V prachu na dvoře kábulské nemocnice si dvanáctiletý chlapec zkoušel nové boty, které dostal společně s protézou, protože mu mina utrhla pravou nohu. Vrstva prachu pokryla tvář jenom o dva roky staršího kluka se samopalem, který nás střežil cestou z Dželálábádu do Kábulu a vyprávěl nám, že neumí číst ani psát, ale že zabil spousty Arabů. Prach se vznesl ve stísněném vězení, když dostal zajatý bojovník Tálibánu další záchvat tuberkulózního kašle. Prach musela určitě sfouknout ze svých lodiček i bývalá profesorka kábulské katedry sociologie, když po pěti letech mohla vyjít na ulici v botách s podpatkem. Vítr vířil prach na místě, kde kamenovali a pak popravili čtyři novináře. Prach patří k Afghánistánu, lidi se ho tu naučili dýchat, umějí žít s ním i v něm.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
