Foldyna křičel „Jugoslávie“, Babiš se linul jako stín. Mladí poslanci popisují první rok ve Sněmovně
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Po loňských parlamentních volbách do poslaneckých lavic poprvé usedli zástupci generace Z.
- Do vrcholné politiky vstoupilo přes devadesát nováčků, z toho dvanáct „dvacátníků“ a rekordní počet žen.
- Jak se jim daří obohacovat politickou kulturu? Poslouchají autority, nebo se snaží udávat směr? A je Poslanecká sněmovna opravdu tak toxická, jak občas zní ze zákulisí?
Nestíhají jíst a pak si dáváte narychlo bagetu nebo dortík. Jsou pořád na mobilu a snaží se sledovat veškeré dění. Místo běžných aktivit s vrstevníky o víkendu raději leží doma na gauči a snaží se o psychický detox. I tak by se dal shrnout první rok mladých poslanců nováčků, kteří objevují, co obnáší práce v dolní komoře Parlamentu.
Srážka s realitou a nebezpečná pokušení
„Bylo to velice intenzivní. Množství věcí, které bylo potřeba rychle načíst a pochopit, stěhování mezi Ostravou a Prahou... A do toho samozřejmě zvýšený zájem veřejnosti,“ vzpomíná Matěj Gregor (Motoristé sobě). Přestože se podle něj člověk postupně učí, o stoprocentní adaptaci se ani po roce mluvit nedá.
Práce poslance mu nejvíce zasahuje do mezilidských vztahů a zdraví. „Tím, že je to z Ostravy tři sta kilometrů, se s nejbližšími vídám o dost méně. Čas se stane tou nejcennější komoditou,“ vysvětluje. Důležité je podle něj neztratit návyky a neopustit pravidelný spánek nebo cvičení, protože vyhořet v prvním roce je až příliš snadné.
A jaké jedno slovo vystihuje Gregorův první rok? „Invazivní. V tom smyslu, že vám do života vstoupí obrovská instituce, jejíž jste součástí. Poznal jsem nespočet daleko silnějších pokušení a nástrah než kdykoli v životě předtím. Člověk obklopený politiky lehce sklouzne k tomu, že přejme jejich vzorce chování, pokud si před sebou nevytvoří zrcadlo.“
Spekulace, že by ve svých čtyřiadvaceti letech převzal ministerstvo školství, však Gregor mírní: „Vždyť jsem jen vystudoval pedák a půl roku učil.“
Suché rohlíky a konec naivity
Svébytný vstup do funkce zažila Julie Smejkalová (STAN), jež drží titul historicky nejmladší české poslankyně. „První den v sále si pamatuju moc dobře, bylo mi totiž hrozně špatné. Bojovala jsem, abych se tvářila reprezentativně a dokázala složit slib. Nestíhala jsem a k snídani jsem měla jen suché rohlíky,“ usmívá se.
Největším šokem pro ni byla nemožnost cokoliv plánovat. „Jsem plánovací typ, ráda vím, co mě během dne čeká. Jenže tady nikdo neví, jestli skončíme v šest večer, v jedenáct, nebo ve dvě ráno. Naučila jsem se plánovat absolutně chaoticky a operativně,“ popisuje Smejkalová.
Mládí v poslaneckých lavicích: Historické okénko
Současná debata o mladých tvářích se může zdát nová, český parlamentarismus má však s mládím bohaté zkušenosti.
| Ústavní hranice 21 let | Minimální věk pro volbu do Poslanecké sněmovny je stanoven na 21 let, zatímco pro Senát platí hranice 40 let. Tato pravidla platí od roku 1993. |
| Rekordmanka Julie Smejkalová | Zvolením ve 21 letech se Julie Smejkalová (STAN) stala nejmladší zákonodárkyní v historii samostatné České republiky. Překonala Kateřinu Konečnou (KSČM) i Dominika Feriho (TOP 09), který byl při zvolení o několik měsíců starší. |
| Mladé vlny v minulosti | Počet poslanců mladších 30 let se podobným číslům přiblížil již v obdobích 2006–2010 a 2010–2013. Dlouhodobý věkový průměr Poslanecké sněmovny se však stabilně pohybuje kolem 49 až 50 let. |
Vedle ní působí v klubu STAN další mladá tvář, Anežka Nedomová. Ta se nedávno proslavila, když při povolebním vyjednávání v Pardubicích jako zvolená zastupitelka veřejně odmítla dohodu s hnutím ANO, čímž nabourala plán zkušenějších politiků. Na otázku, co ji rok v Parlamentu naučil, odpovídá bez váhání: „Už nejsem tak naivní jako dřív. Byla jsem zvyklá věci řešit rychle a konstruktivně. Ale opoziční práce je náročná a všechno trvá daleko déle. Byla jsem šťastná, když jsem ze své kanceláře vůbec poprvé trefila do hlavního sálu.“ Rok shrnuje jediným slovem: „Chaos.“
Výsměch u pultíku i ztráta zraku
Další výraznou tváří je Katerina Demetrashvili (Piráti). Její vzpomínky na start legislativního maratónu provází pocity nepřátelského prostředí. „Seděla jsem při slibu podle abecedy vedle poslance Foldyny z SPD. Pokaždé, když někdo zmínil Ukrajinu, on začal hlasitě komentovat a vykřikovat ‚Jugoslávie!‘ Uvolnění přišlo, až když jsme si sedli k sobě do klubu,“ vypráví.
