Dula Johana a její rodina [RX Diskuse]

Pokud jí to dovolíte, stane se téměř na rok součástí vaší rodiny. Kdykoliv zavoláte, bude přítomna radou, pomocí i podporou. Všehovšudy jí za to zaplatíte méně než za jeden zimní kabát či leasingovou splátku za nejlevnější auto ... Dula, ta, která provází, bude po celou dobu kdy žena prochází těhotenstvím, porodem i šestinedělím součástí vašeho života a vy jejího.

Robert byl zpočátku celý nesvůj z pomyšlení, že by s nimi měla být u porodu kromě jeho partnerky další žena. Ani Jana si nedokázala představit přítomnost dalšího člověka u porodu, přestože šlo o její dlouholetou kamarádku.
"Jenže ke konci těhotenství jsem začala mít problémy a byla jsem ráda, že je Johana se mnou řeší," říká Jana o ženě, která jí službu nabídla, protože právě procházela kursy vzdělávající duly. Johana chodila s Janou na kontroly k porodní asistentce a lékaři, strávily mnoho hodin tím, že si povídaly o tom, jak se cítí, čeho se bojí, jak by si přála a nepřála prožít den narození dítěte. A těsně před porodem, když už bylo nad Janiny síly, aby pobíhala po městě, nakoupila jí poslední potřebné věci na miminko. Když odjížděli do porodnice, přivezl Johanu její manžel a společně se ve třech vydali na cestu z Prahy do porodnice ve Vrchlabí. Jana klečela na zadním sedadle, prodýchávala kontrakce a Johana, skrčená na jedné straně sedadel, aby měla Jana co nejvíce místa, ji masírovala na kříži. Výjev sledoval Robert zadním zrcátkem a byl rád, že se může soustředit jen na řízení.
"V porodnici nám pak pomohla oběma," přiznává Robert. "Člověk většinou netuší, na co má a nemá vůči zdravotníkům právo, a když jsme si nevěděli rady, Johana nám řekla, jaké máme možnosti," vzpomíná. I Janě přítomnost duly pomohla. "Lékaři jsou zvyklí dělat některé výkony rutinně, aniž by vám cokoliv vysvětlili. Já se neměla sílu ptát, i když jsem cítila, že něco není v pořádku, tak Johana podpořila Roberta, aby se zeptal, a pak mi lékařské termíny vysvětlila. Já se mohla rozhodnout, jestli s výkonem souhlasím, nebo ne, což lékařům nepřidělalo práci a mně to pomohlo."
Johana Janu držela za ruku, podávala jí pití, chválila ji a nakonec ještě rodiče s čerstvě narozenou dcerkou vyfotografovala.
Dula nemůže být chlap
Ten večer, kdy odjela Johana s rodinou do Vrchlabí, probíhala na pražském Smíchově, v A-centru, kousek od metra Anděl, valná hromada České asociace dul (ČAD), která kursy pořádá. V prostorách přízemního bytu, kde A-centrum sídlí, to trochu připomínalo sjezd ženského hnutí. V největší z místností, kde se běžně cvičí a kde se konají různé kursy, seděly na zemi v kruhu mladé ženy. Uprostřed ležel tác s hrnky s čajem a miska se sušenkami. Ženy se bavily o tom, co se v asociaci dělo minulý rok a jak má její činnost pokračovat. Došlo i na diskusi o tom, že dula by neměla být muž, protože dula znamená "mothering the mother" čili mateřsky pečovat o matku. Navíc řešily, jestli by duly procházející kursem měly mít rok, nebo dva roky na to, aby provedly těhotenstvím, porodem a šestinedělím dvě maminky, čímž si splní praktickou část kursu a mohou být připuštěny k závěrečným pohovorům, které asociace pro akreditované duly vyžaduje. Na lavici u stěny ležely v hromádkách oxeroxované letáčky s různými informacemi, včetně etického kodexu dul a dopisu, jejž duly rozeslaly po porodnicích, aby se o jejich existenci oficiálně vědělo. Přesně v okamžiku, kdy končilo více než dvouhodinové rokování, rozezvonil se Míle Kramné, útlé a křehké člence výboru asociace, mobilní telefon.
"Johana doprovázela maminku k porodu do Vrchlabí," řekla, když přístroj odložila. "Vyjeli v noci, ráno porodili a protože to byl ambulantní porod, teď se vracejí autem domů. Telefonovali z cesty, všichni jsou v poporodní euforii."
Rozzářila se, jako by se na ni jejich nadšení přeneslo. Ten den byl pátek.
Pět dní s Johanou
Ženy byly dávno ze smíchovského jednání doma, když do domku na jižním cípu Prahy dorazila i Johana s Janou, Robertem a půldenní Mariannou. Domů za manželem ale ten den Johana nejela. S Janou a Robertem zůstala až do úterý, na čemž se předem domluvili. Masírovala Janě břicho a kontrolovala, zda se dobře zavinuje děloha, nosila miminko po pokoji, když ji o to Jana požádala, a především znovu a znovu naslouchala jejímu vyprávění. Johana také uklízela a vařila, což bylo to nejlepší, co mohla pro Janu s Robertem udělat, aby se rodiče mohli soustředit jen na dceru. Navíc si oba pochvalovali, že dula není příbuzný, takže nevznikají žádné třecí plochy, kterým jinak člověk při společném soužití s člověkem z rodiny čelí.
