Jak chorobná žárlivost učiní z normálního muže nepříčetného šílence, dokládá následující případ z roku 1907. Na jeho konci měly být dvě mrtvoly – sotva dospělé dívky zavražděné při nákupu klobouku a mladíka, který neunesl sílu svého citu a podlehl slabošství.
Syn majitelky realit
Poslední říjnový den dostavil se na vinohradské komisařství zdejší lékař, aby oznámil policii, co se dozvěděl od svého syna. Jeho přítel, jedenadvacetiletý nedostudovaný absolvent vyšší průmyslové školy Bedřich Prokop se rozhodl nejprve zavraždit patnáctiletou Eugenii Knorrovou a poté vpálit definitivní kulku také do svojí hlavy: „Je mu prý známo, že dívka půjde s matkou mezi druhou a třetí hodinou odpolední kupovat si klobouk a bude prý proto číhati v tuto dobu v Blanické ulici, aby tam svůj úmysl provedl.“
Koncipista Knobloch, jenž hlášení přijal, nelenil – nejprve varoval rodinu dotyčné dívky, aby matka s dcerou odpoledne v žádném případě nevycházely z bytu, poté vyslal do Blanické ulice, v níž se inkriminované kloboučnictví nalézalo, strážníka v civilu, aby tam na mladíka vyčkal a zadržel ho. „A skutečně již před druhou hodinou začal Prokop v ulici obcházeti.“
Policista mladíka lapil a předvedl na komisařství. Ten nijak nezapíral, odevzdal nabitý revolver a vzápětí vylíčil sled událostí, jenž v jeho životě k osudovému rozhodnutí vedl. „Do sličné slečny Knorrové zamiloval se prý přímo šíleně, a když pozoroval, že mu je také nakloněna, začal se o ni ucházeti u rodičů. Jejímu otci, vrchnímu inspektoru drah, se představil jako absolvent vysoké školy technické, a aby ho snáze pro sebe naklonil, namluvil mu nepravdu, že jeho matka je velice zámožná a že má na Královských Vinohradech dva domy.“
Taková písnička se rodičům dívky dobře poslouchala. „Žádali jenom, aby Prokop k nim chodil pouze třikrát týdně na návštěvu a aby bez vědomí matky s dívkou nemluvil,“ pokračuje dál ve svém líčení Národní politika.
„Jenže láskou poblázněný mladík, kterého rodina považovala již za řádného ženicha, choval se jako studentík, a jak jen mohl, číhával na ulici a konečně i v průjezdu domu, až se jeho ideál objeví, aby s ním mohl promluviti několik slov.“
Otec dívky zpozorněl. Takové jednání mu nepřišlo právě mužné a „kolísaje v důvěře v pevnost Prokopova charakteru, začal se o jeho poměry blíže zajímati.“
Čekalo ho nemilé překvapení.
Mladík nejenže nebyl absolventem vysoké školy technické, jak tvrdil, ale nedostudoval ani školu střední. Navíc jeho matka rozhodně nevlastnila dva činžovní domy na Vinohradech, nýbrž žila v Hlinsku, a to v poměrech více než chudých.
Pán s hezkýma očima
Vrchní inspektor drah se octnul před fatální otázkou: Co teď? Co si počít s prolhaným nápadníkem své dcery? Majetkové poměry Prokopovy rodiny mu příliš nevadily, ale ty lži! Ty lži!
Nebohý Prokop vysvětloval, zapřísahal se a „kajícné toto doznání, že mluvil jen z nepředloženosti a z obavy, aby ho rodiče vroucně milovaného děvčete neodmítli, působily i na mysl otcovu, který uvážil dceřinu náklonnost k mladíkovi a učinil mu návrh, aby tedy alespoň dostudoval vyšší průmyslovou školu a pak že se již postará, aby obdržel řádné místo.“
Zdálo se, že je vše na dobré cestě.
„Jenže pak do bytu vrchního inspektora Knorra začal choditi jako spolupracovník,hezký posluchač vysoké školy technické, s nímž se Prokop asi dvakrát setkal a při jehož odchodu slyšel vždycky poznámku: Ten má hezké oči! To je hezký pán! Tyto nepatrné poznámky bodaly ho do srdce jako jedovaté šípy a strašlivá žárlivost zbavovala jej rozumu. Místo aby chodil do kanceláře, číhával v ulici za rohem, jestli snad nepřistihne milované děvče ve společnosti technika, na něhož žárlil, a naposled už byl tak rozrušen, že před cizími lidmi bez ostychu plakal a naříkal si, že se musí zastřeliti!“
Netrvalo dlouho a slabošský mladík dostal ze svého zaměstnání výpověď. To už bylo na otce dívky příliš a oznámil Prokopovi, že si nepřeje, aby jejich domácnost dále navštěvoval a na dceru Eugénii číhal. „Nerozvážný mladík to vzal na vědomí, ale šel si koupit revolver, aby historii své nešťastné lásky zakončil dvěma střelnými ranami.“
Na policejním komisařství se zadržený muž zhroutil a plakal a plakal. Jeho stav byl povážlivý. Přivolaný lékař přesto konstatoval, že je normální a duševně zcela zdravý. O trestu, který mu soud vyměřil, se zprávy nedochovaly. Víme jen, že nejpozději v roce 1910 je nižší technický úředník Bedřich Prokop z Královských Vinohrad ženatý s Antonií rozenou Matouškovou.
Inu, i ta největší láska nakonec pomine a nejtrýznivější žárlivost přebolí.