Demetrashvili nezastírá, že pracovní zátěž si vybrala svou daň na zdraví. Hodiny strávené nad zákony a obrazovkami si vyžádaly nové brýle: „Zhoršil se mi zrak. Pořád do něčeho koukám, tak jsem jako poloslepý krteček.“ Opadla i prvotní fascinace tvářemi z obrazovky. „Opadla představa těch nedotknutelných. Akorát Babiše pořád málokdy v sále potkám, on se vždycky přisune jako stín...“
Pragmatismus a kila nahoře
Na pravém břehu politického spektra sbírají zkušenosti mladí poslanci ODS Štěpán Slovák a Lucie Bartošová. Oba mají důvěru kolegů a na kongresu se stali místopředsedy strany. Bartošová si na začátek ve Sněmovně schovává památku: „Kolega Jan Bauer mi řekl: ‚Vyfoť si první hlasování, protože to už nikdy víc nezažiješ.‘ Mám fotku schovanou. Ale hned při volbě předsedy Sněmovny na mě dopadla bezmoc opozice, kdy víte, že nemáte většinu a s výsledkem nic nenaděláte.“
Štěpán Slovák se na novou roli připravoval drsněji: „Odmítal jsem tezi, že se tady budu půl roku rozkoukávat. Hned od začátku jsem studoval jednací řád, abych tam nebyl za klauna.“ Překvapilo ho však, jak moc věcí v politice vzniká zcela nahodile. „Myslíte si, jak za vším stojí sofistikované vyjednávání, ale často se stane, že někoho prostě něco napadne u pultíku a má to větší dopad než půlroční přípravy.“
Oba se shodují i na fyzické proměně. „Přibral jsem tak čtyři až pět kilo, jsem cyničtější a pragmatičtější. Ale snažím se nezamilovat se sám do sebe a své pseudodůležitosti,“ krčí rameny Slovák.
Šílená deziluze a děti v hlavním sále
Poslanecký klub Pirátů nabízí mozaiku nováčků – mají v něm 14 žen a jen 4 muže. A o kuriózní i nepříjemné momenty neměli nouzi.
Pětatřicetiletou Janu Patkovou při nástupu potěšil „měkoučký, zlatavý koberec“, hned poté ale přišla studená sprcha, když ji kolegové dávali najevo, co si myslí o jejím věku. Barbora Pipášová vzpomíná na první vystoupení u pultíku: „Pan Babiš mi říká: ‚Vy jste nějaká nevychovaná, ne? To vás neučili zdravit v mateřské školce?‘ V tu chvíli jsem si říkala: Tohle je elita našeho národa?“ Martin Šmída popisuje vstup do budovy zkratkou: „Šílená deziluze. Člověk sem vstupuje a říká si: To je ta úctyhodná instituce. A pak přijde a vidí, jak si tam vládní politici fotí pozadí poslankyň a všichni se pošklebují.“
Mladé poslankyně-matky navíc narážejí na neúprosný střet s rodinným životem. „Vysvětlit malým dětem, kdy se máma objeví doma, je těžké. Moje představa, že za nimi budeme dojíždět každou noc, se rychle rozplynula,“ popisuje Lenka Španihelová. Když své dítě jednou vzala do sálu, hned z toho byla mediální kauza. „U mužů-senátorů se to lajkuje, u poslankyně řeší jako výstřelek.“
Zda se mladé generaci podaří zaběhlou sněmovní kulturu dlouhodobě proměnit, ukáže až čas. Většina z nich však i přes chaos a probdělé noci neztrácí odhodlání. Jak dodává Matěj Gregor: „Vždycky je lehčí nedodržet slovo, vždycky je lehčí vypálit osobní útok pro krátkodobý zisk. Těch pokušení je moc... a je potřeba tomu prostě stokrát za měsíc říct fakt ne.“
Velkou reportáž o mladých poslancích si přečtěte v novém Reflexu.
