Mimo Prahu už nikoho nezajímají ani peníze!

Mimo Prahu už nikoho nezajímají ani peníze! Zdroj: Pixabay.com

Rozdíl mezi Prahou a venkovem spočívá v lenosti lidí

I při zkoumání šneků, kterému se hodně věnuji, dojde člověk k zajímavým sociálně psychologickým zjištěním o lidech. Praha se od zbytku republiky odlišuje v řadě ohledů. Tím nejdůležitějším je však podnikavost, pracovitost a iniciativa lidí. Stručně řečeno – mimopražští občané jsou ve srovnání s obyvateli Prahy líní. Při shánění ulit hlemýždě zahradního jsem získal důkazy o naprosté laxnosti mimopražské populace – a to i v přpadě, že jde o to nejdůležitější, tedy o peníze.

Šnek je obdivuhodné zvíře. Jednak má domeček, za druhé zájem o něj vyvolává nařčení z psychopatie, psychózy a úchylnosti. Když jsem uplynulých deset let sbíral fosilie a každou sobotu se fyzicky totálně ztrhal rozbíjením kamenů zaryt do hlíny a nic nenašel, měl jsem ušlechtilý biologický koníček. Když jsem pak zchroml do té míry, že nedojdu na lokalitu, a začal systematicky jako koníčka pozorovat hlemýždě, celé mé okolí pochopilo, že jsem se už konečně definitivně zbláznil. To mě posílilo v mém zájmu o šneky do té míry, že jsem se rozhodl zmapovat variabilitu domečků po celé České republice, a měřit, měřit a měřit. A výsledky dávat do tabulek spolu s výskyty všeho možného v lokalitě, odkud daná populace hlemýžďů pochází. Od množství vápna přes teplotu, srážky, množství olova a benzenu až po počet dětí narozených mrtvých a výskyt zhoubných nádorů.

No a až bude populací (a tedy dat) dost, tak se to za úplatu nasype do nějakého velkého počítače, zatřepe, a dá-li Bůh a faktorová analýza, za tři dny vypadne, že když jsou šneci v teple a je tam hodně olova, tak jsou placati, zatímco když jsou ve vlhku a je tam benzen, tak jsou špičatí. A když je tam arzen a zima, tak jsou do krychličky. A k tomu všemu samozřejmě potřebuji vzorky ulit z mnoha a mnoha míst po celé republice. Alespoń 32 kousků z jedné lokality - to už je s přimhouřenýma očima reprezentativní populace, jejíž proměření dá jakž takž reprezentativní výsledek.

Mimo Prahu bez zájmu

Jezdit sbírat šneky do Horních Jirčan městskou dopravou je příjemný výlet. A jede se na tramvajenku. Jet si nasbírat šneky do Českého Krumlova je den v háji a několik set korun za jízdné, navíc s rizikem, že – protože to tam neznám – nenajdu dobrý plac, a tím pádem ani hlemýždě. I dal jsem si na řadu webů (všude, kde se inzeruje zadarmo) inzerát, že koupím 120 ulit hlemýžďů z jedné lokality a po zaslání na dobírku zaplatím za cenu přiměřenou těm dvěma či třem hodinám práce, co nasbírat a poslat igelitku mrtvých ulit zabere. Ať mi ale nejdřív napíšou, odkud by šneci byli. Prahu a Středočeskýbů kraj si nasbírám sám.

Inzeráty vyšly, a já začal vybírat emailovou schránku. A odpovídat, že na Prosek,do Modřan, na sídliště Lhotka či do Vysočan si fakt dojedu sám a že odtud šneky nechci - podobně jako z Horoměřic či Benešova. No a když po dvou týdnech odpovědi přestaly chodit, tak jsem si udělal drobný přehled, a rozplakal se. Protože osmdesát procent zájemců o ten snadný přivýdělek bylo z Prahy nebo Středočeského kraje.

V Praze je blaze. Jsou tu nejvyšší příjmy, takže těch několik stokorun za igelitku hlemýžďů, které jsem nabídl, tu má nejmenší hodnotu. V Praze je nejdráž, takže si tu za ně nejmíň koupíte, a také je tu nejnižší nezaměstnanost, takže si peníze můžete vydělat velmi snadno i jinak než sběrem šneků. Přesto bylo nabídek z Prahy opravdu hodně. A přesně takoví ti lidé, co jsem si představoval, že se budou ozývat. Dvě třetiny studenti (podobně jako bych za studentských let na takovu nabídku ragoval já) a pak různí  často zubožení  velmi chudí lidé, invalidní důchodci a ztroskotanci. Z mimopražských napsali v podstatě jenom lidé, kteří se zajímají o přírodu či rovnou o hlemýždě. Že by se z mimopražských někdo zajímal o nevelký, ale v podstatě velmi snadný výdělek jen tak, jsem nezaznamenal.

Jasná čísla

Rozdíl mezi Prahou a venkovemje jednoduchý: V Praze prostě žijí pracovitější a iniciativnější lidé. Lennost není přirozenou vlastností lidí narozených na venkově, vlastnosti se v dalších generacích vracejí k průměru. Když se však pracovitý a iniciativní člověk na venkově narodí, zřejmě počká, než se naučí chodit, a hned jde do Prahy.

Stejně tak nelze vyloučit , že jeden konkrétní jedinec z venkova bude mnohem pracovitější než nějaký konkrétní Pražák, a dokonce ani to, že jeden konkrétní mimopražský jedinec bude pracovitější než pražský průměr. Co se ale týče charakteristiky celých populací, pražské a mimopražské: Zájem o práci a výdělek jsem u obyvatel Prahy a Středočeského kraje zaznamenal pětkrát vyšší než ve zbytku republiky. Takže se pak rozdíly mezi Prahou a venkovem i ve všem ostatním dají velmi snadno pochopit.