„Vítejte na projekci snímku Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem. Delegace je čtyřčlenná a velice exkluzivní. Producent Stephen Deuters, protagonistka a manželka Shanea MacGowana Victoria Clarke, režisér snímku a jeden z jeho producentů Julien Temple, další z producentů snímku, jeden z protagonistů a muž, kterého opravdu nemusím představovat: JOHNNY DEPP!“ Tak uvedl umělecký ředitel MFF KV Karel Och odpolední delegaci v nadšeně hlasitém, přeplněném, a disciplinovaně orouškovaném Velkém sále. Následovaly půlminutové ovace.
„Děkuji vám mnohokrát za to, že jste se přišli podívat na mimořádný film o mimořádném, jedinečném talentu. Je to jeden z mých hrdinů a myslím si, že je to básník, jehož básně budou lidé číst ještě za dvě stě let, tedy pokud tady ještě budeme. Takže ještě jednou děkuji mnohokrát za to, že jste přišli,“ pozdravil Johnny Depp diváky s příslibem, že se na konci promítání dokumentu Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem do Velkého sálu vrátí na krátkou diskusi.
Podívejte se, jak Johnny Depp na pódiu ukradl mikrofon:
Do Varů dorazil Johnny Depp, třikrát nominovaný na Oscara, ve čtvrtek po jedenácté v noci. Už na letišti a následně před Puppem jej vítali fanoušci, loučící se s ním větou „See you tomorrow!“. Dnes se poklidně shromažďovali před Thermalem už od jedenácti dopoledne, stáli v hroznech nejen kolem říčky Teplá, ale i na ulici od Pošty Karlovy Vary až daleko za zahrádkou restaurace Pizzeria Venezia.
Před začátkem promítání se s nimi Depp poctivě, dlouho zdravil. Před Velkým sálem se i podepisoval, povzbuzován voláním „Hiiiii, Johnnyyyy!“
V irsko-britském dokumentu Hrnec zlaťáků hraje sebe, totiž celoživotního kamaráda „prokletého“ irského básníka a punkového muzikanta (frontmana legendárních The Pogues) Shanea MacGowana – v autentických záběrech, s panákem u stolu. V trhaném dialogu s hlavním hrdinou („Jak dlouho se my dva vlastně známe? Třicet let?“) uvolněně tlachají v irskou hudbou i archivními záběry nabitém, dvouhodinovém životopisném snímku.
Další šanci vidět Johnnyho Deppa budou mít Vary v sobotu 28. srpna v jednu odpoledne v Městském divadle Karlovy Vary, kdy - znovu osobně - uvede drama režiséra Andrewa Levitase Minamata. V něm také hraje hlavní mužskou roli dříve slavného, teď už pomalu končícího fotoreportéra časopisu Life Eugena Smithe, kterému skandální případ ničení japonského města Minamata (odtud název) a jejich obyvatel dodá nový pracovní i životní smysl. Depp film, natočený podle skutečné události ze 70. let minulého století, i produkoval.
Vary prý takovéhle pozitivní „davové šílenství“ téměř nepamatují: vždyť Depp se jednou z ikon devadesátých let stal už díky průlomové titulní roli v dojemném Střihorukém Edwardovi (1990). Napůl člověk a napůl stroj z pera scenáristky Caroline Thompsonové jej pak ovlivnil natolik, že s režisérem Timem Burtonem stvořil kongeniální tvůrčí dvojici: vzniknou mimo jiné Ed Wood (1994), Ospalá díra (1999), Karlík a továrna na čokoládu (2005), nebo Alenka v říši divů (2010).
Zásadní herecký zářez má pak Johnny Depp v černobílém, existenciálně laděném westernu Mrtvý muž režiséra Jima Jarmusche, promítaném ve Varech v roce 1996. Tichounký, slušný, mladý účetní William Blake se vydává na cestu Divokým Západem, kde potkává indiána jménem Nikdo… Soundtrack: Neil Young. Mrtvý muž, který před pár lety vysílala Česká televize, znamená pro Deppa velice ukázněný, přesný a mnohovrstevnatý výkon.
Johnny Depp vedle Jima Jarmusche natáčel také s Oliverem Stonem (Četa), Terrym Gillilamem (Strach a hnus v Las Vegas), Romanem Polanskim (Devátá brána) i Emirem Kusturicou (Arizona Dream)…
„Hvězdně“ je samozřejmě nejvíc spjat s rolí kapitána Jacka Sparrowa z hollywoodské ságy Piráti z Karibiku. První z nich – a s nimi i první ze tří nominací na Oscara – přišli v roce 2003.
Depp je ale už dekádu i úspěšným producentem: s režisérem Martinem Scorsesem koprodukoval snímek Hugo a jeho velký objev (2011), poté Temné stíny (2012) Tima Burtona, Mortdecai: Grandiózní případ (2015) Davida Koeppa a tuto sobotu ve Varech promítanou Minamatu (2020); ve všech hrál hlavní roli.
