VLADIMÍR FRANZ (42) na mě čekal ve vestibulu stanice metra Anděl. Držitel dvou cen Alfreda Radoka za scénickou hudbu, malíř, pedagog AMU a FAVU a vystudovaný právník na sobě měl vysoké šněrovací boty, pouštní maskáče, černé tílko, khaki vestu a pravé zápěstí mu obepínal mocný kožený pásek s chromovanými bodci. A od pasu až k temeni hlavy samozřejmě celé to notoricky známé zeleno-modro-červené tetování, které ho proslavilo víc než umělecké úspěchy a jež nyní vyšperkoval stříbrným piercingem. Byl hustší než létem rozpálený smíchovský smog.