Vikingové mírností zrovna nevynikali, ale takový Erik Rudý byl zřejmě trochu moc i na ně. Žil na Islandu a kvůli svým násilným činům se musel nejdříve jenom přestěhovat z jednoho konce ostrova na druhý. Poté, co jej vikinský parlament althing uznal vinným z dvojnásobné vraždy, byl ale na tři roky vyhoštěn. Erik se neodebral do Norska, odkud pocházel jeho otec, jak se nabízelo. Místo toho se rozhodl jít ve stopách dávného příběhu.
Vyprávění islandských mořeplavců popisovalo útesy ležící asi 500 kilometrů západně od Islandu. Erik Rudý vyplul tím směrem a našel nejen útesy, ale také relativně vlídnou zemi ležící za nimi. Bylo to Grónsko, které koncem 10. století, kdy se odehrává Erikův příběh, bylo mnohem teplejší než dnes. Erik tu strávil tři roky svého vyhnanství, během nichž se rozhodl ostrov kolonizovat. Když se vrátil domů, vyprávěl o zelené zemi s hojností obdělavatelné půdy. Byl natolik přesvědčivý, že mu mnozí islandští zemědělci uvěřili.
Lidé, kteří se pod vedením Erika Rudého roku 985 vylodili v Grónsku, založili velké prosperující osady na východním i západním pobřeží. O významu Grónska svědčí i to, že mělo vlastního biskupa.
A pak v 15. století všechno skončilo. Vikingové po sobě zanechali jen ruiny budov a záhadu, proč vlastně z Grónska odešli. Bylo to kvůli klimatické změně, kterou známe jako malou dobu ledovou a které se vikinští zemědělci nedokázali přizpůsobit? Nebo snad proto, že ztratili obchodní spojení s Evropou, na kterém byli závislí?
