Už antika znala rozličné sexuální orientace, poruchy identity a perverze, které se odrážejí nejen v bájích, ale tvoří pevnou součást písemnictví. Artemidóros hned v první knize svého Snáře katalogizuje nejrůznější podoby tabuizovaného sexu, zaštítěn fantasmagorií snu. Proslulý filosof Platón se v Hostině zabývá intimnostmi mezi muži a Iuvenalis ve veršovaných Satirách zasvětil celou jednu skladbu mužské prostituci. Dochovaly se zkazky o ctihodných kmetech, kteří vypustili duši při milostném laškování s chlapci. Básnířka Sapfó pěstovala něžné náklonnosti v družině svých dívek (a protože se tak dělo na ostrově Lesbos, je jasné, odkud pochází označení intimních vztahů mezi ženami). Takže - v čem je problém?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
