládání a velkorysost. Od evropských rytířů se vyžadovalo i galantní chování k dámám či skládání básní. No vidíte, básně… Vždyť Vy používáte rýmovačky na začátku televizních diskusí, kde vystupujete.
Vážený pane poslanče Ševčíku, omluvte se poslankyni Michaele Šebelové. Kupte jí kytici. Zkuste se alespoň chvíli chovat jako chlap, ne jako zbabělec. Pokud se Vám nelíbí její názory, vyvracejte je, kritizujte je, šijte do nich. Politika je střet, v demokracii je to souboj myšlenek a názorů. Ale běžte někam s tou menopauzou. Bylo to nesmírně hloupé a trapné.
S pozdravem
Viliam Buchert, komentátor časopisu Reflex
P.S.: V titulku článku jsem použil křestní jméno pana poslance Ševčíka. To není ani drzost, ani náhoda. Kdysi v dobách covidu jsme se i ve společnosti dalších lidí potkali. Názory, jak řešit nelehkou situaci měl tehdy rozumné. Takže ještě jednou: Mirku, omluv se!