"Když jsem rodila já, moje dula mi poskytovala stejné služby," říká Johana. "V nemocnici vaří často nevhodná jídla, a ona mi vařila tak, jak jsem zvyklá jíst. Tak jsem Janě a Robertovi třeba upekla krůtu, i když jsem to předtím nikdy nedělala."
Po čtyřech dnech, když už Jana s Robertem pomoc nepotřebovali, je Johana opustila. Během šestinedělí se za Janou ještě dvakrát zastavila. "Není běžné, že by dula u rodiny po porodu bydlela, některé maminky si jen potřebují o prožité zkušenosti popovídat nebo jen slyšet, že všechno dobře zvládají. I to dula dělá."
Zdravotníci, nebojte se!
Týden poté, co Jana porodila, odjela Johana na další z víkendových seminářů kursu dul v Malejovicích, nedaleko Uhlířských Janovic. Kromě školitelů přijelo patnáct žen, které kursy studují. V celodenních přednáškách probíraly ženy zkušenosti z těhotenství a provázených porodů. Johana vyprávěla o zkušenosti s Janou a Robertem. Součástí etického kodexu dul je zachovávání diskrétnosti. Dula nesmí o matce prozrazovat nic intimního, ale v případě kursu platí výjimka, aby se duly mohly na vzájemně sdělovaných zkušenostech učit. Ostatně matky to schvalují. Téma dne se ale nakonec stočilo k jediné skutečnosti, jejíž řešení viselo ve vzduchu už od chvíle, kdy začala pracovat první dula. Věra Novotná, dula a porodní asistentka v Neratovicích, na problém narazila při své odpolední přednášce a se stejným tématem přijel do Malejovic i primář vrchlabské porodnice Libor Kavan.
"Asi se vám to nebude líbit," řekl vážně, i když z jeho rozhodného hlasu byla cítit obava. "Dula nesmí v žádném případě zasahovat do kompetencí zdravotnického personálu." V etickém kodexu je tato podmínka uvedena: dula neposkytuje zdravotnické služby ani nezasahuje do kompetencí lékařů, porodních asistentek či zdravotnického personálu. Jenže jak balancovat v situaci, když zná dula přání matky, je vzdělaná v alternativních i zdravotnických záležitostech, a lékaři rutinně vykonávají výkony, které si matka v případě dobrého zdravotního stavu nepřeje? Míla Kramná k tomu případu vypráví: "Provázela jsem k porodu naprosto zdravou matku, když se lékař rozhodl, že jí porod medicínsky urychlí. Matka to nechtěla, tak jsem se zeptala, jestli je takový zákrok opravdu nutný a zdali bychom nemohli pomoci urychlení porodu vertikální polohou a určitými pohyby"? vypráví. "Lékař se kupodivu nerozčilil. Pouze řekl, že vertikální poloha je v těchto případech velice účinná. A nechal nás." Míla udělala, co uměla, zabralo to, a všichni byli spokojení. "Možná že jiný lékař, by mě z porodnice vykázal," zauvažovala Míla, což znamenalo, že všechno je jen otázkou komunikace. Libor Kavan pak ke konci hodinové diskuse navrhl, aby duly jezdily do Vrchlabí na týdenní praxe, kde by svoji službu nabízeli maminkám, a kde by se zároveň měly možnost se zdravotníky navzájem poznat.
Jenom držet za ruku
Johana už provedla těhotenstvím a porodem dvě matky. "Jako dula jsem se v nemocnici přesto ještě nepředstavovala, protože si myslím, že mám zatím málo zkušeností, Tady jsme se dohodli, že budeme používat termín dula ve výcviku." Nakrabatila čelo, jak úporně přemýšlela, a nakonec se rozjasnila trochu sarkastickou myšlenkou: "Všechny jsme šly do kursů s nadšením a iniciativou, že budeme měnit porody k lepšímu. Jenže to nejdůležitější, co se musíme naučit a důsledně dodržovat, je pokora. Potlačit svoje ego a být při ruce jen v okamžiku, kdy si to přeje matka. Žádná vlastní iniciativa není žádoucí. I kdyby chtěla zdravá žena rodit s epidurální anestezií, což nepovažuji za vhodné, dám jí všechny informace o výhodách a nevýhodách metody, ale budu akceptovat její rozhodnutí a budu ji doprovázet. To je nejtěžší." První ženy, které duly provázely byly většinou z okruhu kamarádek. Nyní už mají duly své fotografie i kontakty na internetových stránkách asociace a o jejich službu může požádat kdokoliv. Cenu stanovili v asociaci od jednoho do tří tisíc korun za celý servis provázení těhotenstvím, porodem i šestinedělím.
"Vyřešili jsme odměnu naší dule koupí mobilního telefonu, který neměla a potřebovala ho," říká Johana. "A od Jany s Robertem jsem dostala příspěvek na doplacení kursu dul. Přesně tolik, kolik zbývalo zaplatit."

---

Otázka do diskuse:
Co si myslíte o této formě těhotenské péče?