Zvláštní příběh se odehrál v létě roku 1900 v pražském ghettu. V ulici U staré školy žil zchudlý šlechtic Karel Jenčík, rytíř z Ježové, pracující toho času jako dělník (což bylo jistě samo o sobě víc než neobvyklé), se svou manželkou Annou, rozenou Hahnerovou a tehdy patnáctiletou dcerou Hahnerové, jež se podobně jako matka jmenovala Anna.
Do svých šesti let vyrůstalo děvče u chalupníka v Košeticích na Českomoravské vrchovině, později žilo v klášteře školských sester v Příbrami. Ve čtrnácti si ji matka vzala k sobě do hlavního města. „Za dobu svého pobytu v Praze byla Anna Hahnerová zaměstnána u různých obchodníků jako šička rukavic, a jak ze školy, tak od svých zaměstnavatelů obdržela vysvědčení, že byla vždy mravného chování“, začala své líčení Národní politika. „Z čista jasna stihla ji však pohroma“.
Dvanáctého června se u Jenčíků doma objevil jistý Josef S. Do Prahy přicestoval jako turista, chtěl poznat její krásy, ovšem i jinde v Čechách nedostupná lákadla života, zejména toho nočního. Průvodcem mu byl jeho přítel a podnájemník Jenčíkových – pan Bedřich C.
„Při své návštěvě spatřil Josef S. patnáctiletou Annu Hahneroovu a svěřiv se Bedřichu C., že se mu děvče to líbí a že by ji chtěl mýti za svou milou, žádal Bedřicha C., aby s rodiči jejími promluvil, zdali by s tím souhlasili, že by ji šatil a jim mimoto platil 20 zlatých měsíčně. Bedřich C. to manželům Jenčíkovým vyřídil, a ti nejen že ihned projevili souhlas, nýbrž přivedli děvče k Josefu S. do hotelu, kde bydlil,“ pokračuje Národní politika.
Mezi dívkou a návštěvníkem se rozvinul milostný poměr.
Záhy však nastaly problémy. „Jednoho dne žádala Anna Jenčíková na Josefu S. deset korun (pět zlatých – pozn.red.), a když ji tento uvedený obnos dáti nechtěl, odebrala se ve zlosti na policii a udala jej, že svedl její dceru.“
Avšak následné vyšetřování postavilo tvrzení ženy na hlavu a vedlo nejen k obvinění Josefa S., ale také samotných manželů Jenčíkových a jejich podnájemníka Bedřicha C. z kuplířství. „Anna Hahnerová se přitom vzdala svého svědectví ohledně svých rodičů a ohledně Josefa S. prohlásila, že jej má ráda, že s ním dosud má známost a že doufá, že jí pojme za manželku,“ pokračovala Národní politika s tím, že dotyčný Josef S. úmysly směřující k ženitbě potvrdil.
Soud zasedl 18. listopadu 1900. Annu Jenčíkovou odsoudil za kuplířství do těžkého žaláře na čtyři měsíce se čtyřmi posty a jejího muže Karla Jenčíka, rytíře z Ježové do těžkého žaláře na tři měsíce se třemi posty. Zároveň byli oba zbaveni svého šlechtictví.
Podnájemník Jenčíkových Bedřich C. byl coby zprostředkovatel transakce odsouzen na čtrnáct dní.
Samotný Josef S. byl obžaloby zproštěn – v právní optice nebyl totiž organizátorem, nýbrž pouhým předmětem kuplířského počínání (jak umně argumentoval jeho obhájce dr. Zítek). Podobně soud označil za bezpředmětné jeho obvinění z přestupku proti mravopočestnosti, jehož se měl Josef S. dopustit tím, že ukazoval manželům Jenčíkovým oplzlé obrázky. Zchudlý šlechtický pár nebylo více jak zkazit, konstatoval stroze soudce vrchního zemského soudu Srba.
