Vražda chutná nejlépe za studena. Rovnou z mrazáku zmrzlinářského vozu. Charakteristická melodie z tlampače zmrzlinářského vozu v 80. letech ve Skotsku byla předzvěstí násilí.
Ze všeho nejdřív se račte podívat na tento videoklip:
Ptáte se, proč by jeden zmrzlinář druhému rozbíjel okénko? Proč by ten druhý za cenu poničení vlastního vozu najížděl do druhého? Nejde o to, jaký jsi navenek – důležité je, jaký jsi uvnitř. A to, že je na autě napsáno ZMRZLINA ještě neznamená, že musí mít uvnitř nutně zmrzlinu.
Zvlášť ne v britském Glasgow, v němž se v osmdesátých letech minulého století rozhořely tzv. glasgowské zmrzlinářské války (Glasgow Ice Cream Wars), o nichž se teď rozepsal server koncentrovaný na vše divné na tomto světě (prozatím s výjimkou soutěžního hyzdiče všeho, co je lidem na pop-music svaté - Tvoje tvář má známý hlas) Atlas Obscura. Bitevním polem zmrzlinových válek, které po sobě zanechaly šest mrtvých (upálených zaživa), bylo glasgowské předměstí East End, na němž byly v 60. letech po zbourání staré zástavby vystaveny bytovky vesměs pro rodiny s nižším příjmem. Byly to čtvrti tak ryze obytné, že v nové zástavbě nebylo ani pořádné místo pro obchod. Proto sem obchod jezdil na kolečkách: zmrzlinářské vozy prodávaly zmrzlinu, ale i základní nezbytný obchodní artikl, jako bylo pečivo, toaletní papír, cigarety, drogy a čórka.
Jenže: teritorium. Pro teritorium se zabíjelo vždycky a všude a Glasgow nebyl výjimkou. V roce 1979 psal glasgowský tisk o tom, jak se dva bratři rozhodli se svým zmrzlinářským byznysem proloktovat do ulic, které už ovládaly dodávky dvou zmrzlinářsko-gangsterských rodin. V ulicích se válčilo rozbíjením oken cihlami, střílelo se z upilovaných brokovnic a máchalo se mačetami. V roce 1984 zmrzlinář Andrew „Fat Boy“ (Atlas Obscura jeho přezdívku komolí na Batboy, ale podle stránek Citylab i Wikipedia se mu říkalo Fat Boy... což ke zmrzlině sedí víc) Doyle neuposlechl domluv prostřednictvím výhrůžek a střílení do oken vozu z brokovnice, aby laskavě vyklidil prostor, na němž operuje už jiný zmrzlinář, takže mu nezbylo než – společně s pěti členy své rodiny – uhořet ve svém vlastním domě. Podle jednoho ze svědků, jak zmiňuje článek na serveru Citylab, bylo slyšet křik Doyleovy rodiny „celé hodiny; bylo to oživlé peklo“. Ze všech skotských zločinců podle stejného článku měl na triku víc mrtvých jen sériový vrah Peter Manuel (zabil 7 lidí).
Incident vedl k nechvalně proslulému pochybení místní jurisdikce, která poslala do žaláře minimálně na dvacet let konkurenční zmrzlináře Campbella a Scotta (z nichž Campbell později vyprávěl o tom, jak zmrzlinářské války probíhaly: lidé po sobě v glasgowských ulicích vybíhali z veselých zmrzlinářských dovávek se sekáčky na maso, břitvami i meči). Až v roce 2004 (poté, co Campbell držel ve vězení mnoho hladovek a Scott třikrát uprchl, aby mohl veřejně protestovat proti nespravedlivému odsouzení – například tím, že se vteřinovým lepidlem v třiadevadesátém přilepil na bránu Buckinghamského paláce) byli oba propuštěni s tím, že informátor, který za jejich uvězněním stál, ve skutečnosti lhal, takže „sorry“.
Kdo tenkrát Fat Boye skutečně upálil v jeho domě, zůstávalo záhadou... dokud po smrti vymahače Garyho Moorea, který se podle všeho svou účastí na masakru před svou smrtí nijak zvlášť netajil, neoznačila jeho manželka Ann za údajného pachatele jeho bratrance Nesse, jak píše britský The Sun. Ness si vzal život krátce poté, co Moore zemřel – zřejmě z obavy, že Moore ho už ve věci nebude moct chránit.
Zmrzlinářské vozy dnes v glasgowských ulicích nějakou dobu nahrazují nárožní krámky s chladícími boxy a byznysu, který ve zlaté éře vydělal prodavačům zmrzliny s herákem i 350 liber týdně, je dnes na ústupu. Zmrzlina z Glasgow má ale dodnes pro mnohé nedobrou příchuť.
A pokud by vám chyběly pouliční války v současnosti, račte se podívat na problematiku taxikářské války v Jižní Africe, která zuří už od osmdesátých let a označení za „válku“ není přehnané: v letech 1991–1999 si vyžádala skoro dva tisíce mrtvých a téměř tři tisíce zraněných.
