Když jsem cestou na Žofín potkal Albrightovou a Wolfowitze, v žofínském sále poslouchal Amanpourovou a dělal rozhovor s Glucksmannem, měl jsem pocit, že se v Praze zase jednou děje něco podstatného. Nad hektickým programem konference, v němž se řečníci i témata střídali příliš rychle a zástupy lidí se v přeplněných sálech pohybovaly příliš pomalu, mě povznesený pocit přešel. Letošní FÓRUM 2000 bylo zajímavé i rozporuplné.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
