U okna byla ještě nedávno zevnitř přistrčená šatní skříň, aby jakoby nebylo. Právě jím totiž vlétla jedné noci dovnitř zápalná láhev a vzbudila čtyři spící děti i jejich rodiče. Jeden ze synů se pak pod ním bál usínat, takže otec změnil dům na kobku bez oken. Jsou to už tři roky, tak teď okno zase odkryli.

U okna byla ještě nedávno zevnitř přistrčená šatní skříň, aby jakoby nebylo. Právě jím totiž vlétla jedné noci dovnitř zápalná láhev a vzbudila čtyři spící děti i jejich rodiče. Jeden ze synů se pak pod ním bál usínat, takže otec změnil dům na kobku bez oken. Jsou to už tři roky, tak teď okno zase odkryli. Zdroj: Jan Šibík

Mrtvých se nebojím, bojím se živých

Mají malý hliněný dům, dvě žárovky a šest dětí. Stůl, čtyři židle, dva velké gauče, postýlku, hromadu pestrobarevných dek. V kuchyni bez vody parádní červený čajový servis se zlatými okraji. Prý se denně myjí v plechové vaně, ale jisté to není. Mluví nahlas, pracují jen tu a tam, jejich děti pořád pobíhají a působí dost shánčlivě. Pro to všechno jim ZAPÁLILI DŮM A PAK PO NICH STŘÍLELI jako po divokých prasatech v honitbě.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!