„Aby mohlo být zakončení, musí být napřed proběhnutí,“ dala by se parafrázovat hláška o vítání a loučení z Vratných lahví, která také zazněla v sestřihu věnovaném dílu Jana Svěráka, čerstvého držitele Ceny prezidenta MFF Karlovy Vary za přínos české kinematografii. To nejlepší na celém slavnostním zakončení 55. ročníku karlovarské přehlídky byl fakt, že se konalo – což znamená, že se odehrál i celý festival, jakkoliv to bylo ještě před několika měsíci velmi nejisté.
Radost z oživení kultury a plus mínus normálního života vůbec se prolínala celým večerem. „Pětapadesátý ročník nepřinesl jen nové filmy. Přinesl novou naději,“ poznamenal ve svém téměř státnicky laděném úvodním projevu moderátor Marek Eben v odkazu na to, že se snad vracíme do běžných kolejí. Ocenil také odvahu organizátorů, že do pořádání akce v tak nepředvídatelných podmínkách šli.
Ceremoniál, jako vždy za poslední čtvrtstoletí z dílny bratří Cabanů, stál tentokrát hlavně na choreografii, jako by chtěl podtrhnout fakt, že už zase smíme veřejně tančit. Rozesmátí tanečníci pak při samotném předávání pózovali za laureáty a ležérně se opírali o podstavce pro udílené sošky – jako kdyby postávali v baru, což bylo nedávno také pouze zbožným přáním. Nejrůznější delegace na pódiu připomínaly, jak skvělé je moct zase promítat filmy lidem a dívat se na ně pohromadě; například Dietrich Brüggemann, oceněný za režii snímku Ne!, poznamenal, že jsme ohledně jezdění na festivaly „vyšli ze cviku“, a děkoval organizátorům toho karlovarského. A prezident Jiří Bartoška ve finální řeči úspěšné proběhnutí 55. ročníku označil za „signál k tomu, aby se normální život vrátil mezi nás.“
Oběma porotám pak možná samou radostí z festivalového revivalu ujela ruka s trofejemi: rozdělily hned šest zvláštních cen a uznání. Nejvíc úspěchů zaznamenalo panevropské koprodukční drama Strahinja (režie Stefan Arsenijević): vedle Křišťálového glóbu pro nejlepší film získalo i cenu za mužský herecký výkon (Ibrahim Koma), zvláštní uznání za kameru (Jelena Stanković) a dvě nestatutární ocenění. Humanistické drama o manželském páru uprchlíků z Ghany vypráví o lásce a o potřebě najít své místo ve světě.
Zvláštní uznání od hlavní i ekumenické poroty získal chorvatský titul Sborovna ze školního prostředí. Debut režisérky Sonji Tarokić se týká boje jednotlivce v rámci systému a obtížnosti zachování vlastní integrity. A tématu výchovy se věnuje i česko-slovenský film Každá minuta – jeden z prvních dokumentů, které do Hlavní soutěže pronikly po „zrovnoprávnění“ hrané a dokumentární tvorby. Režisérka Erika Hníková v hojně diskutovaném přijímaném snímku sleduje manžele Hanuliakovy, kteří v dobré víře nedopřávají svému čtyřletému synovi ani chvilku pro něj samého a podrobují ho téměř neustálému tréninku. Producent Jiří Konečný přebírání ceny využil k tomu, aby poděkoval svým rodičům za jejich výchovu.
Strhující sestřihy z dílny Jana Mattlacha představily oba laureáty nesoutěžních cen – vedle zmíněného Jana Svěráka i Ethana Hawkea, který převzal Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary. Hawkea, kterého většina diváků nejspíš zná „jen“ jako skvělého herce, sestřih uvedl i jako plodného scenáristu a originálního režiséra a vedle nejznámějších položek v jeho filmografii (Training Day, Společnost mrtvých básínků, trilogie Před...) vypíchl i momenty z mainstreamově téměř neviditelných počinů jako je životopisné drama Maudie.
Oba ocenění seděli při ceremoniálu vedle sebe a podle všeho si velmi padli do noty, objímali se a gratulovali si navzájem. Nominálně největší celebrita – herec, producent a rovněž režisér Johnny Depp – se zjevně držel vlastního harmonogramu a udílení navštívil a opustil podle potřeby. Ani v souvislosti se zakončením naštěstí nedošlo k žádným veřejným protestům proti Deppově účasti ve Varech inspirovaným jeho kauzou s domácím násilím, a hvězda, byť působící mírně zmateně, rovněž nezpůsobila žádnou kontroverzi.
55. MFF Karlovy Vary se zúčastnilo 9267 akreditovaných návštěvníků, uvedeno bylo celkem 144 filmů. Možná důležitějšími čísly jsou ale ta, že se v průběhu festivalu uskutečnilo 456 filmových představení a že 149 projekcí osobně uvedly delegace tvůrců. „Představení“, ne pouštění filmů na monitoru! A „osobně“, ne přes Zoom nebo jinak online! Ať tedy Vary svítí na cestu dalším přehlídkám – a onomu normálnímu životu jako takovému.
