Personální restart hnutí ANO? Žádný problém, bezpáteřních přikyvovačů je v Česku stále dost
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Na tak drtivou a potupnou porážkou, kterou utrpělo hnutí ANO v nedávných volbách do Senátu, jeho majitel Andrej Babiš jen tak rychle nezapomene. Nezískat ani jeden jediný mandát ze 27 možných je pro politický subjekt, který dlouhodobě a s velkým náskokem vévodí průzkumům volebních preferencí, vskutku unikátní. Náladu si Babiš nespravil ani v souběžných komunálních volbách. Obhájil sice pozice v některých krajských městech, ale jejich počet se zmenšuje.
V Brně a Praze však ANO dostalo naloženo a Babiš, který není zvyklý prohrávat, hned s pěnou u pusy v záchvatu mstivosti začal vyřvávat o tom, že Praha z rozpočtu nedostane žádné peníze. Když se po pár hodinách uklidnil, přišel s prohlášením, že hnutí ANO čeká restart a že bude přijímat nové členy a hledat nové osobnosti.
Upřímně řečeno, Babiš ani nic jiného říci nemohl a jeho mediální a marketingoví našeptávači nic lepšího nevymysleli. Teď jde o to, jak tyto vize převést do reality a především zajistit, aby přinesly kýžený efekt. Zatímco sehnat personální materiál asi problém nebude, se splněním zadaných politických a mocenských úkolů to bude horší. To není žádný protimluv.
I přes dvojitý volební debakl je totiž značka ANO stále pro nemálo lidí atraktivní. Za poslední léta se však změnilo vnitřní ustrojení těch, které tento brand láká. Pryč už je doba první generace známých tváří, které Babišovi uvěřily a jimž opravdu o něco „vyššího“ šlo. Ti už v ANO vesměs nejsou. Nyní je značka ANO spíš vnímána jako rychlý výtah k moci a finančním, vlivovým a mocenským prebendám. A tato kombinace přitahuje jen určitou skupinu lidí. Jde vesměs o bytosti, kteří příliš neztrácejí čas s kritickým myšlením, etika a morálka jim toho moc neříkají a své omezené rozumové a intelektuální schopnosti nahrazují bezmeznou loajalitou a bezpáteřností. Některým z těchto lidí se podaří uchytit a jsou vlastně vzorem pro podobně smýšlející osoby, takže v předkolech nebo v kvalifikačních castinzích do Babišovy sekty je stálo rušno a živo.
Ale zpět k volbám a jejich výsledkům. Andrej Babiš se diví, že jeho lidé nemakají, jak by měli a spoléhali na to, že jim volby vyhraje jen příslušnost k jeho značce. To je čirý alibismus. Pokud by totiž svoji stranu znal lépe, nemohl by vyslovit takový nesmysl. Babiš o svých stranických ovečkách a sympatizantech vlastně neví skoro nic. A co víc, jeho to ani nezajímá. Jeho nezajímá, co si tito lidé myslí. Pro něj je důležité, aby si mysleli a opakovali, co si myslí a říká on. Pokud někdo vybočí z řady, tak je odejit a nebo o něm velký šéf prohlásí, že ani neví, kdo ho tuto černou ovci do jeho stáda přivedl.
V ANO to proto takto vypadá. Málokdo se pouští do nějakých velkých akcí. Ti, kteří se díky své loajalitě vyškrábali do nějaké pozice, tak se jí drží zuby nehty, přihlížejí z ústraní a nebo jsou schopni plácat nesmysly, za které se rozumný člověk často stydí nebo nad nimi kroutí hlavou. Takoví lidé zkrátka počítali, že jim samotné logo ANO na volebních plakátech nebo brožurách vyhraje komunální nebo senátní volby. Tito lidé do toho kromě svého času a financí vlastně nedali ze sebe nic jiného. Neměli myšlenky, neměli nápady, nejsou zvyklí myslet a konstruktivně tvořit. Očekávali, že to za ně vyhraje jejich šéf, značka, popřípadě pouťový lunapark s popovou či jinou hvězdou. Přepočítali se. Teď se jejich šéf na ně za to zlobí.
Jestli nedávné volby přinesly nějaký veskrze pozitivní moment, tak to je ten, že většina příchozích voličů odmítla tento laciný kabaretní styl kampaně a prezentace. Někdo by mohl namítnout, že na podobnou strunu vsadil i šéf lidovců Jan Grolich. Do jisté míry ano, ale ten použil svá „ty, ty, ty“ videa jen proto, aby nenásilně přitáhl pozornost ke své osobě a pak mohl takto lapeným posluchačům naservírovat reálné myšlenky a program. A jak vidno, tato kombinace slavila mnohem větší úspěch než koncerty s Michalem Davidem.
Podtrženo sečteno, pokud bude chtít Babiš sehnat nové tváře, tak je nepochybně sežene. Problém však bude v tom, že to budou ještě větší rychlokvašky než měl dosud. Agrobaron ze Strakovy akademie by měl naopak zvolit jinou taktiku: vyzvednout výše ty, kteří se nebáli razit i jiné názory než má on sám, nebo mu byli schopni čas od času oponovat a přinášet vlastní řešení. Otázkou je, kolik takových disidentů v ANO ještě zůstalo a především, jestli je Babiš si schopen uvědomit, že potřebuje takové lidi a ne přikyvovače. Ti teď mají jiné starosti. V dalších týdnech totiž budou mít stažené zadnice v obavě, že na nich padne šéfův hněv a oni se budou pakovat od svých korýtek.
